|
| ||||
| ||||
|
Konečně hra na varhany. má míti všeobecný charakter, to znamená, aby varhanní hra nebyla nápadná nějakým svérázem regionálním anebo národním, na př. některého tance nebo pochodu. Není dovoleno předesílat zpěvu příliš dlouhou předehru anebo jej pi"erušovati mezihraYni. Sólová hra varhanní nesmí svou délkou zbytečně prodlužóvati bohoslužbu a zdržovati kněze v jeho bohoslužebných úkonech. Pokud se týče doprovázející hry varhanní, nesmí tato přehlušovati liturgický zpěv.
Kdy jest sólová hra na varhany zakázána? 1. Sólová hra na varhany jest zakázána především v době adventní a postní při bohoslužbě liturgické, t. j. při zpívané mši sv. a hodinkách. Při mimotiturgických pobožnostech jest sólová hra na varhany dovolena i v těchto dobách církevního roku. Jsou však případy, kdy v době adventní a postní i při liturgických bohoslužbách jest dovolena sólová hra na varhany, a to: 1. na 3. neděli adventní zvanou »Gaudete« a na 4. neděli postní zvanou »Laetare«; 2. na všecky svátky, které v době adventní a postní se slaví s obzvláštní slávou (cum solemnitate), jako na př. svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie, svátek sv. Matěje, sv. Josefa, Zvěstování Panny Marie a j.; 3. při slavných votivních mších sv., při nichž jest Gloria a Credo, na Zelený čtvrtek až do Gloria, na Bílou sobotu počínajíc Gloria, na Štědry" den, i když tento připadne na 4. neděli adventní, a při slavném prvním sv. přijímání dítek; 4. při biskupské visitaci, a to při uvítání biskupa do chrámu a při jeho odchodu z chrámu. Při uvítání může se hráti po celou dobu, kdy biskup se ubírá k oltáři, a při adoraci nejsv. Svátosti oltářní až k počátku samých bohoslužeb. II. Sólová hra na varhany jest zakázána při zpívané mši sv. zádušní, a to po celý rok. Tedy nejsou dovoleny ani předehra, ani dohra, ani mezihry! Rovněž tentýž zákaz platí při slavné votivě de Passione D. J. Ch. Pokud se týče doprovodu varhanního, platí tyto předpisy: Doprovázeti hrou na var-hany jest dovoleno po celý rok i v době adventní a postní liturgické zpěvy (chorál a j.), které zpívají zpěváci v chóru nebo na kůru. Není dovoleno doprovázeti kněze při prefaci, Pater noster, při orati, podjáhna a jáhna při zpěvu epištoly a evangelia. Není dovoleno doprovázeti hrou na varhany lekce v matutinu při oficiu za zemřelé a celé matutinum v posledních třech dnech pašijového týdne. Svědomitý varhaník bude jistě dbát všech těchto nařízení, i když jsou trochu složitá. Jistě že se v pochybnostech obrátí na duchovního správce, který mu vždy ochotně po-radí, je-li sám dbalý církevních předpisů. IV. INSTRUMEIVTALNi HUDBA Jak už jsme uvedli, církev připouští při liturgii vlastně jen jediný nástroj hudební — varhany. Poněvadž však mimo chorál a polyfonii připouští církev i dokonalou instrumentální hudbu, ponejvíce jako doprovod zpěvu, připouští z toho důvodu tedy mimo varhany i jiné hudební nástroje při liturgii. Jsou to: housle, viola, cello, basa, flétna, klarinet, fagot, trompeta, lesní roh, hoboj, tympany a snad harfu. Ovšem připouští tyto nástroje pod podmínkou, že tomu biskup svoluje a že vážnost a posvátnost liturgie ne-vezme při tom úhony. Jistě že církevnost anebo necírkevnost mnohých hudebních nástrojů záleží na jich použití a na duchu skladby, která se v kostele provádí. Tedy přípustnost vyjmenovaných hudebních nástrojů vlastně závisí na duchu skladby, kterou hudební nástroje mají hudebně provésti, a tudíž ono svolení nebo zákaz biskupův vlastně se týká v první řadě skladby samé. O rozhodnutí biskupovo by se mělo žádati v každém případě, kdy církevní charakter skladby jest problematický. Bohužel, to se neděje, poněvadž málokdo ví o tomto nařízení. A přece kdyby se toho dbalo, nebylo by tolik případů, kdy se v kostele provádí skladba s instrumentálním doprovodem, která do kostela nepatří. Jsou však nástroje, které církev nikdy n°připouští při liturgii. Jsou to: klavír, bubny, zvláště vojenské, kotle, zvonková hra, gramofon a j., které, jak praví Motu proprio 75 | ||||
|