|
| ||||
| ||||
|
tule Pisánské se ustanovuje, aby tato nařízení, týkající se bohoslužeb, čili jak se praví doslovně Ordinationes o f f icii, se svědomitě zachovávala a častěji se bratřím předčítala. Zároveň připomíná, aby ce zachovávala ustanovení nejstaršího Ceremoniale, a to »uniformiter et generaliter«. Jako v jiných věcech, tak i v bohoslužbě řád se snažil o jed-notu v celém řádě.
Ustanovení kapituly Assiské roku 1269.1" Také tato kapitula dala některá liturgická nařízení. Kapitulu řídil a jí předsedal opět sv. Bonaventura jako generál řádu. Na této kapitule bylo ustanoveno na návrh svatého generála, aby k úctě Panny Marie byla sloužena každou sobotu slavná mše svatá. Řádový analista Wadding připisuje toto zařízení již sv. zakladateli, ale neprávem. Ustanovení liturgické bylo vydáno teprve Bonaventurou na této kapitule. František měl zvláštní něžnou úctu a lásku k nejsvětější Panně a její svatyňce, při níž položil základ svého řádu, často si snad přával, aby k její úctě byla zvláště v sobotu sloužena mše svatá, ale liturgického nařízení nedal.-" Kapitula dále ukládá všem bratřím, aby při kázáních upozorňovali věřící na zvonění při komp'etáři, jež mělo povzbuzovati věřící k recitaci (modlitbě) andělského pozdravení. Nebylo to nic jiného, než nyní nám známé zvonění k And~1 Páně, tehdy ovšem ještě jen večer. Zbožný tento zvyk jest tedy původu františkánského. Nejstarší svědectví o tom máme v životě blah. Benedikta z Arezza, o němž se vypravuje okolo roku 1250 toto: »Instituit Fratribus suis antiphonam, quae cantatur post Completorium — Ustanovil svým bratřím antifonu, jež se zpívá po kompletáři : Angelus Zocutus est Mariae,« kterou vždy s největší zbožností recitoval i zpíval.21 Tedy z františkánského chóru, kde se po prvé zpívalo Anděl Páně po kompletáři a přitom se na věži klášterního kostelíčka zvonilo, šířilo se Anděl Páně i zvonění po celém katolickém světě, zvláště když po celém již katolickém světě tehdy rozšířený řád dostal rozkaz od generální kapituly v Assisi r. 1269, aby o tom lidu kázal a tak tuto pobožnost zpopularisoval.== Dále zavádí kapitula povinné slavení svátků těch světců, k jejichž úctě jsou postaveny řádové kostely, a to slavnostním officiem chórovým, ale tak, aby se neopakovaly antífony a aby .se neopomenula tak zvaná přídavková officia, jako officium de Beata Maria, obvyklé komemorace, preces při primě a kompletáři. Předpisy kapitul v Lyoně r. 1272 nebo 1271, v Padavň r. 1276 a v Assisi r. 1279.2' Na kapitule Lyonské ustanoveno v ohledu liturgickém, aby svátek sv. Bernarda se slavil bezprostředně po oktávě Nanebevzetí Panny Marie. Připadne-li na ten den neděle, překládal se na jiný den. Zvláštní úcta vedle sv. Františka byla v řádě prokazována též zakladatelce klarisek sv. Kláře. Její jméno bylo zařazeno i do litanií na Bílou sobotu, jež jsou zkrácené. Do ostatních litanií bylo již zařazeno dříve.' Na této kapitule publikována nová chórová legenda o sv. Kláře, jež měla býti v každém klášteře .'° Také úcta sv. Antonína naby'vala v celém řádě předního místa vedle úcty sv. Františka a sv. Kláry. a Definitiones capitulorum generalium Ordinis Fratrum Minorum 1260-1282, vyd. Little v Arch. Fr. Hist. VII (1914), str. 677-682. »Hec sunt diffinitiones facte in capitulo Assisiensi 1269.« 20 Srov. Annales Min. ad an. 1269 n. IV. vyd. z r. 1931 Tom. IV, str. 331, a Felder H.: Die Ideale des hl. Franziskus v, Assisi, Paderborn 1924 (II, Aufl.), str. 406, pozn. 7. Y1 Viz v Arch. Franc. Hist. VII, str, 679, pozn. 2. Srov. též: Girolamo Galubovich, Biblioteca bio-bibliografica della Terra Santa I, Quaracchi 1906, 146 a násl. Srov, dále: Statutum provinciae Marchiae-Tervisinae, 12.95 v AFH VII, str. 464, kde se praví: »In primis quod pulsetur in locis singulis de sero campana ter paulatim ad honorem virginis gloriose, et tuno fratres omnes genuflectant et dicant ter A v e M a r i a g r a t i a p 1 e n a. Při zvonění tehdy jen večerním měli se bratři kleče modliti třikrát Zdrávas Maria. 22 Zvonilo se původně jen večer po kompletáři podle návodu františkánského. Teprve ve 14, sto-letí se zvonilo také ráno a v 15. stel. také v pc,ledne, ale z počátku jen v pátek, jež se nazývalo zvoněním v úzkosti (Angstl5,uten). Zvonilo se v diecésích: pražské, solnohradské, mohučské a kolínské. Roku 1456 papež Kalixt III. zavedl je v nebezpečí tureckém každ denně. Ale teprve .v 16. století bylo trojí zvonění ráno, v poledne a večer zavedeno obecně jako souvislé a na synodách v 17. stol. doporučeno věřícím. Zakončující modlitba v nynější formě pochází z Italie okolo r. 1612. Viz Lex. f. Theologie u. Kirche, Freib, in Br. Herder, 1930, I, str. 434-4315. 23 Little v AFH, VII, str. 681-682. 24 »Diffiniticnes« capituli generalis Narbonensis (260) v AFH, III, str, 504, § 18. 25 V AFH, VII, str. 681, n. VII. »Iste sunt responsiones ad consultationes capituli Lugdunensis«, § 3. 82 | ||||
|