|
| ||||
| ||||
|
J-~ to zlé poškozování vkusu i náboženského cítění a snižuje to lidový zpěv chrámový jako kulturní součástku na hlubokou úroveň. — Toto zhoubné dílo nepovolaných může býti trpěno pouhou nedbalostí povolaných. Kde povolaní — a to jsou na prvním místě duchovní a ředitelé kůru — působí ve společném porozumění ruku v ruce, dočkají se tyto sprostoty brzkého konce.
V čem záleží správné pěstování lidové písně kostelní? Čtyři nebo pět zpívaných mší o nedělích a svátcích neukazuje k tomu správnou c--stu, nestaráme-li se, jak to r4da většina ředitelů kůru činí, o mše se zpěvem lidovým. Nezáleží z počátku na tom, jak mnoho písní, ale jaké písně a v jakém duchu lid zpívá. — Povolaní musí míti vědomí smyslu a povahy kostelního zpěvu lidového. Ten má býti výrazem piného porozumění toho, co se zpívá, tedy obsahu písně. Text se má pěti se svatým nadš°ním. Radostí a důvěrou necht dýše zpěv věřících. Jejich heslem budiž vždy: »Bože, chválíme Tebe'.« — Modlíme se na sta prosebných nebo kajících modliteb, ale především zpíváme k oslavě a chvále Boží. Kdo zpívá, dvojnásob se modlí. — Proto je nutno, aby zmizely všechny slabé, flašinetové písně s ufňukanou melodií, nebol ty jsou spíše vy'směchem Boží velikosti avelebnosti. Lidový zpěv kostelní n?smí býti privilegiem jednotlivců, nýbrž má sloužiti jako jeden z kulturních a výchovných činitelů všemu lidu. XL. Že se velky"m mistrům podařilo vytvořiti nejjednoduššími prostředky umění trvalé ceny, dokazuji dvojhlasá motetta Orlanda di Lasso (1530-1594). Ani tak velký mistr jako Lasso nepovažoval za ponižující napsati samostatné dvouhlasé věty a jistě je složil k určitému účelu, t. j. aby byly zpívány. J° to 12 mottet pro 2 stejné hlasy, tedy podle libosti pro soprán a alt nebo tenor a bas. Přiznávám se, neznám jich a nepodařilo se mi je zsskati. O jejich existenci jsem zvěděl ze starých padesátiletých seznamů firmy Breitkopf a H~rtel v Lipsku, která je vydala s poznámkou, že jsou v repertoiru nejpřednějších kostelních kůrů. Zárukou jejich mistrovství je slavné jméno skladatelovo. Udiv však vzbuzuje, že pouhý dvojhlas bez jakéhokoliv průvodu může postačiti i v dlouhých větách a při vší závažnosti textu k pinému vyjádření jeho hlubokého obsahu a při tom byti hudebně vynikající. — Rozdíly: Palestrina napsal 16hlasou mši, Lasso dvojhlasá motetta, chorál je jednohlasý. Všude však opravdové umění k oslavě Boží, proto bez-prostřední a trvalé. Jan Lerner: Hrst vzpomínek na Cyrilskou jednotu v Brně. Vzpomínám-li založení Cyrilské jednoty brněnské, nutno mi dotknouti se podrobností, které zdánlivě nesouvisí s jejím založením, ale sdostatek osvětlují dobu a poměry, které měly vliv na její založení. Jsou to léta 1880—90 minulého století. Ve zmíněném desítiletí konány české bohoslužby v Brně jen asi ve třech chráznech, a to hlavně u sv: Michala (u Dominikánů), kdež vedl duchovní správu výborný kazatel P. Bačák, částečně ve farním chrámu sv. Tomáše a také u bývalých Františkánů. Dokud se nalézal česky" ústav učitelů, zvaný preparanda, v místnostech kláštera u Minoritů, konány pro tento ústav české bohoslužby v nedalekém kostele Voršilek u sv. Josefa v Josefské ulici. Později asi v r. 1877 stěhuje se český ústav učitelů do k tomu účelu vystavěné budovy na Starém Brně na břehu řeky Svratky. Do té doby spadá také za-ložení první české obecné školy, založené Maticí školskou a umístěné jednak u Minoritů, jednak v protějším jednom domě. Žáci této školy rovněž docházejí ke svým bohoslužbám do kostela sv. Josefa,. Český ústav učitelů, nyní na Starém Brzzě, navštěvuje své nedělní bohoslužby v Králové klášteře na Starém Brně. Po krátké domácí exhortě vyšlo se společně za doprovodu všech profesorů a učitelů cvičné školy do kostela. Zpívalo se česky z malých kancionálů, a na dobu, do níž spadají tyto mé vzpomínky na prožité mládí, bezvadně. Svěží mužské hlasy kandidátů učitelství, doplňované čistýma dětskými hlásky žáčků cvičných škol, vyvolávají podnes ve mně nezapomenutelné dojmy. 104 | ||||
|