|
| ||||
| ||||
|
Hovorna
Letem českým světem. V jednom čísle Cyrila otiskli jste výzvu, abychom vám po zpívané mši sdělili svoje dojmy, souhlas nebo nesouhlas, pochvalu, po př. přání. Jelikož mi také chrámový zpěv a hudba leží na srdci, dovolím si napsati několik dojmů, které jsem nasbíral o velikonočních svátcích. Na Zelený čtvrtek u sv. Víta při svěcení olejů zpívali chvalozpěv »O Redemptor, sume carmen ...« 2 zpěváci, ne právě dobře ne-zpívaní; místy to vázlo, ač je to jednohlasý chorál —refrén má zpívat sbor; pamatuji se, když jsem slyšel po prvé tento chvalozpěv v budějovické katedrále, že jej zpívali všichni bohoslovci a bylo to nádherné. Proč by něco podobného nešlo v Praze — aspoň sbor by mohl po-moci, aby dojem byl mohutnější. -- Na Velký pátek byl jsem u křižovníků. Z obou traktů po čteních zazpívali tam 2 zpěváci u oltáře vždy pouze první verš, ostatní byly vynechány. Je to správné? Pašije zpívali 3 jáhnové u oltáře č e s k y, sbor na kůru zpíval sbory. Smějí se zpívati pašije česky, jsou-li všechny ostatní obřady zpívány latinsky? Při hymnu »Vexilla Regis« nebyly vyzpívány všechny sloky. — Na Bílou sobotu u dominikánů — řeholníci, vše pěkně provedeno; trochu vadí dominikánské zvláštnosti v liturgii, toho dne hodně nápadné a pro nás nezvyklé, též v temných hodinkách mají jiné lekce, na Bílou sobotu méně proroctví, při tom již liturgická bílá barva, též melodie chorálních zpěvů jiné. Zkrátka nezvyk. Škoda, že aspoň Svatý týden není liturgicky stejný. Večer při »vzkříšení« jsem byl již v děkanském chrámu v Jičíně. Plný kostel lidí, nával ohromný, slavnost pěkná, vše se konalo česky — při průvodu z Božího hrobu hrál varhaník píseň »Vstalt jest této chvíle« správně podle Českého kancionálu. Na všech lavicích bylo rozloženo vždy po několika zpěvnících, ale nezpíval nikdo. Vzal jsem si zpěvník a začal jsem zpívat, ale lidé se na mne ohlíželi — varhaník hrál další sloky, ale nikdo se nepřidal -- přestal jsem zpívat také. Jak už jsem podotkl, vše bylo české; celebrant intonoval česky »Bože, chválíme Tebe«, pak »Raduj se, nebes Královno ...«, načež se s kůru ozvalo »Regina coeli laetare« atd. Poté celebrant: »Raduj a vesel se, P. Maria, alleluja ...« a kůr odpovídá česky. Nač takovou směsici? Že na latinskou intonaci knězovu odpovídá kůr česky, stává se zhusta. Aby však na českou intonaci knězovu zpíval kůr latinské »Regina coeli«, to jsem ještě neslyšel. Na Boží hod při slavné mši sv. s asistencí zpíval kůr správně i n t r o i t i c o m m u-n i o (ač ne chorálně, jakousi divokou melodií, a člověk se aspoň na trochu toho chorálu při mši sv. těší!), zato graduale a sekvence byly vynechány a místo toho zpíváno něco českého, co, nemohu říci, protože to bylo s hudbou, slovům nebylo téměř vůbec rozumět orchestr zakrýval zpěváky, jen jsem postřehl, že to bylo česky. Podobně o f f e r t o r i u m bylo vynechá-no a zpíváno taktéž česky, jakási vložka opět s nástroji, namáhavá pro sbor, který se snažil překřičet orchestr (s výsledkem nevalným, ne-bylo stejně ničemu rozumět, ač to bylo česky, jen slovo »alleluja«). V pondělí velikonoční byla též zpívaná mše (cantata), ale to už sbor ne-uznal za nutné zpívati introit a communio, to vynechali vůbec a jako graduale a offertorium se zpívaly tytéž vložky jako na Boží hod, — Ráno jsme byli přítomni též tiché mši s lidovým zpěvem, Byly zpívány písně podle Českého kancionálu — velikonoční. Já i znoje maminka jsme začali s nadšením zpívat, ale byli jsme tetou upozorněni, že v Jičíně není zvykem zpívat příliš nahlas, jen polohlasem, potichu, aby se druzí prý nevyrušovali v modlitbě. Pěkný zvyk!! Do-stali jsme se pak doma s tetou do prudké debaty o účelu zpěvu. Jdu-li na tichou mši, při níž zpívá lid mají se zpívati mešní písně, a pak je povinností všech, kteří mají hlas, aby skutečně zpívali, aby se kostel ozýval zpěvem, a nechám si soukromé modlitby pro případ, že je opravdu tichá mše bez zpěvu. Nechápu, jak může někoho zpěv (ovšem správný!!) v kostele vy-rušovat z pobožnosti. Jestli ano, pak ten zpěv asi za nic nestojí. To je případ u nás v T. Zrovna dnes 30. IV. -- 3. neděli po velikonocích. Varhaník hrál do pozdvihování starodávnou píseň »Slavně vstal z mrtvých Spasitel«, píseň to ne-možnou, která nejenže není v Čěském kancionálu, ale ani v t. zv. Svatováclavském (vyd. redemptoristy), který je v naší farnosti zaveden. Následek toho je, že slova té písně už téměř nikdo nezná, ale varhaník je konservativní a neústupný. Nyní dostal nápad, že na melodii této písně by se hodila slova písně »Hle, vstaly jest nyní Kristus Pán« — tak jsem zvědav, co z toho hude. Po pozdvihování začal hráti až do konce mše mariánskou »Tisíckrát pozdravujeme Tebe«. Proč? To dělá vždy v květnu, že po pozdvihování hraje písně mariánské, aby jich lidé hodně užili (dnes je však posledního dubna a udělal to již také!); patrně jim nestačí ty večerní májové pobožnosti. Je-li někdo opravdovy'm ctitelem mariánským, pak mu nebude zatěžko přijít na večerní májovou, chce-li si zazpívat oblíbené mariánské písně a nebude si je žádati na ne-patřičném místě při mši. Není na tom dosti že se celý květen večer konají májové pobožnosti mariánské, takže na př. v naší farnosti všechny odpolední pobožnosti (t. zv. požehnání), jež jsou v příručce předepsány pro různé svátky církevního roku, na př. pro Nanebevstoupení Páně, svatodušní svátky, Boží Tělo a pod. se úpině vynechají a místo nich je vždy »májová« (t. j. loret. litanie a mariánské písně) ? Už toto je vlastně nesprávné; co je důležitější — seslání Ducha sv, nebo »májová«? Ale budiž — večer to konečně člověk snese, v nejhorším případě do kostela nemusí jít. Ale ráno při mši sv.? To snad by se mohla dodržovat pravidla o církev-ním roku. Svátky vánoční, na to si lidé potrpí, ty si protáhnou až do hromnic, zpívají se koledy a vánoční písně. Ale vlastně to být nemá. Pro velikonoční dobu mají však u nás pramalé pochopení, tak 1—2 neděle, pak přijde obyčejně květen a začnou písně mariánské a že Církev oslavuje zmrtvýchvstání Spasitele. to je jim vedlejší; nebo Duch svatý, nebo Nanebevstoupení Páně, to už dokonce nikdo neví, k čemu ty svátky vlastně jsou. — Jako syn ředitele kůru si rád zahraji na varhany a vypomáhám zde při zpívaných mších a pod. Za 10 let jsem to dotáhl tak daleko, že jsme zpívali chorální proprium, vše správně. Dne 19, III, zastupoval zde našeho dp. administrátora dp. vikář — byla zpívaná mše, všecky částky z neděle »Laetare« 71 | ||||
|