|
| ||||
| ||||
|
gesima. A mohu konstatovat, že po týdenní přestávce lid si zase koledy zazpívá s novou chutí. O svátku pak Hromnic, jehož mešní formulář má zcela vánoční ráz, zazpíváme si zase vánoční písně i pří mši sv. Výborně by se na tento den hodila moravská verse naší písně »Chtíc, aby spal«, začínající slovy »Zpívala Synu matička«, která svým líčením Kristova snu o jeho budoucím utrpení vhodně přiléhá k proroctví Simeo-rovu. Není však uvedena v Českém kancionálu. Nemusíme se obávat na tento svátek vánočních písní, i když jsme je již několik neděl předtím nehráli, vždyt o svátku Zvěstování Panny Marie hráváme »Z nebe posel vychází« nebo o svátku Sedmibolestné Panny Marie 15. září »Podle kříže Matka stála«, resp. »Matka pláče«, a není to v příslušných obdobích církevního roku, kam tyto písně patří.
Zbývá ještě zmíniti se o tom, jak dlouho mají býti v kostele vystaveny jesličky. Tato otázka vlastně ani nepatří do rámce tohoto článku, nebot na volbu mešních písní nemůže mít vlivu, stojí-li v kostele jesličky nebo ne, stejně jako je-li hlavní oltář v květnu upraven jako oltař pro májové slavnosti, nebudu při mši sv. po celý měsíc hráti mariánské písně, když liturgie vyžaduje jiných. Přesto však i zde by bylo záhodno přizpůsobit se více duchu církevního roku. Je-li v dob-'- vánoční obraz Božského Dítka přímo na hlavním oltáři, pak je rozhodně správné ponechati jej tam pouze do oktávu Zjevení Páně. Jesličky na postranním oltáři, vzhledem k tomu, že můžeme hráti koledy o II., III., resp. i IV. neděli po Zjev. Páně po odpolední pobožnosti, mohou zůstati déle, ač i ty v kostelích, kde se opravdu dbá přesné liturgie, bývají odstraňovány obyčejně po H. neděli po Zjevení Páně. Není ovšem jistě vhodné, aby o jmenovaných nedělích do-poledne, kdy se slouží mše sv. v barvě zelené, nápadným osvětlením upoutávaly na sebe pozornost, a tak mysl věřících odvracely od ducha církevního roku. V piném lesku mohou zazářiti zase až odpoledne. Rozhodně však nemají býti ponechány přes neděli Devítník. Může se tak státi, že mezi dnem, kdy se odstraní jesličky, a první křížovou cestou uplyne sotva týden, což je doba opravdu velmi krátká. Pokusil jsem se v tomto článku objasniti ráz t. zv. povánočního období a myslím, že by nebylo na škodu zavésti v našich kostelích v tomto směru jednotný pořádek, který by dbal více liturgického rázu církevního roku, než konservativní, neodůvodněné tradice a nálady věřících. Miroslav Venhoda : Schola cantorum při každém farním kostele! Jestliže nám jde opravdu o dobrou chrámovou hudbu, neporadíme si bez menšího. specielně cvičeného sboru, jehož jméno jest od pradávna schola cantorum. Nepůjde to bez něho ani při nejir:erším kostele. Není to prostě jinak možné. Je to skutečnost zřejmá z celé dva tisíce let staré, avšak vždycky aktuelní zkušenosti římskokatolické chrámové hudby. Není to nic zvláštního. Jakousi podobu takového sboru máte asi i na svém kůru. Se-stává z muzikálně schopnějších členů sboru, kteří se rychleji učí než ostatní, lépe zpívají, mají zpěv rádi a tudíž jsou aspoň obětavější, a není jim zatěžko přijít na zkoušku vícekrát. Berete je k úkonům, k nimž se úpiný sbor sotva kdy může sejít, nebo rnu svěřujete úkoly, na něž velký, ale méně pružný a méně schopný celek prostě nestačí (na příklad zpěv nebo recitace měnlivých částí při zpívané mši svaté). Jenom na tento nejmenší sbor, jádro sboru, upřeme zprvu pozornost, ale jeho reformu proveďme nesmlouvavě. Učiňme z něho scholu cantorum podle všech osvědčených zkušeností dlouhých časů a bezpočtu lidí. Jak si počínati? Schola cantorum jest předně sbor liturgický. To znamená, že jejími č'.eny mohou být jedině muži nebo chlapci. Protože souzvuk obou druhů hlasů je dokonalejší a protože nepracujeme jen pro chvilku, nýbrž pro léta, začneme s chlapci. To lze i na vesnici, kde jinak naprosto nelze předpokládat účast mužů. Členové scholy totiž musí dobře zpívat, to jest tvořit správně tón a hbitě čísti noty. Musí znát důkladně a samozřejmě obřad, při němž zpívají, a mají se aspoň vyznat v liturgickém jazyku. Vědomostí a schopností jednou nabytých neztratí, i když je doba mutace na nějaký čas takřka vyřadí. V muž- 99 | ||||
|