|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy Jen frankované listy
5. každého měsice. í J přijímají se. , 12 c Rukopisy redakci za- slané nevracejí se, Předplatné, jež činí _ Dopisy, týkající se s poštovní zásilkou redakce, budtež za- na na cel' rok r. ni. zt. 2 ~ katolickou hudbu posvUtn 0 U Ferdinandu Lehnerovi na půlleta pro ; vKarlíně,č.`..,34. přijímá pouze na je- v úeí•lttích, na Moravě a ve tvlezskn. ~ dnu z těchto dvou dob-~- Reklamace zasílány administrace Majitel, vydavatel a redaktor: budtež do expedice v Praze, růžová ulice v 7iarlíně číslo 234. E R D I N AND EHNE 2, Č. 5, 11. Císlo 5. V Praze, dne 5. května I874. Ročník I. Chorál. Podává F d. L e h n e r. (Pokrač.) V předcházejících úvahách dovodilo se, že hudba chrámová namnoze jest ne-důstojná a necírkevní z té příčiny, poněvadž pčstovánf právě církevního zpěvu takmčř zúpina se zanedbává. Jediná toliko cesta vede k cíli — důkladné totiž seznámení se s přesnou hudbou posvátnou. Ohlížíme-li se po vlastech našich, shledáváme, že dosud — pokud známo jest — jen na jediném místě učiněn kompetentními orgány opravdivý° krok k provedení díla vznešeného, v arcidiccési Olomoucké totiž, kde z chrámu Páně stoličného nedůstojná hudba chrámová odstranila se. Vše ostatní, co v Čechách a na Moravě v oboru ryzé hudby chrámové provedlo se, dlužno připsati na účet jednotlivých mužů, láteří z vlastního popudu dlouholetou a úsilovnou prací i obětovnostf žádoucí reformu liudby chrámové Šfastně a zdárně provedli. A přece odkazuji zřetelné a jasné zákony církevní záslužné i potřebné dílo nikoli soukromé, nýbrž i veřejné činnosti dotyčných církevních orgánův. Poslední synoda Pražská nařizuje správcům duchovním české církevní provincie, aby „výtečný zpěv gregorianský se pčstoval, znovu zřizoval a rozvíjel.” Nebude tedy dojista nemístné, poukáže-li se na nutné konsenuence řečených ustanoveni synodálních, platnost zákona majících, jichž z povinnosti úřední šetřiti dlužno, jelikož i nejlepší zákony zůstávají krásnými sice, ale planými slovy, nestává-li se slovo skutkem. Pouhým zákonem na papíře psaným nebývá věci dobré valně poslouženo. Stojíce na pevné půdě usnesení synadálních, musíme uvážiti pravý jejich směr a praktickou dfislednost jejich. Budou to pouhé toliko návrhy, ale přece více než návrhy, jelikož předně ten, kdo chce účel, musí též užívati vhodných a přiměřených prostředků k dosaženi účelu čelících, a za druhé neuvádím na potvrzení výroku slova vlastní, nýbrž zřejmý zákon církevní, poslední synodou provinciální daný a svatou stolicí římskou stvrzený. Zní pak řečené usnešení takto: „Jelikož zpěv, jenž slove cantus planus, firmus neb gregorianus, právě církevním jest, postarají se b i s k u p o v é a s nimi sdruženi správcové církevní vším ú s i 1 í m přičiní se, aby výtečného tohoto zpěvu užívání, pokud možno, se pěstovalo, znovu zřizovalo a. rozvíjelo. Za tou příčinou nechat (l..) chrámy především s t o l i č n é a (2.) v provincii větší pravým užíváním zpěvu gregorianského se vyznačují, v jednotlivých pak (3.) s e m i n á ř í c h k 1 e r i k á 111 í e h a (4.) na u s t a v e e h učitelských k důkladnému vyučení se a vycvičení nikdy at příležitost nechybí,” Ad 1. Ředitelem slovutné školy zpěvu církevního, kterou sv. Řehoř Vel. v Římě založil, byl nejzkašenější zpěvák, „primicerius” zvaný. Od dávných věků býval povždy ,primicerius" — muž hudby církevní znalý — jedním z hodnostářů kathedrálufch kapitol. Stoličný chrám jest prvním chrámem diecése, jest svétlem na svícnu postaveným, jehož záře ař k nejmenšímu kostelu chudobné vísky doráží, jest ve všelikém ohledu vzorem jasně svítícím veškerých filiálek. Čím dcery se skvíti mají, zřetelně na matce spatřovati musí. Významně tedy a dle zásad církevních zcela správně žádá synoda pražská, aby ,předev"im cliráiuy stoličné p, ~tivým užíváním zpěvu gregorianského se vyznačovaly." Přirozenou mčrou | ||||
|