|
| ||||
| ||||
|
Pia X., jsou hřmotné anebo rozmarné. Církev tedy nestaví se úpině proti instrumentální hudbě v kostele, žádá jenom, aby tato byla vždy důstojná posvátného místa a umělecká, aby se neprovozovala výhradně a na úkor chorálního a polyfonního zpěvu a aby se pro-vozovala jen o velikých svátcích, kdy má dodati slavnostem zvláštního lesku.
Pokud se týče hudebních kapel, církev j připouští jen ve zvláštních případech se svolením biskupovým a jen v omezeném počtu dechových nástrojů, poměrném k prostoru kostela, a žádá, aby skladba sama byla psána ve slohu vážném a ve stylu varhanního doprovodu. Při průvodech mimoliturgických biskup může připustiti dechovou hudbu, ovšem ne-smějí se hráti skladby vyloženě světské. Nejlépe jest při takové příležitosti pouze do-provázeti dechovou hudbou nějakou latinskou nebo v jazyku lidovém duchovní píseň, kterou účastníci průvodu zpívají. Užívání bubnů při takových průvodech mimoliturgických jist dovoleno, ale jen mimo kostel. Tím jsme vyčerpali aspoň ty nejdůležitější předpisy povšechné o církevním zpěvu a hudbě. Kdo se chce blíže seznámiti s církevními zákony o posvátném zpěvu a hudbě — a měli by tak učiniti všichni duchovní správcové a páni ředitelé kůru a varhaníci — necht si opatří z naší knihovny »Cyril« brožurku lil.otu proprio papeže Pia X. a Konstituci papeže Pia, XI. o posvátné hudbě. (Cena K 3.50.) Církevní zákony neomezují projevy lidského srdce, nýbrž je jen usměrňují, aby byly opravdu svaté a vznešené, jako svatou a vznešenou jest její liturgie. Zpěv a hudba jsou vrcholnými, živými a bezprostředními projevy lidského srdce. V chrámě, kde se srdce koří nejvyššímu Pánu, jenž jist zdrojem vší svatosti a krásy, musí býti zp v a hudba vždy vznešenou modlitbou. Kdo miluje opravdu velebnost a krásu Boží, rád poslechne a podřídí se zákonům církevním a dá v chrámě Bohu to, co má nejkrásnější a nejlepší! (Pokračování.) Dr Cyrill Sychra: Karel Moor v hudbě církevní a duchovní. (K sedmdesátce skladatelově.) 1. Jen letmý rozhled po rozsáhlé Moorově činnosti skladatelské dává ihned základní poznatek pro jsho práci: není téměř hudební formy, kterou by nemohl nazvati svou; že zasahl vedle duchovní hudby i do hudby církevní — a jak ukáži, i tu se zdarem — je opravdu v rozlehlosti jeho práce překvapující skutečností. Vezmu hned hlavní útvar tohoto oboru, rnši. Má napsány čtyři mše, I.—IV.; m š i d o C, označovanou jako II., proberu nejdříve. Byla s:ožena v lázních Mlázovicích v červnu 1942 — tedy dílo pozdního věku (jež znamená pinou skladatelskou svěžest). Mše je psána pro smíšený čtyřhlasý sbor bez průvodu. Zásadně je pojata, jako by hovořily k sobě čtyři hlasy smyčcového kvarteta v myšlenkách tak dcbře přiléhajících k jednotlivým dílům mše, v myšlenkách podávaných spíše ve stručnějším nežli ze široka založeném vyjádření; ve slohu, kde kontrapunkt`eká imitace výborně kontrastuje od míst homofonně myšlených — skla-datel až úzkostlivě dbá toho, aby mu z tohoto slitého slohu nevycházel ani paprsek světské barvy — úsilí jasné, jež trochu brzdí fantasii, ale zase nechává jasně znáti, že myšleno tu s tím, aby neztrácena samorostlá nota — nádechu tradicionálnosti skladba n°-nese. Rozhodně zajímavý pokus. S liturgického hlediska daly by se najíti některé věci, jako na příklad nezvyklost opakování slova »Credo« v jednotlivých oddílech mše (Fibich to dělal také ve své mši »Brevis«) nebo přísun slova »Deo« v »Hosanna in excelsis« — maličkosti, jež by se daly lehce opraviti. Přecházím k jinák založené mši, jíž je M š e I. F-d u r pro smíšený sbor a varhany z r. 1939. Je jiného rázu nežli mše II. Už úvodní motiv, nesený v Kyrie sopránem: Ky - ri - e, Ky - ri - e, Ky - ri - e e - lei - son, 76 | ||||
|