|
| ||||
| ||||
|
smyslu setkal se požadavek o zlepšení platů ředitelů kůru a varhaníků s piným pochopením u nejd. ordinariátu pražského a královéhradeckého. -o-
VOLNÁ MfSTA: Petrovice u Sedlčan — 1900 duší. Povinnosti: každodenní hra k ranní mši, sv., v neděli a ve svátek též k večernímu požehnání. Odměna: 300 Kčs měsíčně, bohatá štola 22 měr polí, možnost vyučovati hudbě; k disposici pěkný dětský sbor. • Čakovice u Prahy — varhaníka k okamžitému nastoupení. 2 pokoje a kuchyň, zdarma elektrické světlo. • Bohumín-město a 3 přifařené obce. 1200 Kčs měsíčně a štola. Brandy"s nad Orlicí — 2500 duší. 4.000 Kčs ročně a štola (8.000 Kčs pouze pohřby), vyučováni na zdejší hudební škole za bohatou odměnu. Možnost bydliti na faře. • Divišov — 3.000 duší, nové dvoumanuálové var-hany, bohatý hudební archiv. 300 Kčs měsíčně a štola, možnost vyučování hudbě. • Jince u Příbramě — 3.000 katolíků, možnost vyučovati 45 žáků hudbě, kapelnietví tamější kapely. • Dačice na Moravě — 4.000 duší. Pevný plat, slušná štola, možnost vyučování hudbě. Možno nastoupiti ihned, bližší sdělí Farní úřad Dačice, Morava. Akční výbor varhaníků a ředitelů kůrů. — Chci zde podati několik informací všem těm, kdož nám posílají různé dotazy, náměty a hlavně výčet všech svy"ch těžkostí, s nimiž se dnes všichni setkáváme. — Organisace? Téměř půl století vstupovála řada varhaníků do hudebních organisací a zájmových spolků. Byly to často organisace tak zvané pokrokové, a tím samozřejmě s tendencí protikatolickou. Tak na příklad byli svého času ředitelé kúrů vyzváni, aby při volbách hlasovali pro stranu liberální. Vedoucí těchto skupin přehlíželi často venkovské »plebejec«, pro něž měli jen vtip, místo aby se postarali o lepší úroveň venkovských a maloměstských varhaníků. Píší nám kolegové, kteří 35 i více roků jsou organisováni, a pro něž organisace kromě vybírání členských příspěvků nevykonala ničeho. Žádná z akcí za účelem zlepšení existence varhaníků neměla dosud výsledku. — Proto po těchto všech trapných zkušenostech nemůže nás prostě nikdo nutit ke vstupu do nějaké organisace nebo svazu. Není nucen k organisování duchovní, nemůže být nucen ani varhaník, jeho pomocník při službě Boží. Věci došly tak daleko, že mi jeden před-stavitel vysokého úřadu pravil, že kdo chce býti dnes varhaníkem, musí počítat s tím, že za svou práci nebude odměněn, že musí počítati s hmotným nedostatkem a neporozuměním jak se strany věřících, tak často i se strany duchovních, jimž je lhostejný osud chrámové hudby a jimž často je varhaník jen přítěží. — D n e š-n í s t a v: Není možno zvláště na venkově, ba i v řadě větších měst popříti dnes hrozný úpa- dek církevního zpěvu a hudby. Varhaníci šmahem opouštějí svá místa, rozpadávají se chrámové pěvecké sbory. Nemůže dnes varhaník působiti v místě s platem 52 Kčs (okresní město) nebo s platem z r. 1914 a při nepatrné štole. Víme, kdo má na všem vinu. O těchto věcech byly popsány tuny papíru bezvýsledně. — Za doby okupace zpívalo se už jen v kostele. Ale mládež si zvolna odvykala kostelu i zpěvu. A dnes? Na nedělní bohoslužby ve farnosti, kde je 1500 katolických školních dětí, přišlo se »po-dívat do kostela« dvanáct dětí! Ta je trochu málo díků za Boží dobrodiní, kterého se nám na úpěnlivé prosby ve zlých dobách dostalo. Zemřelý profesor Heřman před 25 roky pro-nesl zlou předtuchu: »Co nevidět nebude třeba v kostele varhan, ježto nebude toho, kdo by na ně hrál a nebude zájmu o církevní hudbu!« Musí tu býti někdo, komu v zájmu katolictví záleží na záchraně, která je podmíněna mimo jiné i nějakou úpravou existencí varhanických. Organisace nepomůže! Je nutno jíti na kořen věci jiným způsobem. — V poslední době kolegové z Moravy podali zbytečnou žádost ministru školství za účelem zajištění svých existencí. Podobně podali pražští kolegové žádost prý prostřednictvím ZJRO za účelem úpravy platů. Tyto snahy jdou dokonce tak daleko, že žádají odstranění vlivu duchovních při obsazování varhanických míst a vylučují duchovní z vlivu na církevní hudbu. Víme, jaký bude osud všech těchto žádostí: neúspěch, jako dosud. — Na druhé straně iŤRO z neznalosti věcí a proti znění občanského zákona upírá í•editelúm kQrú služební poměr — smlouvu o práci (locatio, conductio operarum) a uznává u nich jen smlouvu o dílo (locatio, conductio operis). Tím je řadí mezi krejčí a obuvníky, kteří svoje výrobky mohou pořizovati kdykoliv, v čase libo-volném, zatím co varhaník je vázán časem, duchovním správcem přesně stanoveným, v čemž tkví podřízenost osobní i hospodářská. — J a k sjednati kýženou nápravu? O. J. C., jejímž úkolem z pověření církevní vrchnosti je starati se o posvátnou hudbu a o zlepšení existenčních poměrů varhaníků, přistoupila konečně k radikálnímu řešení. Ovšem s ponechá-ním stranou všech zbytečných organisací a svazů. Ustavila »Akční výbor ředitelů kůrů a varhaníků«. Jsou to zástupci varhaníků a ředitelů kůrů všech diecésí českomoravských. Tito v řadě schůzí, konaných za značných finančních obětí, vypracovali pevný program k povznesení úrovně církevní hudby a k sociálnímu zabezpení stavu varhanického nejen na venkově, ale i v samé Praze. I zde totiž ve velkých chrámech jsme svědky nejen velikého umění, ale i veliké umělecké bídy! Zatím co venkovský varhaník odmítá při obřadech svatebních hráti světské skladby, hlaholí v Praze »Věrné milo-vání«, »Rozmysli si, Mařenko« a »Už mou milou« jen což. Není nikde psáno, že i pro jisté umělce platí církevní předpisy? Zatím nejmenujeme. — »Akční výbor« vypracoval »Služební řad pro ředitele kůrů a varhaníky«. Tento ob-sahuje 15 odstavců a existenci varhanickou staví na pevný podklad po stránce právní, umělecké i hmotné. »Služební řádce byl dodán všem ordinariátům nikoliv ke schválení, nýbrž k vy- j á d ř e n í s e o něm. Dále byl zaslán 35 odborníkům a znalcům církevního umění a práva. Jistě se nějakého vyjádření dočkáme. Současně byl »Služební řádce podán k p o s o u z e n í ZNV. Chceme míti pro budoucno dokonalou věc a 2á- 47 | ||||
|