|
| ||||
| ||||
|
Hlavně píseň »Hospodine, všech věcí Pane, my prosíme pokorně Tebe za smilování« po-dnes mně víří hlavou. V ostatních četných chrámech brněnských konány zpěvy pouze v jazyce německém. Jinak při českých bohoslužbách zpíváno z různých Nebeklíčů a kancionálů i z tištěných lístků, a to v každém chrámu jinak. Jednotnosti nebylo a varhaníci trpělivě vyhovovali zpívajícím věřícím v důkladném mnohdy natahování a přetahování melodie.
Tedy chrámový zpěv vypadal namnoze velmi uboze, a to nejen v chrámech českých, ale bylo tomu tak i v chrámech německých. Pokusy o nápravu nesetkávaly se vždy s náležitým pochopením, a pamatuji se velmi dobře na nebožtíka otce, zpívajícího každou neděli za blikajícím voskovým sloupkem časně ráno u Dominikánů a broukajícího na rychlé tempo, které pokoušel se tehdejší varhaník ponenáhlu zavésti. Je prý to chrámového zpěvu nedůstojné tak s písněmi pospíchat a tak je »usekávat«. Téhož názoru byli i mnozí jiní současníci v tomto chrámu zpívající. — Inu, každá novota má své nepřátele! Vedle mála českých spolků v Brně tehdy existujících zdárně působila již v dřívějších letech založená Katolicko-politická jednota, mající své místnosti v Besedním domě, a pak utrakvistický spolek Katolických tovaryšů. Tento spolek měl svůj pěvecký i hudební sbor, jehož sbormistrem byl dómský choralista basista Reichel; své místnosti měl »U velké fajfky« na Petrově (později na Josefově) v nejbližší blízkosti biskupského chrámu sv. Petra a v blízkosti bytů choralistů hudebního skladatele Nesvatby a dómského varhaníka Musila. Spolek Katolických tovaryšů se však nikdy o český chrámový zpěv nezajímal. V Katolicko-politické jednotě soustřeďoval se český brněnský živel, jemuž pořádány různé schůze a veřejné přednášky. Předsedou jednoty byl tehdy konservativní šlechtic hrabě Egbert Belcredi, pán na Líšni. Český živel, stojící za jednotou, byl vesměs rázu konservativního, a přednášky a veřejné schůze jím pořádané těšívaly se velké popularitě pro svůj časový program rázu poučného, vzdělávacího i politického. Řečnívali tehdejší vlivní čeští vlastenci, jako kukátkář Václav Kosmák, farář z Tvarožné, spisovatel a básník P. Vladimír Šťastný, Dr Pospíšil, pozdější kanovník, archivář a spisovatel Vincenc Brandl a m. j. Není divu, že jednou z časových otázek z jednoty vyšlých bylo i zvelebení českého lidového zpěvu chrámového. Nepamatuji se již, na čí popud přišel návrh na založení brněnské Cyrilské jednoty, která byla předurčena tento úkol piniti. Stalo se tak asi roku 1885. Na základě povolených stanov zahájeny přípravy k založení Cyrilské jednoty v Brně, a po ,obvyklých formalitách zvolen prvním předsedou P. Dr Kolískk, vikář v biskupském chrámu sv. Petra, a místopředsedou P. Fr. Kutter, kaplan u sv. Tomáše v Brně; sbormistrem určen Alois Schober, úředník banky Slavie v Brně, výborný hudebník. Katolicko-politická jednota propůjčuje svému nadějnému dítku jak svoji místnost, tak i harmonium úpině bezplatně. Jakmile vešlo ve známost založení Cyrilské jednoty, přihlašovali se houfně členové, čeští návštěvníci brněnských chrámů, a započato se cvičením t. zv, sboru »literáckého«, jak jsme ho jmenovali. Vždy v pondělí konáno pravidelně cvičení tohoto sboru pod vedením předsedy P. Dr Kolíska a cvičeny kostelní zpěvy podle tehdy vyšlého nového kancionálu. Vliv tohoto cvičení nedal na se dlouho čekati. »Literáti« zakrátko rozbíhají se do českých chrámů v Brně a »pracují« roztroušeně jak mezi lidem v kostelních lavicích, tak i na chrámových kůrech. Dostavují se výsledky poctivého a nadšeného snažení: v českých chrámech v Brně nastává, pokud se týče lidového chrámového zpěvu, pronikavý obrat, Cyrilská jednota zdolává zastaralé zvyky a zavádí reformu kostelního lidového zpěvu. Hlavního účelu tedy zakrátko lehce dosaženo. V době pravidelných cvičení »literáckého« sboru konají se přípravy k založení do- 105 | ||||
|