|
| ||||
| ||||
|
— 42 —
níž transponovaný; přeložíme-li jej o kvinto výše, aby začal tónem e, zmizí všecka a ob-jeví se tónina hypojonická. Stručně a správně zahrnul Witt zásadu dotčenou v slovech následujicích : „ Wirb iut V. zon regelmáffig U ftatt h gefeot, fo nerv liert er f einen O)ciratter unb ift jonif á (XI). wchnlitlj mirb ber VI. init regelut[iffigem J Tjíl, pojonif dl (XII).” (Elemeute der Chorallehre pag. 4, sub B molle.) V latinském textu Abaelardově zcela drželi jsme se kapitolního rukopisu, zachováva jíte přesně jeho pravopis. První dvě sloky jeho textu náleží chorálu číslo 16., kdežto chorál čís. 17. za text má sloku třetí a čtvrtou. V posledních dvou těchto slokách objevaji se nekteré varianty textu v rozličných pramenech, čemuž hrubě se nelze diviti. Abaelardova sekvence bylaC velmi rozšířena a často opisována. Tak někde psán jest konjunktiv superet, reguet, tollat, kde kapitolnf rukopis má indikativy; rovněž i ,calcet` namístě calcans. (Srov. ELucidatorii ecclesiastici lib. IV. pag. 199. Parisiis apud Poncetum le Preux 1548). Zima, slovo řecké ~úµtj, fermentum, kvas, Sauerteig. Kvas v Novém Zákoně nejednou znamená hřích, jako v listu I. sv. Pavla ku goriut, kapit. S. přesnice (azyma) zas bezúhonnost vyjadřují. Scuría (řecké óxwp' ) metallorum faex, spuma; škvár kovů; Niederschiag, Schlacken. Dle Plinia ,spurcitia in omni metallo scoria nuncupatur". „Recte etiam hic (scoria) pro impuritate et immundicia peccati accipitur”, pravi svrchu uvedené Elucidatorium ecclesiasticum lib. 4, pag. 201. bečeno jest těmi slovy o Spasiteli, že snímá hříchy světa. Slova „potens in (Rukop, kapit, im”) pt•aelio" připomínají žalm 23. v. 8, ,Dominus fortis et potens, Dominus potens in praelio" Chorál číslo 18. v Rorátech zni takto : slila. Již anděl posilnil, řekl by se nebá-la, a-lo to věděla, že milost nalezla u Boba Stvořitele svého. Jako v předešlých číslech 16, a 17 , tak i zde týž nápěv se opakuje; opakováni po číná slovy „Již anděl” a jda až ku koncičísla 18, — Kapitulní rukopis má v nápěvu odchylky velmi uepatrnó. Přesný opis tuto podáváme. FJ-FJ-n-H–n–y H–H- FL –r7H _H–H-O-n yn D-H- H I n-O- ---H–u-H-T– n--H n ' Foras e- i--ciat muudanum principem secumque faci-at matrem partici-pem patris im- HnH-H o—H--,~-~—n—o-n —y—o-o-o n — Hn-- H -- pe - rij E-xi qui mitteris hec do-na edis-sere reve-la ve-teris velamen litte- re virtu-te nun - cij. Zde mají čtenáři doklad, že U musí se mnohdy zpívat, i kde v rukopisu položeno není. Na poslední slabiku slova „velamen` zpívalo se zajisté také I rotundum nikoliv li, ač známka J na tom místě schází. Souběžný nápěv v první sloce u slov „matrem participem” má v rukopise b rotundum ; na místědruhém museli zpěváci u slova „velamen” V rotundum sami dopiniti. I v tištěných skladbách a spěvnictch starší doby zhusta potkáváme se s podobnou nedůslednosti vzhledem k ~ rotundum. Po-dáme tuto jeden příklad z nápěvu velmi za-jímavého. | ||||
|