|
| ||||
| ||||
|
končují se všecky hymny zpěvem již shora řečeným »Gloria tibi Domine, qui natus es« etc., připojuje slova: ve všech hymnech v denních hórách a po celou oktávu těchto svátků. Svátky mariánské podle toho bývaly slaveny všecky s oktávami.
V paragrafu 18. předpisují Statuta, aby se na dvojné svátky a jejich oktávy zpívaly denní hymny v notě hymnu svátečního (in nota hymni de festo), pokud je možno v této notě srovnati; není-li to možno, mají se zpívati v tónu hymnu »Christe redemptor omnium« nebo »Eterna Christi munera«. První hymnus, jak o něm praví rubrika v nejstarším Ceremoniale, se zpíval v officiu Všech svatých (»in tono hymni omnium sanetorum, scilicet Christe redemptor omnium«), druhý hymnus j° vzat z commune Apostolorum.16 V paragrafu 21. se nařizuje, abx před zpěvem sekvencí vždy se zpívalo dvoje Alleluja, ale také jen dvoje a ne více (usque ad duplicem pausam tantum). V dalším dává se direktiva, jak si počínati, když svátek dvou mučedníků připadne na týž den, z nichž jeden má devět lekcí. V tom případě se druhý svátek připomíná, a to při nešporách a.ntifonou zpívanou z laud, a při laudách zase antifonou z druhých nešpor. Podobně se má tak díti při svátcích panen. Závěrečné antifony po kompletáři ke cti Panny Marie, totiž Salve regina, Alma redemptoris mater, Ave regina coelorum a Quam pulchra, mají se zpívati střídavě po celý rok podle disposice zpěváků. V čase velikonočním, totiž o3 velikonoc až do oktávy Ducha svatého čili do nově zavedeného svátku Nejsv. Trojice, předpisuje se zpiv antifony Regina coeli nebo také některá z jiných, s připojením však Alleluja ke konci. Při modlitbě po antifoně mají bratři v chóru ve dny feriální klečet, kdežto o svátcích mají státi (hluboce) skloněni. O prosebných dnech v pondělí a úterý, připadne-li feriální officium, spívá se mše Rogationum. Jsou-li na jeden nebo druhý den prosebný dvě mše svaté, zpívá se mše Rogationum feriálním způsobem s výjimkou, že se klečí a zpívá se jen jedno Alleluja místo gradualu, a po verši že se neopakuje. Mezi větší svátky zařazuje kapitula ve stanovách svátek Nejsv. Trojice, Posvěcení chrámu a svátek sv. Kláry. O svátcích dvojných i polodvojných (duplicibus et semiduplicibus) a o nedělích v konventech se má vždy zpívati sexta, koná-li se bezprostředně po mši sv. Na Zelený čtvrtek zpívá se mše sv. slavnostně jako o svátcích dvojných nižších. Pb této mši přijímají bratři i kněží, kteří chtějí a nemají úmyslu sloužiti mši svatou. Podle těchto slov bylo patrně dovoleno sloužiti na Zelený čtvrtek mší tolik, kolik bylo kněží, takže se v tom nelišil tento den od jiných dní v roce. V přítomnosti pohřbu, když se zpívá vigilie o devíti lekcích, a nazejtří Všech svatých zpívají invitatorium a poslední responsorium i traktus při mši sv. dva kantoři a při generálním officiu za zemřelé se děje totéž mimo invitatorium, jež se nezpívá podle »Ordinaria«. Na Zelený čtvrtek se konalo v konventech tak zvané »mandatum« čili umývání nohou, jež konal kvardián konventuálům. Při umývání měli zpívati dva zpěváci uprostřed chóru předepsané verše v misálu, zvané »de caritate«, jimž odpovídal ostatní konvent »Ubi caritas« etc. Ke konci byla pro-mluva. Stanovy předpokládají, že se v konventních kostelích františkánských konala procesí na Očišťování P. Marie čili o Hromnicích a na Květnou neděli, pro něž měl řád mnoho sporů zvláště později s farním duchovenstvem, jež si tyto průvody vindikovalo jako farská práva. Řád františkánský byl od dob sv. Františka zvláštním pěstitelem kultu mariánského. Proto také nařizuje kapitula Pisánská, aby byl všude při mešním formuláři o Panně Marii notovaný traktus, totiž »Gaude Maria« a offertorium »Felix namque« etc. Při vyslovení jména P. Marie předpisuje, aby se všichni uklonili. Pak má některé liturgické předpisy při překládání svátků sv. Františka a sv. Antonína. Při primě se četlo, po případě snad zpívalo tak zvané »datarium« čili martyrologium.l7 Kapitula Pařížská o 3 léta později (1266) nařizuje, aby datarium bylo v každém konventě a aby se četlo18 před veršem »Pretiosa in conspcctu Domini« etc. Posléze na kapi- 16 Arch. Fr. Hist. III, 68, § 28. 17 Du Cange-Henschel: Glossarium v »Necrologium, ubi data seu tempus obitus annotatur«. Ustanovení kapituly Pařížské praví v rubrice na Štědrý den toto: Atem in vigilia Nativitatis Do-mini cum pronunciatur in ecclesia: Jesus Christus in Bethlem nascitur..., omnes ad terram prosternunt se propter tanti beneficii memoriam etc....« ls Rubrika jak těchto stanov, tak i stanov z kapituly Pařížské praví »pronunciatur datarium«, což značí spíše zpěv, poněvadž je to v kostele, a poněvadž stanovy Pařížské užívají tohoto výrazu o vigilii Narození Páně, kdežto pro jiné dny má výraz »legitur«. 81 | ||||
|