|
| ||||
| ||||
|
vých a dalších předpokladů sboru i instrumentalistů a že v jejich mezích tvoří to nejlepší s onou vemlouvavostí a celkovým milým tónem, který pro svou bezprostřednost a ryzí citové zaujetí je nám v Praze vždycky tolik sympatický. Provedení bylo vcelku tak sugestivní a při tom samorostlé, že jsme se bezděčně vžívali do dob, kdy řídili kůry nadšení kantoři, kteří pro ně i skládali a dovedli svou všestrannou působností vyvolat na kruchtách hluboký náboženský i muzikantský život. C. S.
• Kocianova »Missa salemnis« (ve starém slohu) na kůru svatojakubském 4, června 1941. Její základ je třeba prosvětlit, Jaroslav Kocian, syn učitele, houslového pedagoga, který současně vedl drahná léta hudbu na kůru Panny Marie v iÍstí nad Orlicí společně se svým věrným druhem Janem Mazánkem. Na kůru se pěstovala odedávna stará hudba figurální, a když vznikla reforma církevní hudby u nás, byli ústečtí první, kdo ji také zavedli. Jaroslav Kocian by1 svým otcem od mlada veden k pěstování církevní hudby obojího druhu. Měl j1 rád a nezapomínal na krásné chvíle, které ve zpěvu a i ve hře na houslích trávil při pobožnostech na kůru ústeckém. Když ve svém pětadvacátém roku navracel se do své rodné obce, získav už pině světové slávy, složil v r. 1948 svou »Slavnostní mši«, V ní vzpomínal svých hlubokých dojmú z figurálních mší Haydnových, Mozartových, Vitáskových, Jírovcových, Fiihrerových a Horákových zejména, Modlil se tu jejich hudbou, kterou zčásti napájel i prvky novější-mi. Napsal skladbu ve starém slohu, skladbu, která směšuje základnu starých figurálek s hudbou novější, ale ne v dokonalou směs (smísený sloh), nýbrž tak, že dobové staré prostřcdí zůstává jasně uchováno. — Mši Kocianovu nacvičil dirigent »Sdružení pro duchovní hudbu« dr. Jaromír Hruška; provedení si řídil sálu Jaroslav Kocian. Mše vyzněla dokonale v každém směru a zejména byla uchována její slohová podstata. Smíšený sbor Sdružení, který si přinášel po-chopení pro slohovou zvláštnost mše již ze svých minulých produkcí, zpíval bezvadně a s nadšením. Hráči orchestru přizpůsobili se dirigentovu řízeni s pinou oddaností. Kvartet sólistů (M. Černá, Daniela Sychrová, Josef Žák a V. Svoboda) byl výborně sezpíván a s piným zdarem podával jemné »Et incarnatus est« a capella, v němž zřejmě mohl postaviti přednes do popředí, dík htasuvé kultuře zpěváků. Stejně zdařile vyzněly i ostatní sólové partie. Mistr' Jaroslav Kocian skvěle se projevil jako dirigent své vlastní krásné práce. C. S. Viléma Blažka »Missa solemnis« na kůru svatojakubském. Na Boží hod svatodušní. Sbormistr Jan Kťihn ve svou bohatou stupnici velxých děl církevní hudby pojal také mši prof, Viléma Blažka. Moderní dalo, jež uchvacuje a pině za-jímá svou z hloubky pro-myšlenou základnou, reprodukoval sbormistr výstižně, maje k ruce osvědčený sbor, piný orchestr i výborného varhaníka dr. Kubáně, Jan Kižhn dal mši nejjemnější lyrický výraz v příslušných místech Kyrie, pax v t3enedictus, onom jedinečném místě mše, kde jemnou církevní Blažkovu lyriku rozlil do piné krásy, a musila by se probírat místa další, aby se pině vylíčila dirigentská ' zdatnost Kuhnova, sniž stejně výmluvně podával i partie vzruchu, jichž má mše pino. Blažek je nový pro nás ve svém osobitém slohu církevním a Kiihnova ruka dovedla slohovou podstatu díla vyjádřiti v piné přesvědčivosti. Důležitost Blaž-kovy skladoy vede k samostatnému rozboru. C. S. • Kůr u sv. Františka (regenschori dr. Alois Michl). Na kůru pracuje se pod vedením jmenovaného, stále zaujatého pro to, aby jeho kůr byl držen na oné výši, jíž vynikal od dávných časů. Svědčí tomu jasně program kůrový i dokonalý způsob provádění jednotlivých skladeb. Dr Michl studuje pilně a podle potřeby bud sám řídí, nebo zase na varhany doprovází (vystřídáván u dirigentského pultu dr. Čubrem). Na kruchtě se zpívá (případně hraje) kazdou ne-děli, někdy i ve všední den. Aby bylo jednou zase trochu přehledu a činnosti: Loni o vánocích dávána málo známá Cainerova mše »solemnis pastoralis<; v lednu při odpolední poUožnosti proveden pořad z barokních vánočních skladeb; v únoru provedena Sychrova mše »Otto votum« (opakována na kůru svatojakubském); dále v březnu uvedena v Praze po prvé mše Stanislava Vrbíka »Lux et origo< , v tomtéž měsíci provedeny Fiihrerovy »Dvě velkonoční kantáty«. X. Y. má sice v Praze hodně ctitelů, ale jeho koncert byl pro Prahu zbytečností. Jediným kladem je jeho pěkný orgán, dobře školený; jinak jeho reprodukce je snůškou všech nectností a ,nevkusu: dlouhé koruny na každém vyšším tónu, patetioké vyrážení slabik, neustálá portamenta, hrubý vokál e, častá distonace (4píval níž) v poloze kolem e ; tof asi nejhlavrvi:jší. Kde zóstalo umění a jak dopadly předváděné skladby, lze si domyslit. (CH. 32:59.) 111 | ||||
|