|
| ||||
| ||||
|
v Arch. Franc. Hist. III, str. 98—11412 a mají velikou důležitost pro dějiny františkánského života i v našich vlastech. Nějaký čas nastala pochybnost, zda byla tato Statuta vydána roku 1263 nebo až 1272. V obou letech totiž byla uváděna kapitula generální v Pise. Ale výsledek kritického bádání zjistil, že Pisánská kapitula v roce 1272 je pouhá fikce, takže je nyní jisto, že stanovy ty vznikly roku 1263.
Obsahují celkem 41 liturgických ustanovení, seřazených v moderním tiskovém vy-dání do 41 paragrafů. Z těchto si všimněme jen těch paragrafů, které mají význam pro liturgický zpěv. Nejprve na první neděli adventní při prvním responsoriu v matutinu předpisuje 3 verše. Na svatvečer před Hodem B. vánočním mají se zachovávati v klekání a modlitbách předpisy jako o dvojných svátcích. Hymny při hórách, při mši sv. Kyrie, Sanctus, Agnus Dei a Senedicamus Domino zpívají s »in tono f eriali«. Výjimka od toho je, když připadne Štědrý den na neděli. Tehdy se zpívá Kyrie, Sanctus, Agnus Dei a Benedicamus Domino jako o svátcích s třemi lekcemi. V 5. rubrice se předpisuje, aby posl:dní strofa hymnů, při nichž se zakončuje zpěvem »Gloria tibi Domine, qui natus es de Virgine« dosud po celou oktávu, zpívalo se příště až do slavnosti Zjevení Páně. Strofa ta se od té doby změnila na znění: »Jesu, tibi sit gloria, qui natus es de Virgine.« Obzvláště slavnostním způsobem konalo se officium na d°n Narození Páně, kdy předpisuje se ve stanovách, aby všecky tři mše vánočního Hodu Božího byly slavné, a to dvojným způsobem (»dupliciter«). Při první mělo se zpívati Kyrie`a Gloria jako v neděli, při druhé jako o svátcích dvojných nižších (minoribus duplicibus), a třetí jako o dvojných vyšších (duplicibus maioribus). O třech dnech před velikonocemi (Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota) a po celou dobu čtyřicetidclnního postu před začátkem tak zvaného »canticum graduum« před začátkem hór se recituje Pater noster kleče. Téhož posvátného tridua deváté responsorium zpívají jen dva zpěváci před pulpitem, pak se opakuje po Gloria Patri. Toto opakování se děje po verši, kde Ordinarium nenaznačuje něco jiného.l' Bylo to něco podobného, jako to měli mniši cisterciáčtí, kteří, jak si stěžoval Abelard u sv. Bernarda, zpívali v tomto triduu matutinum s invitatoriem a hymnem a v responsoriích zpívali Gloria Patri. 14 Františkáni,podle rubriky Pisánské kapituly nezpívali sice při matutinu svatého tridua ani invitatorium ani hymnus, ale ponechali si Gloria při posledním responsoriu, kdežto při ostatním se řídili římským způsobem. O vigiliích Hodu Božího velikonočního a svatodušního při officiu, když začnou zpěváci po litaniích ke Všem svatým Kyrie ke mši svaté, mají býti oblečeni v rochetách až do konce mše svaté. V 13: paragrafu ustanovují Statuta, aby antifony, jež se zpívají v jiných dobách ročních s Alleluja, v čase od Devítníku až po velikonoce se zakončovaly, kde to je vhodné, prostým vynecháním Alleluja, anebo kde toto zakončení je méně pří-hodné, že se má připojiti místo Alleluja »dicit Dominus« nebo »in aeternum«. Tak to již př: dpisovalo Ceremoniale vetustissimum při antifonách »Lux orta est iusto«, »Sacerdotes Dei« a »Martyrum chorus«, že mělo býti zakončení slovy »in aeternum«, kdykoli se nemělo zpívati Alleluja.'--, K rubrice původní, že o všech svátcích Panny Marie za- 12 Statuta provincialia saské provincie osvětlují historii nejen této provincie, nýbrž i začátky volného vývoje provinciálních stanov u všech Observantů tak zvaných Ultramontani, t, j. krajů severně od Alp, k nimž patřili Observanti i našich krajů, a to tím spíše, poněvadž stanovy tyto byly sepsány podle dekretu generální kapituly všech ultramontanních Observantů roku 1467 v Montlucon, podle něhož bylo dáno dovolení, aby každá provincie si sestavila vlastní stanovy. Našich krajů se dotýkají tyto stanovy tím spíše, poněvadž některé konventy ve Slezsku patřily brzy provincii saské, brzy české. O některé konventy, jmenovitě o konventy kustodie Vratislavské a Gcldbergské, byly mezi oběma provinciemi dlouholeté spory. Řádová observance byla již roku 1421 uvedena do saské provincie, kdy v našich krajích zuřily války husitské. Po mnohých překážkách zapustila observance konečně pevné kořeny a šířila se pak do okolních zemí, jako kdysi začátky řádu minoritského v XIII, století. Tehdy okolo roku 1452 sv. Jan Kapistran předsedal provinciální kapitule, konané v konventě Arnstadtském, a tam »salutares fecit et fieri suasit ordinationes«. Statuta provinciae Saxaniae byla složena roku 1467, roku 1494 poněkud pozměněna. 1.; -»Eadem repetitio fiat in responsorio post Gloria Patri, que fit post versum, ubi aliud Ordinarium non assignat. Ordinarium neznačí nic jiného, než Ceremoniale řádové z roku 1254, v AFH III, str. 55---81. 14 »Ubi et invitatorium et hymnus cum tribus tantum lectionibus et responsoriis cum Gloria contra omnem Ecclesiae morem ...« Viz Malina: Dějiny, str. 338. Sv. Bernard, chtěje hájiti svůj řád, praví, že se řídí podle toho, co předpisuje řehole sv. Benedikta. V pozdější však době se přizpůsobili jak benediktini, tak i cisterciáci způsobu římskému. 1-1, Ceremoniale vetustissimum v Arch. Fr. Hist. III, str. 67, § 21, 80 | ||||
|