|
| ||||
| ||||
|
- 43 -
Galm 90. ,Kdož ochrany Nejvyššího" zpívá se u nás posud dle nápěvu v tónu dorsl<ém. V starším jednom žaltáři notován jest ten nápěv takto: Kdož ocbrany Nejvyš-šiho v skrejši Jeho u - ží - vá, Pročež i já říkám Pánu tenE v stínu Všemohoucího bezpeč - ně od-po - či - vá; v každý čas s dttivěri2ostí: Tys hradem mým, Tys mou schránou, jál: na Tobě mám dosti. U slová „hradem” zřejmě jest poznamenáno ~ rotundum a vedle ještě přitištěno fa ( - hes). -- Však ještě nutnější a nezbytné jest T rotundum u slova „důvěrnosti” na slabiku první, kde však vytištěno není, tam je zpěváci museli sami dopiniti, aby triton zamezili. Německý žaltář nekatolický vydaný 1584 v Lipsku „burdj Wtubroiium ^ o l) W ais e 1 Zoc, torem” -ma týž nápěv v tenoru skladby čtyřhlasné. Tu vynecháno 5 rotundum zcela, tak že na obou dotčených místech muselo teprv dopiniti se ve zpěvu. S Lobwasserem shoduje 0 původu nápěvu žalmu „Kdož ochrany” následující věci sdělujeme: Roku 1562 v Paříži vyšel rýmovaný francouzský žaltář opatřený nápěvy čtyřhlasnými pro smíšený sbor. Původcem testu rýmovaného jest prý Beza hlavně; čtyřhlasné skladby pocházejí od proslulého skladatele Claud. Goudimela. Německy zpracoval podobným způsobem žalmy v rýmech zmíněný Ambros Lobwasser, právník v Královci v Prusku, jehož vydání z r. 1581 máme po ruce. Skladby Goudimelovy přijal, však místy prý něco změnil (Sr. `Vittovu „Musica Sacra” 1873, pag. 32). Vydání české svrcbu dotknuté má tytéž čtyřhlasné nápěvy na český rýmovaný text žalmů. Skladba jest v kontra-punktu jednoduchá, noty proti notě; nepěv - Cantus firmus - pravidelně má Tenor, zřídka Sopran. Tak jest i nápěv „kdož ochrany Nejvyššího” Tenorem čtyřblasné skladby na žalm 90., aneb dle hebrejského počítání na žalm 91. V Čechách i jednotlivé hlasy o sobe byly tištěny; máme po ruce neúpiný exemplář tenora se v tom i české nekatolické vydáni žaltáře téhož čtyřhlasného (Sopran, Alt, Tenor, Bass), jež vyšlo v Novém Městě Pražském u Danyele Karla z Karlspergka, Léta Páně 1618.1) Kancionál Sv.-J-anský v čís. 758 (II. dtl, str. 258.) uvádí týž nápěv o tón výše psaný. 7 óu ais na slabiku „Užívá”, jakož i malá terce s tónem předcházejícím takto vytvořená nemá základu v starších vydáních svrchu vyjmenovaných; všude nalezá se velká terce h-g, neb o kvintu níž transponovaná e-c, nikoli gis, ani cis, — Zvonař (v zpěvníčku pro dívčí školy s českým textem, z něhož jsme nápěv žalmu svrchu uveřejnili; viděli jsme také neúpiný exemplář bassu v malém formátě, jakož i tenor v malém tom formátě jest tistěn. Kromě toho i latinsky vydány byly žalmy rýmované se skladbami Goudimelovými v Heidelberce roku 1596. Vydavatelem těchto žalmů jmenuje se na titulu jakýs Andreas Spethe Stolbergensis, satrapa in Westerburg. Také poznamenáno na titulu, že ta „psalmorum paraphrasis” jest ,proprie accomodata ad melodias Gallicas et rbythmos Germanicos Doct- Ambrosii Lobwasseri." Exemplář tohoto vydání latinského máme též před sebou. Výraz „meludiae Gallicae” - „francouzské melodie” není zcela odůvodněný. Za jisté lze jen to míti, že čtyřhlasné zpracováni pochází od Goudimela, z čehož nikterak nenásleduje, že by i Cantus firmus (nápěv) musel pocházeti z jeho vynálezu. Na dvou příkladech ukážeme, odkud aei pošly zmíněné nápěvy. Na žalm 140 (jinak 141) jest v Tenoru následující nápěv: Tenor Karlsperglc fol. 213 'I —mor r~ _ ~~ ~—I Srovnáme-li tu nápěv chorální hymnu adventního „Creator alme siderum” (in Dominicis Adventus ad Vesperas), poznáme zřídlo dotčeného nápěvu. Druhý příklad jest Tenor na žalm 79, (jinak 80): Tenor Karlspergk fol. 123 Tento nápěv zas vyňat jest ze starého chorálu prvních dvou veršů sekvence Victimae paschali" (Offic. Gradual pag. z32). Jest tedy Cantus firmus Goudímelův staré dědictví katolické a zřídlem jeho — chorál. | ||||
|