|
| ||||
| ||||
|
O tom uvažujme a po prázdninách se dejme do práce. Ve svém časopise, jenž přede-šel o piných třicet let svým zaměřením římské dekrety, budeme snad moci sdílet navzájem své zkušenosti, povzbuzovat se, vzdělávat se. Umění duchovní hudby tak posloužíme nejlépe.
Po z n. r e d a k c e: Redakce prosí o zprávy o úspěších a zkušenostech z míst, kde se už s farní scholou cantorum pracuje. Žádá také všechny důstojné pány nebo ředitele kúru, kteří hodlají ve smyslu hořejšího článku pracovati, o pís mnou přihlášku. Podle zjištěných okolností chce upraviti příští články k thematu se vztahující. Vojtěch Říhovský: Obrázky z kůru. XXXI. (Část další.) Zlem posledních desetiletí bylo, ž~ kůr a církevní hudbu byly považovány za pouhou kostelní otázku, ale ne za to, čím opravdu by měly býti, za záležitost diuchoviní. Nespokojujeme se více s dobrými hlasy, chceme duši církevního hudebníka. Býti církevním hudebníkem znamená býti v duchovním úřadu. Při slavné bohoslužbě jsou zastoupeny fři skupiny: kněžstvo, pěv'edký sbor a lid. Ti všichni mají býti stejnou mírou zúčastněni na hudební službě Boží. Je-li, jak sv. Otcové zdůrazňují, církevní hudba podstatnou částí liturgie, pak to musí zaJU-mati úředního lifurga farnosti, faráre. Nemůže a nesmí se tomu vyhýbati anebo jíti z cesty. — Ba každý farář měl by býti sboru svého kůru liturgickým poradcem. Budou-li míti pěvci dokonalou představu o „liturgické bohoslužbě” a po-chopí-li ji, pak bylo toho, co je nejdůležitější, dosaženo; byla vytvořen základ, na kterém se dá dále pevně stavěti. Nebot na duchu záleží především. A lid bude velmi brzy pozorovati a chápati opravdovost i hloubku zpěvu a bude jím povznášen k zbožnosti. Tím budou všechny zmíněné fři skupiny pině a záslužně zařazeny do hudební služby Boží. XXXII. K dotvrzení předešlého pojednání o orchestrální církevní hudbě stůjtež zde výroky dvou geniů. Richard Wagnar napsal: „Prvním krokem k úpadku pravé katolické hudby bylo zavedení orchestru do ní. Orchestrem a jeho čím dále tím volnějším používáním vloudila se do jejího náboženského výrazu smyslná okrasa, která ji citelně poškodila a měla nejškodlivější vliv na zpěv.” — A Poethoven psal 25. března 1823 Zellerovi, ž; považuje zpěv a capella (zpěv bez průvodu) za „jedině pravý a skutečný církevní sloh”. XXXIII. Nedávno jsem četl v jistém odborném časopise, že prý pěvci na kůru mají ten-týž úkol jako andělé v nebi. Ana, již mnoho se napsalo a namluvila o vznešeném postavení kostelního sboru, o čestném jeho poslání a svatém povolání. Pěvci na chóře zastupují tedy andělské kůry na nebesích, které před svatým trůnem Božím zpívají slavné „Sanctus”. -- Toto smělé přirovnání odpavídá ovšem hluboce zbožnému pojetí o duchu i významu církevní hudby. Ale neladí-li to, mají na tom andělé vinu? Ne, nýbrž zpěváci na kůrul Či zpívají andělé také někdy faleš-ně? Není možno spoléhati sena to, že přijde doba, kdy každý člove"k pochopí a bude věděti, co znamená výrok ,c,~rkevvěh,ur eb,ní" (v nejširším slova smyslu). Vždy a všude budou se. pokoušeti „příležitostní pracovníci”, aby uplatnili a pro-vedli v kostele své „miláčky”, sladké a hladké, kteří se, lidem tak líbí. To se ne-dá vyhubiti, ačkoliv práce na zušleeht'ování vkusu nemá nikdy ustávati. — Avšak o to, co na konci rozhoduje, ,o to, co všude a vždy tyto pokusy znemožní a uchová i při mimolifurgických slavnostech vyšší úroveň, mají se starati církévněhudební spolky (Cyrilské Jednoty), páni faráři, ředitelé kůru a varhaníci, kteří jsou odpovědni za to, aby důstojnost domu Božího zůstala v hlavních i zdánlivě vedlejších věcech neporušena. 67 | ||||
|