|
| ||||
| ||||
|
- 40 -
pouze někdo, kdo zpěvníček mě1 aneb do něj se strany viděl, ostatní pak mlčeli. To mne velice překvapilo, slýchával jsem jinde zpívati piným kostelem. Při figuralní mši se nám dařilo lépe. Bylyt spolehlivé síly a odbývali jsme zkoušky. Soprán zpívala moje manželka, Tenor můj bratr ze sousední osady, bas, 2 housle a někdy i violu a 2 lesnice zastaly domácí sily. 0 pouti a o větších svátcích bývalo s figuralní mší nejhůře. Na zkoušky přicházely domácí síly, ale o slavnosti zůstaly za příčinou obchodu doma, a já jsem byl v kostele — jak se říká — na holičkách. Z toho jest patrno, že jsem měl veliké ne-snáze při tiché i zpívané mši. Umínil jsem si nesnázím těmto odpomoci a počal jsem za podporování dp. faráře takto : 1. Diktoval jsem ve škole dítkám slova k písním zde již zpívaným. Abych je měl také pro lid, dal jsem si je od dítek (lepších písař(1) napsati. 2. Naučil jsem dítky nápěvu diktovaných písní. 3. Vodil jsem dítky dvakrát za týden do kostela, kdež důkladně nacvičené písně při mši sv. zpívali. V neděli zpívali též. Lidem jsem rozdal k písni slova a proto jich zpívalo již více, Když byly známé písně dobře nacvičeny, zaopatřil dp. farář „Školní kancionálek”, kterýž sestavil Vinc. Bradáč dle kancionálu Svatojanského. Z toho jsem naučil dítky písním: „Vesele zpívejme” (hlas varhan č. L), „Zdrávas bud, Panno Maria” (č. 45.), „Ajhle, Hospodin přijde” (č. 46.), „,Chtíc, aby spal” (č 111.), „Poslouchejte křestané” (č. 53.), „Slyšte, slyšte pastůškové” (č. 127.), „Uvaž, na svět přišlo Slovo” (č. 164), „VstalE jest této chvíle” (č. 222.), „Ti Bože se koříme” (dle č. 349.), „Hospodine, ulituj nás” (č. 623 .), „Bože Abrahámův” (č. 640 ), „Bože, vroucně velebí” (č. 6:37.), „Z hlubokosti své těžkosti” (č. 763.), „Otče náš, milý Pane,” pak k sv. Janu Nepomuckému „Vroucně vítáme Tě, Jene svatý”. Veškeré tyto písně tvoří se známějšími —jako : „Bože před Tvou velebností”, „Tvůrce mocný nebe země”, „Ach můj nejsladší Ježíši”, „Tisíckrát pozdravujeme Tebe”, „S nebe posel vychází”, „Jižjaem dost pracoval” a p. — slušnou sbírku, která stačí k celoroční potřebě. Kromé toho, že jsem učil celou třídu všem písním, cvičil jsem každodenně asi 20 dítek zpívati dle not. Když jsem je naučil jedné mši, zpívali jsme ji s průvodem varhan, houslí a lesnic. Příště zase tuto mši pouze s průvodem varban. Poslednějšího se držíme ustavičné. A tak již zpívali jsme od r. 1876 následující skladby : „Chorální mši” od Zvonaře, Skuherského „Missa Quinta” a „Missa in honorem se. Ferdinandi”, „Missa Salve Regina” od Stehle, „Missa in honorem se Joannis. Nepom.” od Hrušky, „Missa Cunibert” a „Missa in honorem sc. Willibaldi” od Rampise, Requiem od Křížkovakého. 0 Božím těle štace od Leitnera. Ku skladbám přibíráme vložky z příloh „Cecilie” a „Cyrilla« a z „Posvátných čtverozpěvů” od Fórstra, Palestriny, Wesael• lacka, Witta a j. Ve zpěvu mnou vycvičené dítky mi velice pomáhají při tiché i zpívané mši. Mám tu výhodu, že nemusím hudební nástroje ustavičně přenášeti, laditi, hudebníky prositi a p. — Sejde-li se málo zpěváků, zpíváme jednohlasně, dle potřeby též vícehlasně, vždy totiž tak, aby to bylo pro bohoslužbu důstojné — a ne tak, jak to bývá, když se tu a tam musí provozovati mše bez zkoušek s ne-známými a snad nespolehlivými silami. Obyčejné skládá se sbor náš ze 24 hlasů. Z řádků těchto každý sezná, že práce s posvátnou hudbou není příliš namáhavá a tudíž i na venkově snadno k provedení. Mimo to jest i aděéná. Proto nemohu na základě své čtyřleté zkušenosti jinak, než každému řediteli choru ji co nejlépe odporučiti. — Farní Jednota Cyrillská jest tedy u nás jednak úpině připravena, jednak působnoat její pro budoucnost zabezpečena. Fr. Studený, řídit[ učitel. Lótar atura. Ve Francii právě vyšlo tiskem dílo o chorálu sv. nehoře, na kterém výtečný znatel chorálu P. Pothier v Soleames, skoro dvacet roků pracoval, a ku kterému příležitostně ještě se vratíme. Má název „Les mélodies Grégoriennes d' aprés la tra- dition par le Rev. Pere D. Joseph Pothier, Moine bénédictin de l' abbaye de Solesmes, de la Con- grégation de France.” (Vyšlo v Tournay, Impri merie liturgigue de S. Jean l' L'vangéliste.) Skvostné vydání v úpravě vzorné, jakou veškeré knihy li- turgické Tournay-sknu společností rozšiřované vy- nikají, obsahuje na 250 str. následující kapitoly: 1. Výtečnost a ráz zpěvu liturgického. 2. Dů- ležitost a podmínhy správného přednesu zpěvu gregorianského. 3. Hudební písmo staré. Alfabe- tické písmo tónové. 4. Tónové písmo neumové či obyčejné. 5. Různé druhy písma neumového. 6. Neumy v poměru trvání a síle tónu. Písmeny jakožto znaménka předuášecí. Znaménka Romanská. 7. Příčina různých znamének notových. Pravidlo ku společnému provádění veškerých formulí stanovené. S. Latinská výslovnost. 9. 0 způsobu, jakým při zpěvu slabiky slova spojovati dlužno. 10. 0 odstavcích při čtění a při zpěvu. 11. 0 melodických řadách či o tvarech na jedné slabice združených. 1:3. Praktické úvahy o rozmanité ceně not a skupin. 13. 0 zvláštním rhytmu gregoriánského zpěvu. 14. 0 rytmu mensurovaném. 15. Liturgická recitace. 16. 0 žalmech, antifonách a responsoriícb. Lehner. Nákladem vydavatelovým. — Tiskem Mikuláše a Knappa v Praze, v Karlíně. | ||||
|