|
| ||||
| ||||
|
mši svaté; jsou-li snad latinské, ale zcela libovolné, než ty zpěvy, co toho dne mají se zpívati, jsou neposlušností. Vinen je ve svědomí ředitel kůru, že mu to bylo jedno, co zpívá, nebo dovoluje zpívati. Vložky (právě naučené) jsou oblíbeným »čís'em« kostelních sólistů, kteří by se jinak neuplatnili než prosazEním s v é aríe, navzdory zbožně sloužícímu knězi u oltáře. A přecs není slavná mše svatá pro zábavu lidí nebo akademií, pří níž se ukazuje řada sólistů, nýbrž je jednotnou a společnou oslavou Tajemství vy-koupení, jak je přináší církevní rok. Osoby ustupují do pozadí tam, kde s anděly máme závoditi před tváří Vykupitele, Bohočlověka, sestupujícího na naše oltáře!
Jest ještě jedno pole, kde má ředitel kůru vážnou a odpovědnou povinnost. Míním kostelní hudební a r c h i v. Minulá století byla v tom ohledu přísnější. Při nastoupení nového rectora, t. j. ředitele kůru, byly hudebniny, zvláště drahocenné graduály a kancionály, velmi opatrně předávány. Jen této přísnosti děkují české hudební dějiny, že něco víme o tom, jak skvěle vyspělá byla hudba a zpěv i na malých osadách a městech. Mnohý se domnívá, že staré »noty« na kůru ve skříni se povalující třeba zahoditi a ty nověiší nedbale opatrovati. Známý znalEC barokní hudby Dr Emil Trolda by vám mohl vypravovati, jaké poklady našel tam, kde se domnívali, že v těch stary'ch notách je jen brak! Kdo by tu nevzpomněl i jeho osobní námahy, s jakou putuje, třeba i pěšky, aby na našich malých kůrech pátral po skladbách, které ukazují naši siávu v hudbě! Jsme tedy povinni všecky hudebniny, které patří kostelu, sepsati, uschovati do řádné obálky a pečlivě uložiti do skříně neb truhlice. Doporučuje se také jakési roztřídění podle potřeby, na př.: Mše a rekviem, graduale, ofertoria, zpěvy pašijového týdne, zpěvy k Božímu Tělu a Velebné Svátosti, zpěvy pohřební atd. Hlavně jde o pořádek, aby co j--den postaví, druhý udržel i budoucím. Snad jste četli, jak WC pátrá po našich koledách (pastorelách), abychom měli jejich úpiný soupis. Řádně vedená hudební sbírka usnadňuje tedy i práci badatelskou o naší posvátné hudbě. Nebuďte tedy nedbalí a chraňte dobře tento vzácný majetek_ našich chrámů, církevní skladby! Kdo chee dobře piniti vznešenou úlohu v cechu svaté Cecilie, musí stále rozšiřovati a na výši udržovati své hudební a náboženské vzdělání i rozhled! V našem časopise bylo ji,.ž mnoho článků, jež vysvětlily a probraly všecky.otázky, týkající se úlohy ředitele kůru, poučily přesně o všech částech liturgie. Jen namátkou připomínám články nezapomenutelného S. Kašpara v roč. 40, str. 42, o mši svaté zpívané, podobně Jar. Duška v roč. 62. Přesný pořad církevních skladeb po celý rok pečlivě a podrobně vypracoval redaktor P. J. Stikar též v roč. 62. O rekviem pak psal J. Stejskal v roč. 39. O hlubokých tajemstvích liturgie jednají krásné úvahy J. Souzka v roč. 57, A. Castella v roč. 49 a 51. Tu je jen nepatrná hrst z bohaté žně v téměř 70 svazcích časopisu Cyril. Jen nevědomost je příčinou chyb tam, kde není zlé vůle nebo zaujatosti. Vždycky se divím, proč mnohé farní úřady vracejí časopis Cyril. Jednou, že prý je jen pro učené, po druhé se vymlouvají na peníze, ač by jediná kostelní sbírka na to stačila. Hlavní věc jim uniká: Co rad a poučení, vzorů a povznesení by našel ředitel i t Í5 nejmenší osady, kdyby měl po ruce všecky dosavadní ročníky našeho časopisu! Ten byl vždy vychovatelem a zastáncem právě těch nejmenších! Je málo chrámů na menších místech, aby tam byli kostelní zpěváci, jak jim lid říká, placeni, aby se i od nich požadovaly jisté pěvecké schopnosti! Na malých osadách, ba dnes i v městech, žijí kůry katolických chrámů z lásky a obětavosti ochotníků ... Je to hrstka duší, které ve chvatu doby, nevěry a vlažnosti cítí dávnou, našim otcům tak při-rozenou lásku k posvátnému zpěvu. Seskupeni okolo ředitele kůru rádi a obětavě zpívají na našich kůrech. Je to pravý apoštolát. Jednak tím, že chvály Boží rozhlašují jménem celé, mnohdy Bohu nevděčné farní osady, jednak tím, že šíří mezi mládeží a věřícími lásku k zpěvu chrámovému. Je v tom kus domácí tradice, jež jest i posláním Církve, aby všude a ve všem veleben byl Bůh. Právě takové malé kroužky nadšenců pro posvátný zpěv zdají se opuštěny a osamoceny. Jim nabízí naše Obecná Jednota Cyrilská (OJC) své společenství doporučujíc, aby se ustavily jako samostatná Farní Jednota Cyyrilská se všemi spolkovými právy a vlastní samosprávou. Ani řediteli kůru to nemůže býti lhostejno, má-li na pomoc pevný 87 | ||||
|