|
| ||||
| ||||
|
poněkud jiná. Zajímal jsem se vždy o skladatele J o s e f a B r e n t n e r a, o němž Dlabač (I 213) neví víc, než že žil kolem r. 1720 v Praze na Malé Straně, a že zde vy-dával tiskem :některé své skladby. Kdo byl onen Brentner? Tu otázku jsem si často kladl, leč žádná farní matrika mi na ni nedala odpověď. Jedině dedikace jeho offertorií op. 2 (1717) opatu kanonie tepelské poukazovala na jeho vztahy k tamějším premonstrátům, ale podle sdělení zvěčnělého kapitulára, archiváře, knihovníka a skladatele P. Václava Jaroslava Vacka archiv a knihovna konventu tepelského Brentnera nezná. Také mi ničím neprospěl seznam studentů z Čech na universitě v Lipsku (ČČM 1906), v němž na str. 529 je uveden r. 1610 jakýsi Egid. Breudner Egranus, nebot i kdyby se mělo jméno čísti Brendner, leží mezi tímto a naším Josefem jedno celé století. Nanejvýš potvrdil tento zápis domněnku, že se jedná o německou rodinu ze západních Čech. Teprve při čtení Podlahových »Dějin arcidie,cése pražské« narazil jsem na str. 260, 261 na jméno Jana Jiřího Brendtnera, jenž r. 1696 měl s farářem dobřanským velmi trapný konflikt. IŤmrtí tohoto Jana Jiřího Brendtnera zaznamenávají Literiae sodalium z r. 1714 dnem 28. V. 1713; nejedná se tedy snad o otce hledaného Josefa Brentnera? Jak by se pak ale byl Josef Brentner dostal k tomu, aby z Dobřan věnoval své dílo opatu v Teplé? Odpověď je velmi jednoduchá. Dobřany jsou totiž inkorporovanou farou premonstrátské kanonie tepelské. Na základě těchto poznatků bylo již snadné zjistit, že Jan Josef Brentner se skutečně narodil 3. XI. 1689 v Dobřanech a že tamtéž 28. VI. 1742 zemřel utonutím jako »iuvenis et praeclarus componista«. Označení 531etého muže jako mládence je sice poněkud divné, chce ale patrně říci, že byl Brentner svobodný, proto také v pražských matrikách není zápisů o nějaké jeho rodině. Brentner vrátil se tedy po několikaletém pobytu v Praze po r. 1720 do svého domova. Pražský jeho pobyt je pro nás důležitý, nebot' zde vznikla celá řada jeho skladeb, jmenovitě 16 jeho německých mottet pro »Bratrstvo smrtelné úzkosti Páně« v kostele sv. Mikuláše v Praze III. Byla by tedy záhodno pátráti v Dobřanech po skladbách Brentnerových, zejména po tiscích v Praze vydaných, ale v Praze nezvěstných.
Doksy (Hirschberg). Velká a vzorně udržovaná sbírka hraběte Waldštejna na zámku v Doksech pozůstává, jak jsem zběžnou prohlídkou katalogu mohl zjistiti, ze světských skladeb z XVIII. stol. Mezi zvučnými jmény ponejvíce italských skladatelů krčí se také skromně dobrovický kantor J a k u b P a u s (1705—1750) s nějakou skladbou klavírní. Není vyloučeno, že se tam najdou ještě jiné české skladby. Hejnice (Haindorf). Františkáni nepěstovali ani v XVIII. stol. instrumentální hudbu v kostele, nýbrž spokojili se s jednohlasým nebo dvojhlasým zpěvem s doprovodem varhan. Toto puritánství je ale jen formální, neboť stylově zapadávají tyto skladby úpině do slohu XVIII. stol. Celkem je zde 6 svazků těchto veskrz anonymních skladeb, jeden svazek je opatřen jménem P. M a s s a e a Z a p 1 i c h a 1 a (i 1802 v Hájku), jiný pak záznamem: »1760 Pro choro Dacžicensi ad s. Antonium Pad. — Fur donare nequit alienum.« Kniha byla tedy do Hejnic zapůjčena z františkánského kláštera v Dači.cích na Moravě, ale vzdor kousavé průpovídce, že zloděj nemůže cizí věc darovati, nebyla vrácena. Také jiná (73 kniha se dostala do Hejnic zapůjčením a nevrácením, neboť na listu 3. čteme: »Index eorum, quae hoc libro Slanae pro conventu Zasmucensi anno Domini 1694 conscripta continentur.« Obsahuje vedle anonymních ještě také mše od minority P. B e r n a r d a A r t o p h a e a (celkem 5 z let 168 až 1688), 2 mše od zlonického varhaníka A 1 e x a n d r a H r d é h o z r. 1688 a 1689, 3 mše od B e r n a r d a H 5 n n a, varhaníka v Javoru ve Slezsku, 3 mše od františkána V a l e n t i n a J ů t t n e r a z let 1678 a 1688 a konečně 2 mše od piaristy P. Adalberta a s. Michaele Pelikána zr.1694.Jelikožsejednáoautory málo známé, dodávám : P. Bernard Artophaeus byl kvardiánem a provinciálem v klášteře sv. Jakuba v Praze a .i 1721 v Horažďovicích. Alexander Hrdý narodil se v Žamberku jako syn tamějšího varhaníka Mikuláše Hrdého; ze Zlonic se dostal do Prahy, kde se oženil dne 15. VI. 1692; další jeho osobní data nejsou známa. Hónn není vůbec znám. Jiittner působil většinou ve Slezsku, ale také 1669 v Praze u P. Marie Sněžné (S. Maria ad Nives), proto nazval jednu mši z r. 1680 1V,Iissa Nivensis. P. Pelikán byl rektorem piaristi,cké koleje v Slaném, kde zemřel r. 1700. Zdálo by se, že nálezem těchto vzácných skladeb se značně rozšíří naše znalosti o hudbě z konce XVII. stol., ale běda, hejnický foliant obsahuje pouze jeden hlas (soprán), vše ostatní chybí a 29 | ||||
|