|
| ||||
| ||||
|
sbor členů Farní Jednoty, nebo jm pohodlné ochotníky. Farní Jednota umožní řediteli pravidelné zkoušky, potřebné příspěvky k opatření hudebnin a 'stálý styk s ostatními jednotami. Výbor Obecné Jednoty Cyrilské v Praze ochotně pošle kdykoliv a kamkoliv své pokyny, stanovy a zástupce, aby poradil, jak založiti u vás Farní Jednotu Cyrilskou, nadšeného spolupracovníka na obrodě našich nejmenších kůrů.
Na konec slovo duchovním správcům katolických farností těch nejmenších. Chcete-li povznésti náboženský život u vás, starejte se o povznesení posvátného zpěvu! Netitulujte svého důležitého spolupracovníka u varhan »varhaníkem«, ale správně »ředitelem kůru«. Tím povzbudíte jejich sebevědomí. Postarejte se o zlepšení jejich finanční existence! Seskupte okolo nich ochotné zpěváky zřízením Farní Jednoty Cyrilské! Svěřte jim i mládež, aby ji pěvecky vychovávali. Neúprosně dbejte, aby se lidová píseň duchovní zpívala z řádného, jednotného zpěvníku. Neodlučujte své osady od druhých jiným zpěvníkem, než je Český kancionál! Dbejte přísně, aby na kůru při zpívané mši svaté se zpívalo, co Církev žádá. Motu proprio Pia X. a apoštolská konstituce o církevní hudbě Pia XI. zůstává zákoníkem svědomí i katolické hudby. Ve všech nesnázích za lepším našich malých kůrů najdete porozumění, pomoc i radu u Obecné Jednoty Cyrilské a v jejím časopise, kam pilně d o p i s u j t e! Co naznačeno v chudy"ch improvisacích, má sloužiti k oživení zájmu, k nalezení správných cest, aby i malé kůry spěly k svému zdokonalení a připojily své hlasy k neumdlévajícímu hymnu Církve'. Dr František Tichý: Václav Karel Holan Rovenský. (K 300. výročí jeho narození.) V utěšeném, tichém městečku Českého ráje, v Rovensku pod Troskami, narodil st r. 1644 Vác'av Karel Holan Rovenský, vedle Adama Michny z Otradovic nejvýznačnější český skladatel církevní hudby barokní v 17. století. Skutečnost, že byl nejen skv2lým hudebníkem, nýbrž i vynikajícím básníkem, ba i výtvarníkem, dokazuje výjimečnost jeho osobnosti stejně jako jeho neklidný a romantický život. Narodil se podle místního podání v čísle 50 na statku Pod strání. Otec byl rychtářem a mohl synovi poskytnouti vyšší vzdělání. Poslal jej na studia do jesuitské koleje v Jičíně. Osmnáctiletý Holan vrací se domů, stává se varhaníkem na kůru starobylého kostela sv. Václava v svém rodišti v kostele na Týně, stojícím na malebném pahorku s výhled m k Troskám. Neklidná umělecká krev mu však nedává pokoje. Na jaře r. 1668 zmizel. Dne 26. května volají si Holanova otce, rychtáře, na panskou kancelář na Hrubou Skálu, přísně jej v té věci vyslýchají a dokonce hrozí, jestli se syn nevrátí. V letech 1676—1679 byl varhaníkem v Dobrovici u Mladé Boleslavě a potom varhaníkem a kapelníkem dómu vyšehradského. To už se mu krev uklidnila. Žije pokojně svému povolání a své umělecké tvorbě téměř dvě desetiletí. Když se mu blížila padesátka, vydává r. 1693 — vlastně až zjara 1694, tedy právě před čtvrt tisíciletím — své celoživotní dílo, velký kancionál, pod názvem »Cavella regia musicalis. Kaple královská zpěvní a musikální«. Rok předtím vykonal pout do Říma. Potom už neměl v Praze stání. Neklidná krev se znovu probudila. Holan se vrací do svého rodného kraje — jako poustevník: Poustevničil na Valdštejně a zabýval se tu uměleckou prací výtvarnou. Na Valdšt2jně se podnes zachovaly sochy z jeho umné ruky. Od r. 1704 žil v svém rodišti a také zde se dodnes zachovala stopa jeho sochařského umění. Na prvním pilíři kostela na Týně jsou do kamene vtesány sluneční hodiny s podpisem W : C : H Ao 1704. Zemřel 27. února 1718 a je pochován na Týně. Holanova »Kaple královská zpěvní a musikální v řeči a jazyku českém svatováclavském« je podle podtitulu kancionál na všechny svátky a slavnosti výroční. Obsáhlá kniha o 416 stranách foliových byla vytištěna u Jiřího Labouna v Praze a věnována proboštovi kapituly u sv. Víta Janu Hynkovi Dlouhoveskému z Dlouhé Vsi, ktexy" byl sám též skladatelem písní. Kniha nemá rejstříku »pro mdlobu nedostatků peněžitých«, jak se autor na str. XIII omlouvá. Za těchto okolností bude rejstřík, ktery" chová v svém rukopise P. Jan Štikar, příštím badatelům pomůckou neocenitelnou. Jeho otisk přiš°1 by každému, kdo se obírá českou hymnologií, nesmírně vhod. Tamtéž se omlouvají i jiné nedostatky »Kaple«: »Mezi tím jednoho každého poslušně žádám, komuž se tato má chatrná práce do ruky dostane, pokudž by tam nějakou chybu v notách i také v textu, a že by dvě 88 | ||||
|