|
| ||||
| ||||
|
Zvláštní,a důrazný dojem zanechávají ve mně dvě církevní tóniny. Tón II. plagální D--tónina; je to moll a není to moll; a VIII. tón, p1agální G-tónina, jež v sobě obsahuje mnoho podobného dur. — Měli bychom se ve; skladbě častěji vrátiti do středověku, jak to již skvěle učinili náš Novák, Suk, Vycpálek a snad nevědomě i jiní mladší, kteří se. asi ,o církevní tóny nestarali. -- Vždyf často jsou skladatelé príliš poutáni modálním dur a moll. V minulém století a snad i dnes bývá řeč o moll s velkou durovou sextou, tedyd-moll s h místo b. A co je to? STředavěká tópíxna d,orícká. Není to nad slunce jasnější? - V VII. a VIII. modu je zase charakteristická malá septima g—f. — I tu by se leccos dalo aplikovati na to, co bylo výše řečeno, jenomže v dur.
XXXV. Zda se našim snahám ve věci chorálu povede vždy dobře, dlužno těžko pro-rokovati; ale musíme býti rádi, že naproti dosud nevyjasněným názorům současných hudebníků máme jako majitelé chorálu v něm diatonickou převahu a ta nám tvoří pevné spojení s přirozeným hudebním podkladem. Jak v minulosti, tak i v budoucnosti nastanou periody, v nichž se budu umění vždy navraceti k je,dnoduchdosfi a prostotě. Máme o tom dosti příkladů v dějinách hudby. Pak může byti chorál vítaným vodítkem. Vždyt' nenabízí sl,adkosfi, čokoládu a marcipán, je-jichž přemírou možno si zkaziti žalud,-ek, ale výživný chléb, který se neomrzí a jehož prostá chuf zůstane vždy vítána. XXXVI. Jak cvičil můj otec, starý kantor, církevní hudbu? — LI pultu stálo 6 sopranistek, většinou školních žákyň. Víoe jich do jedné „party” otec nechtěl. Bývala až 3 oddělení; začátečníci, pokročilejší a konečně „vyučené”, dospělé zpěvačky. Otec jako učitel vybíral si v fřidě dívky a hochy s vysloveně dobrými a zvučnými hlasy. — Cvičení „Kyrie” nebo jiné části mše počínalo úryvkem 4takfovým. Z počátku musila každá pěvkyně nebo hoch jednotlivě zpívati pojrn~enová'ní not (c g - d atd.) a při tom si dávati rukou fakt. Cvičilo se pouze s houslemi. Již po odzpívání 6 zpěvaček vštípila se melodie všem náležitě do sluchu, nebof slyšíme-li něco 6kráf, utkví nám to v paměti. Nato zpívala děvčata zase jednotlivě 4faktový oddíl s textem, pak všechna dohromady s houslemi i bez houslí. Te-prve pak sc přistoupilo podobně k dalším 4 faktum, které se, na to- přičlenily k prvním 4 taktům. — Po absolvování zmíněného pořadu si sopranistky odpočinuly ašlo se k pultu altovému, kdc se !odehrával fcntýž proces a pak zpívaly 8 Taktů soprány a alty dohromady. — Je ku podivu, že ač děvčata a v altu i hoši byli z kruhů selských a řemeslnických, jak hravě se cvičilo, a při provedení na kůru by ani nebyli potřebovali partů, nebof uměli vše skoro z paměti. To byla práce sc soprány a alfy začátečníky. — S pokročilejšími vrchními hlasy v jiných „partách” to šlo plynněji. — S tenory a basy byla zkouška pouze jednou týdně, ,ale, proTožc zpěváci jako učitelé a jiní dlouholetí pěvci ,na kůru byli dobrými čtenáři z listu, studovalo se rychleji a za 1 a půl až 2 hodiny se toho „strhlo” had-ně. — V přištím týdnu byla pak zkouška celého sboru s harmoniem. Všechny fři „party” byly zastoupeny, ,h~oTové" zpěvačky stály za začátečnicemi, jež se mu-sily podle nich řídil. Na tyto greinerální zkoušky jsme se všichni velmi Těšili, nebof pia;k byra školní fřída, v níž se cvičilo, pina zpěvu a zvuku, a šlo-1,i to dobře, pina nadšení. — By1-11 pořad tohoto způsobu cvičení akademicky správný, ne-vím, praktický byl rozhodně a výsledky byly většinou dobré. Nepamatuji se, že bychom byli někdy udělali na kůru ostudu, jak to mnohdy na venkovských kůrech bývá. Otec byl příliš důkladný a opatrný a bral všechno velmi vážně. Ba, málokdy jsem z jeho úst slyšel vtip. V životě i v muzice, byl vždy odměřre:ný, nesmlouvavý a na nás děti přísný, ač dobrosrdečný. Proto mne hluboce dojala sloce va, jež p. probošt pronwcsl u jeho hrabu: „Zde odchází poctivec, muž vezdy čestný a přímý, který ncměl nepřítele.” (Pokračování.) 68 | ||||
|