|
| ||||
| ||||
|
zpěvu než pravá zbožnost. Kdo může posuzovat cesty Prozřetelnosti? Bůh nejrůznějším způsobem volá k sobě lidské duše a zná prostředek, jak k sobě přivésti ubohé lidské stvóření, jež nechce slyšeti hlasu kazatelova. Vložil do takové duše cit a smysl pro krásno a na tomto základě může býti mnoho vybudováno. Vzpomeňte se mnou na vánoční koledy! Myslíte, že je tak rádi posloucháte jen pro jejich hudební a slovní půvab? Kouzlo vzpomínky hlásí se ke slovu, hlas domova a dávného dětství měkce splývá se strunami rozechvěného srdce, ale myšlenky se záhy povznášejí od prachu země, člověk se cítí lepším a maně se táže sám sebe, jak se to stalo? Měla ta stará, milá píseň skutečně takové kouzlo v sobě, či byla to jen náhodná slza, která pročistila oko, aby uvidělo zcela jinou perspektivu pozemských cest? Nehledejte vysvětlení leč v pravdě, že pocítili jste na sobě dobrodiní vzdáleného pohledu Božího ...
Kdo poznal krásu lidového zpěvu při mši svaté a přesvědčil se o schopnostech svého hlasu, nemůže odolati působivosti umělých skladeb liturgických. Nemůže se spokojiti pouhým poslechem, ale záhy pocítí touhu účastniti se veliké slavnosti na kůru, která z neděle dovede učiniti den dokonale sváteční. Skoro bych řekl, že Bůh se tímto způsobem stará, aby jeho chrám nezůstal bez této nejpůsobivější ozdoby a pečuje, aby staré zpěvy byly zpívány novými zpěváky. Nenechává prázdné místo po těch, kdož odešli. Pozorný posluchač časem rozezná stříbrný hlásek mladého hrdla, aby s radostí si uvědomil, že zas jeden nový člověk se přidruž`,l k řadě Božích zpěváků. A jako skutečný talent se nedá potlačit, ale za všech okolností se musí přihlásit o své právo na existenci, tak i touha po hudbě a zpěvu na kůru je ve vyvoleném člověku tak silná, že jí nemůže odolati. Pozoroval jsem jednou účastníky nedělních bohoslužeb, když přicházeli do kostela. Z jejich řad se náhle oddělil malý školák s čepicí na hlavě. Nesměle obcházel kolem dvířek vedoucích na kůr, ale příští neděli si dodal kuráže, strčil čepici do kapsy, udýchaně vyběhl na kůr a postavil se přímo k varhanám. Měl oči jen pro varhaníkovy ruce a po-zorně sledoval jejich výkon. Od té doby nevynechá jediné neděle, aby nepřišel kontrolo-vat varhaníkovu hru, nebol — svěřil se mi — sám také hraje v kterémsi kostele, ale mají prý tam špatné varhany! Jindy stejně mile překvapil dospívající student ušlechtilého výrazu v přibledlé tváři. Postavil se na konec řady k bručlavým basistům jako posluchač, ale záhy se připojil k jejich zpěvu a začal choditi i do pravidelných zkoušek, aby se stal platným členem svého sboru. Štastní hoši! Jsou navždy zajatci chrámového zpěvu a nevýslovně krásného života pod kostelní klenbou. Štastní hoši, protože do jejich rozkvétajícího mládí zasvitlo světlo vyššího poznání! A můžeme vědět, zda z toho drobného, ježatého kluka nevyroste jednou dobrý varhaník a zda skromný student nebude někdy ozdobou chrámového kůru jako zpěvák nebo dirigent? V těchto dvou příkladech vidíme, že dobré sémě bylo hozeno do dobré půdy a že láska Boží se postarala o slunnou pohodu. Kéž je více následovníků v naš'.ch městech i vesnicích! Bylo by smutným vysvědčením pro zdravou hudebnost našeho národa, kdyby každ' kostel v naší milé vlasti neměl míti náležitý počet zpěváků schopných přednesu liturgických skladeb při slavné mši svaté. Je to i povinnost k velkému počtu našich výborných církevních skladatelů, jichž díla si zaslouží, aby stále žila na kostelních kůrech a nebyla odsouzena k ubohému živoření v archivní skříni, jako zdravý člověk hozený do vězení. Duchovní správa necht při každé příležitosti upozorní své svěřence, abv pod% svých schopností hleděli zvelebiti hojnou účastí zpěv lidový i zpěv slavnostní při dopoledních bohoslužbách v neděli a ve svátek. Je to velmi účinné potírání zhoubné nevědomosti ve věcech duchovních i kulturních a zároveň poučení, že zpěvem k oslavě Boží sloužíme i sobě způsobem nejlepším, neboť živíme ve své duši plamének citů nejryzejších. Může-li zbožný křestan radostně zvolati při vstupu do kostela: »Hospodine, miluji skvostný dům tvůj«, necht zbožný zpěvák skutkem řekne: »Hospodine, miluji zpěv ke Tvé cti a chvále, ale dopřej mi té milosti, aby zpěv můj byl Tobě milý a všem, kdož mne budou poslouchati, at přinese posílení víry, naděje a lásky'.« Není posláním a účelem hudby býti jen dráždidlem smyslů, ale pravá cena a význam hudebního umění jest — jako konevně všech ostatních umění — zušlechtiti a vyjemniti cit a povznášeti mysl k věcem vyšš'm, duchovním, odpoutávati člověka od materialismu a vésti ho k ideálům. (A. Hromádka. — H V. 2:67.) 102 | ||||
|