|
| ||||
| ||||
|
zení ...«, »Jméno Boží veliké má Spasitel ...«, »Josef, pěstoun spravedlivý ...«, »Nastal nám den veselý ...«, »Nesem vám noviny ...«, »Slyšte, slyšte, pastuškové ...« atd.; mezi koledy umístěny jsou vsuvky: sóla chlapce a dívky — velmi výhodně je tu exponován sbor chlapců a dívek dohromady, pak zase sbor chlapců a dívek zvlášt. Drobnější, ale krásná skladba.
Do duchovní hudby zapadá také národní hymnus S v a t ý V á c 1 a v. Slova napsal Lev Uhlíř. Je to rozsáhlá kantáta duchovní o dvou dílech, povahově dosti odlišných. Vedle sboru, jemuž patří hlavní úloha, je tu dvojí partie sólová: svatý Václav a personifikovaná vlast. Věc rozložitá, ve svém základním pojetí mohutná, jejíž duchovní prvky jsou neseny hlavně prvým dílem. Krásnou lyrickou partií je z prvého dílu zpěv svatého Václava: »Když staré lípy kvetou v alejích ...« Karel Moor ve své sedmdesátce může se s uspokojením dívat na svoje rozlehlé, záslužné dílo skladatelské a v něm i na svou hudbu duchovní a církevní. Dr Jan Vyskočil: K dějinám františkánského církevního zpěvu a hudby. (Část další.) Ustanovení kapituly Narbonské r. 1260. Kapitula řádová v Narbonu r. 1260 je v dějinách františkánského řádu neobyčejně důležitá. Na této kapitule totiž bylo dáno nejstarší zákonodárství frarítiškánské.l Bylo sice již sedm kapitul generálních od začátku řádu, ale z těchto se nám nezachovalo ničeho. Bylot na této kapitule ustanoveno, aby po prohlášení konstitucí kapituly Narbonské byla ostatní ustanovení kapitul zničena, což se také doslovně stalo. Jen mimo-chodem možno říci, že tato kapitula vlastně zavádí jednotu jak v božském officiu, tak i v celém řeholním životě.z Nám jde nyní o nařízení kapituly této, jež se týkají církevního officia a tím také církevního zpěvu. Hned v druhém paragrafu konstitucí se nařizuje, aby se provinciálové, představení to jednotlivých řádových provincií čili okrsků,3 postarali do příští kapituly generální o opravu brevířů a misálů podle správnějšího vzoru, jejž si mohou opatřiti podle schváleného řádového zvyku.' Schválený zvyk řádový byl tedy nor-mou, podle níž se tvořila přesná a pevná liturgie řádová. Na tento řádový zvyk se odvolává také řehole sv. Kláry, kde čteme, že sestry mají konati církevní hodinky (divinum of ficium) podle zvyku Menších bratří (secundum consueiudinem Fratrum r/linorum), a podobně papež Alexander ve svém listě »Inter alia« ze 6. října 1255 a v druhém listě z 2. srpna 1258 odvolává se v téže věci na zvyk téhož řádu, až dosud zachovávaný .1 Tímto schváleným řádovým zvykem, podle něhož měly být opraveny brevíře a misály, nebylo nic jiného, než známé nám již nejstarší ceremoniale řádové generála Jana z Par- 1 »Diffinitiones« capituli generalis O. F. M. Narbonensis 1260 v Arch. Fr, Hist. III, 1910, str. 491 až 5,04. Dříve byly vydány ve Firmamenta trium ordinum, Parisiis 1,512 p. I, fol. XXIIII—XXV a Venetiis 1513 p. I, fol. 29—30, dále v Arch. fiir Lit. u. Kirch. Gesch. VI, str. 33—35 a Little v English historical Rew. XIII, str 703 a násl. Poslední vydání v AFH (1910) podle pův. textu v knihovně minoritského kláštera ve Freiburgu ve Švýcarsku Cod. 106. x Annal. Min. -an. 1260 n. XVII, vyd. 1931. Tom. IV, str. 153. Na kapitule této byla předně ustálena forma řeholního rouch.a. Do té doby nebylo normy v té věci a bratrstvo sv. Františka se oblékalo v chudé roucho na způsob pastýřů umbrijských. Sv. Bonaventura, jenž byl duší kapituly této, byl vlastně zákonodárce a takřka jako druhý zakladatel řádu. 3 Celý řád se dělil a až dosud se dělí na provincie, jež jsou jakousi analogií církevních diecésí. Každé provincii stojí včele provinciál, jenž má vůči svým poddaným řeholníkům jurisdikci »quasi episcopalem«. První rozdělení celého řádu na provincie se stalo r. 1217 za života sv. Františka. Pak se provincie množily vzrůstem a šířením řádu do různých končin. Za generalátu bratra Eliáše by1 rozdělen r. 1232 celý řád na 72 provincií podle počtu učedníků božského Spasitele. Ale po svržení jeho roku 1239 stažen byl počet provincií až na 32. Wadding udává počet provincií, stanovený na kapitule N,arbonské, na 34, mezi inimiž je též provincie česká se sedmi kustodiemi. Ale tento počet byl stanoven nikoliv na této kapitule, nýbrž až r. 1272 na kapitule Lyonské, též ještě za generalátu sv. Bonaventury. Tentýž pa et má Bartholomaeus Pisanus v Co.iformitates, viz Ann-al. Franc. t. IV, str. 503-558, jenž jej zaznamenává z roku 1385. Od tohoto přejal počet ten Wadding do Ann. Min. 4 »Studeant ministri, quod usque ad sequens capitulum generale littera breviariorum et missalium corrigatur secundum exemplar verius, quod habere poterunt, secundum ordinis approbatam consuetudinem.« (AFH III. str. 502.) 5 Sbaralea, Bullar. Franc. II, 109, 436; Eubel Epitome Bull. 814, 1004, XXXV. 78 | ||||
|