|
| ||||
| ||||
|
Z literárních dějepisců věnovali Holanovi jako vydavateli kancionálu pozornost Josef Jungmann, Josef Jireček (v Rukověti i v Hymnologii) a Arne Novák. Holana jako básníka povšiml si dosud jedině Zdeněk Kalista, který v citovaném již sborníku »České baroko« otiskl texty čtyř Holanových písní. Prvou monografii o Holanovi chystá jeho rodák Jaroslav Podobský, odborný učitel v Rovensku, který pro tuto svou práci při-pravuje také obsáhlejší výbor písní z »Kaple královské«. Jemu také děkuji za cenná upozornění.
Václav Kuthan: Venkov chce správně zpívat. II. (Část další.) Na venkově taky máme rádi někdy zpívanou mši svatou. Hlavně o svátcích. Poněvadž obyčejně chrámového sboru není, »odbývá se« vše jen lidově. Zpívá se česká mešní píseň (někdy ani ta ne), na latinské pozdravy a modlitby kněze lid neb varhaník odpovídají též latinsky, ale často zkomoleně v slovech i v nápěvu. Víme, že takovýmto způsobem odbývaná mše sv. nemůže uspokojit. Hledáme cesty, jak bychom pozvedli zpěv při zpívané mši sv., aby skutečně odpovídal přáním Církve. Vždyt touto pokornou poslušností chceme přivolat Boží požehnání na svou práci. Chápeme se rádi prostředků, které nás vedou jistěji k Bohu. Nemusí se hned mluvit při opravách v této věci o liturgickém hnutí a pod. Všeho s mírou. — Chceme však již začít. Hned si řekneme, že každý začátek je tĚŽký, zvláště když není možno navázat na tradici. V Čechách nikdy lid se neúčastnil bohoslužeb zpěvem Ordinaria. To bylo vždy výhradou kleriků a později kůrů. To, co Církev nyní žádá, je tedy pro nás vlastně novinkou. A proto ty obtíže. Kdybychom však se na všechno dívali bez naděje uskutečnění, ničeho bychom nedosáhli. Je třeba mluvit spíše o úspěších, než o obtížích. Pokusy dávají již tušit dobrý výsledek. Církev nám spěchá na pomoc a radí, abychom si zavedli latinskou chorální mši svatou. Někdo řekne: když již mám zavést latinské zpívání při mši sv., tedy něco parádního, s orchestrem a podobně. Kdybys chtěl však takto začít, nikdy bys nezačal a možná, že první uměleckou produkci bys zažil jako letitý dědeček. Pomysli si: my 'měšťanům jejich krásné produkce mešních skladeb uznáváme, jen at zpívají; ale prozradím ti, že tyto produkce Církev jen útrpně dovoluje, ale nikdy přímo nedoporučuje. Chrámové koncerty při mši sv. jsou vlastně určitým druhem zla. Důkaz: v Praze je mnoho kostelů, kde je často zpívaná mše sv.; mohli by v těchto kostelích udělat volby. Rozdali by mezi návštěvníky chrámového koncertu lístky s 2 otázkami : 1. Přišel jsi do kostela, abys poslechl krásnou hudbu a zpěv? 2. Přišel jsi do kostela, abys vykonal nedělní povinnost? Otázky by mohly být upraveny i jinak, ale dopadlo by to asi bledě, a my bychom se dověděli, že slavné mše se navštěvují nejvíce jen proto, že na kůru se pořáI:Ljí koncertní mše se sóly a pod. Důkazem toho je, že někteří účastníci odcházejí po Credu; velmi mnozí pak jistě po Agnus. Nebo důkaz z venkova. Také jsme nacvičili 4hlasou pěknou mši, dávala se na Boží hod. Lidé poslouchali, mlčeli, po mši sv. říkali zpěvákům: »To jste se pane vytáhli!« Druhy" den byl druhý svátek. Mše sv. tichá s lidovým zpěvem. Po mši svaté lidé vycházejí a říkají: »To to bylo dneska hezčí než včera. To jsme si zazpívali.« Je tedy vidět, že Církev s nařízením o zavedení chorálu mezi lid při mši sv. to myslí i prakticky dobře. Lid si chce zazpívat, touží po činné účasti. Snahy různých autorů po moderní církevní mešní skladbě se nám proto budou zdáti malichernými a' velmi vzdálenými pravé potřeby. Nemůžeme se zříkat pokroku, ale určité přibrzdění ve velkovvrobě moderních mešních skladeb by bylo jistě správné. At skládá jen ten, kdo je nejlepší z nejlepších, a hlavně srdce čistého. Nekopírujme tedy měst. Ať zpívají, kdy a jak se jim líbí. A pak na venkově jsme jedna rodina. Cizí málokdy přijde. V Praze na př. pohled na kůrové pěvce není ideální. Jsou to pěvci z různých farností, kteří zpívají leckdy i v několika kostelích za jednu neděli. Kdyby pan farář hledal mezi zpěváky při zpíváné mši svaté své osadníky, marně by se namáhal. — Vědomí farní pospolitosti je na venkově samozřejmé a je to veliký náskok před městem. Věřící mají vlastně spolusloužit mši svatou. Nemají stát němě, ale činně se všeho zúčastnit. Nemají by"t toliko posluchači, ale činiteli. Clověk nové doby chce všechno vědět, všemu rozumět. Při čem není činný, to ho nezajímá. A hlavně muž potřebuje 92 | ||||
|