|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě ROČNfK LXX 1944 ČÍSLO 7-10 Jan Boháč: Zákony o liturgickém zpěvu a hudbě. (Část další.) II. ZPĚVÁCI Svatost liturgie vyžaduje zbožnosti těch, kteří jí slouží. To se týká nejen kněze, nýbrž i všech osob, které úkony liturgické spolu s knězem vykonávají. Tedy týká se to i zpěváků a hudebníků, kteří obstarávají liturgický zpěv a hudbu. Církevní předpisy žádají, aby tito vynikali zbožností a počestným životem, aby zpěvem a hudbou se modlili, aby na kůru zbožně se chovali. Kůr jest součástí kostela. Toho bohužel se málo dbá. Někdy na kůru to vypadá jako v nějaké zábavní síni. M:uví se tam, zpěváci se baví a málo dbají, co se na oltáři děje. Mnoho záleží na zbožnosti ředitele kůru a varhaníka. Svou zbožností dávají příklad ostatním. Požadavkem církve jest, aby při liturgii zpívali jen chlapci, anebo aspoň muži. Jak ideálním jest tento požadavek církve, uzná každý, kdo slyšel na př. chlapecký sbor Sixtinské kaple v Římě anebo u nás chlapecký sbor (Schola cantorum) prof. Venhody. Co může býti krásnějšího a duchovně více povznášejícího! Ta čistota a zvučnost hlasů, ta nadpozemskost zpěvu! Po světskosti a theatrálnosti ani památky! Chlapecké sbory by měly býti aspoň u všech biskupských, kapitulních a větších chrámů. U nás na Vyšehradě na to pomýšlíme a jakmile jen trochu to poměry dovolí, chlapecký sbor si zařídíme. Církev předpisuje, aby chlapci nebo muži byli pokud možno oblečeni v talár a rochetu. Chce jim tím připomenouti posvátnost jejich úkonů. Pro účast ženského sboru má církev zvláštní předpisy. Církev žádá, aby ženský sbor nezaujímal nikdy místa vyhrazeného sboru chlapeckému nebo mužskému. Je to presbytář a chór před oltářem. Církev nedovoluje ženám, aby užívaly liturgického oděvu. Při smíšeném sboru žádá církev, aby muži byli odděleni od žen. tŤčinkuje-li smíšený sbor při liturgických bohoslužbách (na př. při zpívané mši sv.), nesmí býti umístěn v presbytáři anebo v chóru před oltářem. U nás jest obyčejně umístěn smíšený sbor na kůru, který se nalézá zpravidla nad vchodem proti hlavnímu oltáři. I zde mají býti muži odděleni od žen. Stačí, když je od sebe odděluje hrací stroj nebo harmonium anebo nějaký prostor. Rozhodujícím jest ve všech těchto případech slovo biskupovo. Pokud zpěv obstarávají řeholnice ve svých klášterních kostelích, žádá se, aby místo, kde zpívají, nebylo vystaveno zrakům lidu, nýbrž aby bylo chráněno mřížovím. Aby liturgický zpěv. a hudba byly důstojny posvátných obřadů a aby i po stránce umělecké byly dokonalými výkony, církev žádá, aby zpěváci byli v církevním zpěvu dostatečně vzděláni, a to kněží v seminářích řádným liturgickým poučováním a přednáškami o estetice posvátného umění, světští pak zpěváci ve školách pěveckých při chrámech založených nebo i na vyšších školách hudebních, jaké jsou na př. v Paříži (Schola cantorum) nebo církévní hudební školy v Řezně, Klosterneuburgu a J. U nás v seminářích se dosud věnuje malá péče tomu, aby kněží byli dostatečně po-učeni a vycvičeni v církevním zpěvu. A přece na tom mnoho záleží. Nemá-li sám duchovní správce zájem o církevní zpěv a hudbu, nerozumí-li sám círk vnímu zpěvu, pak ovšem se často na kůru jeho kostela provozuje zpěv i hudba, které neodpovídají posvátnosti liturgie a přímo odporují církevním předpisům. 73 | ||||
|