|
| ||||
| ||||
|
Vojtěch Říhovský: Obrázky z kůru.
XXXVII. (Část další.) Prohlížel jsem nedávno několik nejmodernějších církevních skladeb, povětšině v za-hraničí vydaných. Co o této hudbě soudím? Zkoumejme tyto církevněhudební výtvory, jež jsou nynější dobou i hudbou vázány a posuzujme je ve smyslu rady, kterou dává »`otu proprio« v odstavci »principia generalia«, t. j. základní pravidla: »První požadavek církevní hudby je jají posvátnost.« — Chceme míti za to, že moderní hudba předepsané liturgické texty, na něž se výrok o posvátnosti vztahuje, svědomitě zpracovává a všemu světskému, obzvláště tomu, co upomíná na divadlo.či koncert, se vyhýbá. — VždyE slova »střízlivé„ tvrdé, lineální« stalo se heslem modernistů a jmenují to »novo-klasicismem«. Proč? Naproti tomu zůstává požadavek, aby církevní hudba měla rys pravého umění, přečasto nespiněn. Mnoho moderních skladeb je jen klamnou hudbou »pro oči«, díváme-li se,na partitury. Melodie zdají se býti co nejuměleji mezi sebou pro-pleteny, formy imitační jsou s obdivuhodnou dovedností up:atněny. Avšak, je-li otázáno ucho, zdá se, že slyší pouhou nesrozumitelnou směs a šeredně znějící spoje. Není opravdu uměním napsati kontrapunktující a stále modulující věty, které bývají moderním církevním skladatelům věcí nejhlavnější, a nebrati ohled na hud--bní logiku a alespoň místy se snažiti o dosažení trochy klidu a jasného harmonického znění. Z toho následuje, že toto zdánlivé umění nemůže míti ani po stránce estetické, jako nauce o kráse, oprávněnost, protože podobná díla se n°chtějí líbit nikomu, kdo je pos:ouchal. Že taková nadmoderní anebo dokonce »atonální« skladba může míti místa, která jsou po stránce zvukové nápadná, je také možné. Ale to se vyjímá tak, jako by v jinak barevně nadbytečně přepiněném obraze vzhlíželo na nás pár přívětivých očír.; Obraz takový nebudeme přI,sto moci jmenovati krásným. — Třetí požadavek »Motu proprio« je, aby církevní hudba byla »universalis«. Tento požadavek byl zákonodárcem myšlen asi v tom směru, že církevní hudba má býti v zásadě všeobecná. Ale výrok papežův může se vztahovati i na další část znění, že totiž církevní skladby mají »odpovídati silám pěvců a mají býti vždy dobře provedeny«. Tím také mají poskytnouti povznesení všem, jak posluchačům, tak pěvcům, t. j. všemu lidu. Toho bychom však v nadmoderních skladbách marně hledali. Všeobecné rozhodně nejsou, nýbrž příliš osobité a pro pěvce mnohdy nemožně těžké. Proto nejsou v duchu »Motu propria« církevní. A nejsou-li církevní, nepatří do kostela. XXXVIII. Malý obrázek, který se jeví každé neděle — snad vždy v jiné variaci — na malých venkovských kůrech. Všimneme-li si blíže, co ten nebo onen varhaník umí, a víme-li, že mnohý z nich po celou dobu své činnosti neslyšel nic o přesné církevní hudbě či o liturgických předpisech, o způsobu a významu hry na varhany atd., pak sa nebudeme diviti, že na takovém kůru to jde často »páté přes deváté«. Kolik je venkovských varhaníků, kterým se nedostává odnikud, ani se strany faráře, žádného, třeba jen slovního návodu anebo pokynu k dalšímu sebevzdělání, a kolik je těch, kteří nemají ani chuti, aby dosáhli vyšší úrovně, ač by se jim to mohlo při dobré vůli podařiti. Ano, u velmi mnohých ne-znamená varhanická služba nic jiného než výdělek. Ba mnohý ani neví, pro koho dělá v kostele muziku, neboť bohoslužba se mu stala dávno lhostejnou. Následek bývá, že takový ř ditel kůru zastává svůj úřad jen tak »napolo« a i to ještě nedbale. — Snad tu i tam jsou zjevny náznaky obratu k lepšímu, takže se příště nebudeme musit báti, že nám někdo zkazí nedělní náladu, s níž jdeme do kostela. Budí to naději, že snaživí venkovští varhaníci budou nápomocni pěstovati vážnější církevní hudbu, a že bude potom i na malých kůrech lepší pořádek. XXXIX. V pražském a olomouckém kancionálu máme opravdové skvosty lidových písní kostelních; ale přesto, že je nařízeno, aby se při bohoslužbách vy'hradně ony zpívaly, vedou pouze platonický život. Na jejich místě objevují se a zanášejí do chrámu stále nové sbírky unylých sladkobolných písní, a brak tento doznává značného rozšíření i obliby. — 103 | ||||
|