|
| ||||
| ||||
|
Proto Pius X. v Motu proprio praví, že liturgická hudba »musí býti svatá a tedy prosta všeliké světskosti netoliko sama v sobě, nýbrž i ve způsobu, jakým bývá podávána od účinkujících«; a nemá v ní zaznívat »nic nesvatého, nic světského nebo divadelního«.
2. Liturgická hudba musí býti umělecká. Pius X. v Motu proprio praví, že liturgická hudba »musí býti pravým uměním, nebot není možno, aby jinak měla na ducha posluchačů onu působivost, jíž chce Církev dosíci, přibírajíc do své liturgie umění zvukové«. Že liturgická hudba musí býti umělecká, to je patrné jak z jejího cíle, tak z jejích okolností. Předně je to patrné z cíle liturgické hudby. Liturgická hudba má totiž povznést k opravdové zbožnosti. Avšak to, co není krásné, co není opravdu umělecké, není schopno člověka povznést nebo nadchnout. Proto liturgická hudba musí byt opravdu umělecká, neboE jinak by nedosáhla svého cíle. Za druhé je to zřejmé také z okolností, v nichž bývá přednášena: a) Bývá přednášena při liturgických úkonech. Avšak nic není vznešenějšího než liturgické úkony; při nich není žádná fikce, jako je tomu U--bas při opeře, nýbrž ode-hrává se nejskutečnější skutečnost: při mši sv. Kristus skutečně obnovuje svoji kalvarskou oběE nekrvavým způsobem ; při udílení sv. svátostí Kristus sám vlévá do duše nadpřirozený život nebo jej v ní rozmnožuje; při modlitbě církevních hodinek Kristus sám přednáší Bohu Otci modlitby své Církve. Nic není vznešenějšího než liturgické úkony. Proto je záhodno, aby tyto nejvznešenější liturgické úkony byly provázeny tím nejkrásnějším uměním hudebním. b) Jiná okolnost liturgické hudby je text. Čím krásnější je text, tím krásnější hudbou má býti interpretován. Avšak liturgický text je většinou text inspirovaný, jsou to většinou slova Písma sv., slova samého Boha; je to tedy nejkrásnější text, jaký má byt zhudebněn. Proto je záhodno, aby byl vyjádřen nejkrásnější hudbou, hudbou opravdu uměleckou. Z toho je tedy patrné, že liturgická hudba musí býti opravdu umělecká, neboE jinak by nespinila svůj úkol. Z toho pak plyne povinnost pro skladatele i pro ty, kteří provádějí jeho skladbu. Církevní hudební skladatel musí by" t opravdovy" umělec, schopný vytvořit ne pouze nějakou školskou práci, nýbrž dílo skutečně umělecké. Jako k vytvoření uměleckého obrazu nestačí s dobrým prospěchem absolvovat malířskou školu a umět zacházet se štětcem a barvami, tak k vytvoření umělecké hudební skladby nestačí absolvovat konservatoř a dobře znát harmonii a kontrapunkt. V obojím případě k vytvoření uměleckého díla je třeba opravdové geniality, která je schopna oživit suchý školský technicismus. Také ti, kteří provádějí liturgickou, opravdu uměleckou hudební skladbu, musejí vždy pečlivě dbáti toho, aby ji provedli skutečně umělecky. Je-li hodnotná umělecká skladba přednesena špatně, nedosáhne svého cíle: nepovznáší k Bohu, nikoho neroznítí ke zbožnosti. Každou liturgickou hudební skladbu je třeba napřed dobře propracovat, důkladně nacvičit, aby také její provedení bylo skutečně umělecké. Bohužel v našich kostelích bývají mnohdy prováděny skladby bezcenné; a naše hudeb-ní archivy obsahují mnoho takového bezcenného materiálu. Ředitelé kůru a sbormistři by učinili velmi záslužnou práci, kdyby takový brak vyřadili jednou provždy z hudebního archivu a opatřili si hodnotné, umělecké skladby. A pak je třeba, aby těmto hodnotným církevním skladbám věnovali při nacvičování co největší pečlivost, aby při liturgickém úkonu byly předneseny s opravdovým uměním. 3. Liturgická hudba musí být všeobecná. Pius X. v Motu proprio praví, že liturgická hudba »musí byti zároveň všeobecná v tom smyslu, že třebas je dovoleno každému národu užívati při církevních skladbách oněch zvláštních forem, které jaksi tvoří odlišný ráz jeho vlastní hudby, přece mají býti takovým způsobem podřízeny hlavním rysům posvátné hudby, aby nikdo z jiného národa při jejich poslouchání neměl nepříznivého dojmu«. 96 | ||||
|