|
| ||||
| ||||
|
pujícími a přesnějšími, jako se s českými dětmi pracovávalo v čase, kdy naše země byly slavnou kons: rvatoří Evropy. Učitelem může být jenom dobrý hudebník, samo-zřejmě živě věřící katolík. Kde jedné osobě z obou těchto předních předpokladů něco chybí, je třeba pracovat ve dvou. Ale to je ovšem mnohem těžší a zpravidla méně úspěšné.
Jestliže jsou spiněny všechny přípravy a předpoklady, začneme s první lekcí: učíme znát, to jest číst, psát a zpívat noty. Důkladně, často, stále znova a znova. A také probouzíme hlas. Zkušený učitel to dovede. Méně zkušený necht vezme ku pomoci nějaký návod.t At nezapomene hned od počátku na nejdůležitější: gregoriánskou notaci a systematický výcvik schopnosti čísti z listu. (Pokračování.) 1 Praktický návod pro první lekce (s notovými příklady) možno obdržeti ve Schole cantorum w Praze-Břevnově čp. 1. Objednati lze též prostřednictvím Editio Cyril, Praha II, Viktoria 6. Pro-dává se za K 6.—. Jaromír Uhlíř: Zpívejme Bohu a sobě. Má-li téměř všechno zlo původ v závisti, lze stejně říci, že mnoho bídy pochází z ne-vědomosti. Zcela jinak žije křesEan uvědoměle spojený se svým chrámem než člověk nábožensky lhostejný, který neví o kráse a bohatosti církevního roku a nevidí, že uprostřed udýchaného ruchu denního života stojí dům Boží jako jediné místo bezpečného klidu, kde zaznívá vroucí zpěv ke cti a chvále Stvořitele všého světa. Vidím-li v neděli dopoledne vycházeti návštěvníky z dusných biografů, slyším slova Kristova: Líto je mi zástupu ... Ti mladí chlapci a děvčata klidně snášejí svou duchovní chudobu, protože o ní nevědí. Snad jim ani nenapadne, že by mohlo býti jinak a lépe. Vědí sice, že biografy hrají v nejpohodlnějším časovém rozvržení odpoledne i večer, ale zapomínají, že toliko v dopoledních hodinách je obětována mše svatá, kdy alespoň v ne-děli je příležitost dáti Bohu, co mu naleží. S rozbřeskem nedělního jitra volá nás hlas zvonů k veliké slavnosti, při níž možno nejen se modliti, ale také — zpívati. A v kostele možno zpívati jak nikde jinde! Proč tedy s oblečením svátečního šatu neobléknouti čistý šat duchovní a státi se alespoň na chvíli jiným člověkem, lepším, lidštějším, radostnějším? Hle, jak nevědomost slaví snadné vítězství! Nevědomost však není nevyléčitelna. Daleko horší je lhostejnost. Mládí, na něž nutno vždy nejdříve mysliti, je na štěstí obdařeno zvýšeny' m zájmem pro vše, co poskytuje život, ale potřebuje vedení. Často stačí jediné vhodné upozornění a dobrý výsledek je zaručen, protože v každém mladém člověku je skryto pino touhy po dobru, kráse a ušlechtilosti. Mladý člověk je nejtvárnější hmota, z které lze vytvořiti dílo úchvatné krásy, ale také nejodpornější plagiát živoucího stvoření. Domov a škola mají tedy první možnost dobré tvůrčí práce, aby mladou duš?čku přiblížily obrazu Božímu. Jednou z cest, která jim tuto odpovědnou práci může velmi usnadniti, je výchova nábožnou písní. Dokud v našich rodinách vládl pravy' křestanský duch, byla v nich duchovní píseň domovem. Naše babičky zpívaly od rána do večera, zbožná _píseň zněla pod českými střechami při iJráci i ve chvíli odpočinku. Dcera zpívala stejnou píseň jako kdysi matka, syn přejímat nejen pozemský statek, ale též odkaz duchovní. Proč nepokračovat v této tradici ? Zpěv kostelní je již vyšším projevem kultury, jejíž počátek nutno hledati v soustavném pěstovánf zbožné písně lidové. Dejme tudíž brzy dětem zpěvníky. Často si myslívám, že Bůh nejraději poslouchá mladé hlasy pro jejich svěžest, čistotu a vroucnost, ale to je příliš lidsky" způsob myšlení. V kostele má každý zpěv své místo, pokud je nábožný a není falešný a neukázněný. Píseň duchovní je jako chléb. Nikdy se nepřejí. Neříkejte, že dnešní mládež nezpívá. Máte-li snad někdy pravdu, věřte, že zas jen nevědomost nebo nedostatek uvědomění je toho příčinou. Učiňte pokus a zaveďte několikrát své dorůstající děti do kostela, aby si poslechly některou píseň mariánskou a uvidíte, jak živelně se ozve v mladém srdci touha připojiti svůj hlas k hlasům ostatním. A necht chodí do kostela poslouchat zbožný zpěv i ti, kdož skutečně zpívat nemohou. Je to také jeden z Božích trestů, který musí být vytrpěn. Není též třeba přehlížet lidi, které do kostela přitahuje spíše poslech dobrého 101 | ||||
|