|
| ||||
| ||||
|
Hromnic, Zvěstování Panny Marie, sv. Jana Křtitele, a na období. Tím, že sv. Otec Pius X. při své reformě učinil ze jmenovaných dvou mariánských svátků dny všední, jistě chtěl zdůrazniti počítání druhé, jež odpovídá jeho reformě a přirozeně též pojetí Kristova života a působení Církve svaté v koloběhu jednoho roku. Svátek Očištování Panny Marie stal se tak vlastně jakýmsi isolovaným svátkem sice vánočního rázu, ale mimo vlastní vánoční období, jako svátek Zvěstování Panny Marie je jakýmsi adventním svátkem, položeným také mimo toto období. Při tom oba tyto svátky mají jakousi připomínku v příslušných obdobích. Tak adventním svátkem Zvěstování Panny Marie je kvatembrová středa po III. neděli adventní, kdy se ve středověku sloužila t. zv. zlatá mše, a svátku Očišťování Panny Marie čili Obětování Páně odpovídá poněkud — hlavně evangeliem — formulář neděle v oktávu Narození Páně. Proto nejsprávnějším je jistě názor prof. ThDr Františka Cinka, který pokládá dobu od oktávy Zjevení Páně do Septuagesimy za jakési liturgické mezidobí, rozhraničující vánoční okruh od velikonočního, v němž nedělní formuláře — kromě snad zmíněné již neděle II. — nemají žádného ideového vztahu k vánocům.
Mnozí možná pokládají vánoční čtyřie2tidení za obdobné velikonočnímu mezi Božím hodem a svátkem Nanebevstoupení Páně. Zde však je věc zcela jiná. Všechny neděle, ba i svátky té doby jsou provanuty velikonoční radostí, bílá barva rouch nám neustále připomíná zmrtvýchvstání Páně, preface je velikonoční a čtvero vítězné Alleluja místo Graduale zaznívá dokonce až do soboty po Božím Hodu svatodušním. Je sice pravda, že liturgické texty počínajíc III. nedělí připravují nás už spíše na seslání Ducha sv., na př. v evangeliu IV. neděle praví Kristus apoštolům: »Je vám užitečno, abych odešel, nebot neodejdu-li, Utěš'_tel nepřijde k vám« a pod. Pří tom však j ště o V. neděli slyšíme v alelujovém zpěvu (graduale) : »Alleluja, alleluja. Kristus vstal z mrtvých a zazářil nám, které vykoupil krví svou, alleluja.« A hned jakoby na znamení, že právě nastává přelom období obou Božích hodů, velikonočního a svatodušního, zaznívá: »Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci, alleluja.« Proto velikonoční písně mohou dobře zaznívati až do této neděle. Zbývající tří dni do svátku Nanebevstoupení Páně jsou Křížové dni, zde jsou pak ovšem na místě písně prosebné. Srovnáváme-li tedy obě období, vánoční a velikonoční, vidíme, že liturgie daleko více pozornosti věnuje období velikonočnímu. Vždyť mysterium velikonoční je vyšší než mysterium vánoční, jak o tom svědčí i liturgický stupeň obou Božích hodů. Bohužel, právě v těch chrámech, kde tak svědomitě hrávají koledy až do Hromnic, často opouštějí písně velikonoční už po H. neděli po velikonocích. Na nedostatek velikonočních písní se dnes vymlouvat nemůžeme. Český kancionál jich má v hojná míře. Ostatně pro změnu spadají do tohoto období svátky některých svatých patronů českých, oktáv slavnosti sv. Josefa (středa po II. neděli), svátek Nalezení sv. Kříže, prosebné dni a j., které mají své zvláštní písně. Řekl jsem však, že není vhodné udržovati vánoční repertoir až do Hromnic ani se stanoviska estetického. Chápu, proč se tak dlouho ve většině chrámů zpívají vánoční písně a koledy. Lid js rád zpívá, jsou mu milé, takže se jich téměř ani nemůže nasytiti. Ale est modus in rebus, v tom právě spočívá kámen úrazu. Mešní písně zpíváme téměř po celý rok a nezevšední nám. Koledy a pastorálky mají však v sobě zvláštní kouzlo. Jejich krása je tak jemná a křehká, že se musí= opravdu obávati toho, abychom ji každodenním zpíváním po piných 40 dní nesetřeli a nezničili. Sám vím ze zkušenosti, že jako s nadšením a vnitřní radostí jsem hrával koledy v době vánoční, tak opravdu jen s nechutí jsem činil ke konci ledna, když jsem je musel podle místního zvyku hrát až do Hromnic. Proto nejlepším kompromisním řešením, uspokojujícím obě strany různých názorů, vyhovujícím stanovisku liturgickému i estetickému, zdá se mi způsob, který byl kdysi zaveden v jednom četně navštěvovaném pražském klášterním kostele a který se nyní praktikuje i v našem městě a v některých oko'.ních obcích. Při mši sv. se zpívají koledy a pastorálky až do oktávu Zjevení Páně, a to důsledně, na př, i o.prvním pátku, kdy se konečně ani nečítá votivní mše z° svátku Neisv. Srdce Páně, nýbrž vánoční »Puer natus est«, po případě ze Zjevení Páně, je-li to v oktávu tohoto svátku. Od 14. ledna hrají se při mší sv. písně mešní, ale po odpolední pobožnosti v neděli, tedy po pobožnosti mimo-liturgické, zpívají se koledy až do svátku Hromnic, nepřipadne-li ovšem předtím Septua- 98 | ||||
|