|
| ||||
| ||||
|
~ 52 -
Vikariát Kolínský, (Pastorální konference.) Na programu duchovenské porady květnové v Kolíně bylo následující théma záležitosti hudby chrámové se týkající : „Jakých prostředků užíti může a má duchovní správce, když učitel na jeho osadě nemůže neb nechce zastávati úřad ředitele kůru neb varhaníka?” Na otázku odpovědíti uloženo pisateli těchto řádek. V úvodě řeči své poukázal jsem na to, že venkovské chudé kostely, jež si samostatného ředitele kůru nebo varhaníka vydržovati nemohou, v blízké budoucnosti zde a onde ta nehoda čeká, že budou od učitelů opuštěny a bez varhaníka. Příčina toho všeho leží v liberálním směru našeho věku, který učitelstvo, najmě mladší, od kostela a kůru odvrací, a bude spočívati i v tom, že do-rost učitelský, následkem novomódního jeho vy-chování, at nedím o hudbě vůbec, alespoň ve hře na varhanách tak vycvičen nebude, aby mohl za-stávati službu chorregentekou. Jak si pak chudé venkovské kostely dopomohou alespoň k varhaníku? Proto jsem byl tou radou, aby duchovní správcové nečekali teprv, až taková kalamita na jich kostely přikvač, ale aby se již nyní o takové praeaervativní prostředky po-starali, jež byt by krisi takovou naprosto odstraniti nemohly, přece s to jsou, krisi takovou v budoucnosti jistě se dostavivší méně škodnou učiniti. Bych však výtky neutržil, že stanovením těch prostředků příliš mnoho od duchovních správců žádám, ukryl jsem se za štít úchval synod pražských, provinc. z r. 1860 a diecés. z roku 1863, poukázal jsem na tyto zákony církevní vzhledem k hudbě posvátné a literátským sborům (prov. syn. tit. 3. kap. 7., a diet. syn kap. 13.), a na základě jejich sestavil jsem takto požadavek svůj Vzhledem k možné resignaci učitelově co chorregenta nebo ku neschopnosti jeho k témuž úřadu, uchop se duchovní správce včasné těchto prostředků : 1. Přičiniž se o založení farní jednoty svat. Cyrilla. K tomu cíli, dokud ještě chorregenta máš, zařid farní pěveckou školu a literátský sbor na své osadě, dbej toho a dohlížej k tomu, aby cvičení pěvecká řádné se odbývala, a zpěv hlavně, jak liturgický, tak obecný se zvelebil. Nebo i o to starati se máš, aby služba Boží ne lecjakým, ale dobrým, chrámu Páně důstojným zpěvem se oslavovala, a lid v dobrém zpěvu se vycvičil a v něm se utvrdil. Takto ne-li figurální hudbu — a ta na venkově velmi bídná beztoho se provádí, — alespoň pořádný zpěv kostelní pro ten případ si po-jistíš, když v budoucnosti učitel chorregent kůr tvůj opustil; čímž už velmi zlekáno, poněvadž služby Boží valné už utrpěti nemohou pohromy. 2. Neopomeň brzo o to pečovati, aby se néjaký mladík z pěveckého sboru vyučil i hře navarhany u dosavadního ieditele kůru, je-li osada, která tak štastna, že má ještě šlechetného, nezištného nčitele, který koná službu chorregentakou, nebo nemá nižádné jistoty, zda-li úmrtím neb pře-sazením jejího učitele nedostane se jí nového, který v hudbě úpiným je ignorantem. Proto platí duchovním správcům ono „Caveant, ne —” Jestliže ale toho opomenuto před tím, pak ovšem po resignaci nebo dosazení učitele hudby neznalého správce duchovní nutně muef se prostředku tohoto uchopiti a varhaníka z osadníka si vypěstovati. Jestliže sám je hudby neznalý, pak ovšem s mnohými obtížemi mu bude zápoliti. Ale i tu dobrá vůle, a pevná vůle, jakož obětovnost duchovního správce velmi účinliva býti musí. Vy-hledej mladíka vojenské služby prostého, jemuž by zaměstnání jeho všední v tom nevadilo, a jenž by tak anadno z osady jinam se neodstěhoval, ve zpěvu nebo hudbě vycvičeného, nadaného a pilného a toho nechej u regenschoriho v sousedstvu ve hře na varhany cvičiti. Je-li chud, vymoz jemu podporu peněžitou, abys jeho výučovánf umožniti a pro praktické vycvičení jeho nějaký klavír neb harmonium jemu poříditi mohl, by se vzdělati mohl na takého varhaníka, který by postačil ku službě Boží venkovské tvé osady. Bude-li pilným a vytrvalým, a duchovní správce jeho dbalým dohlížitelem naň a laskavým příznivcem a po• vzbuzovatelem, pak během roku bude osada v něm míti již opět svého varhaníka. „Chudý sobě vede chudě”, chudý venkovský kostelík spokcjí se — i bez figurální hudby, — s dobrým zpěvem a prostou, vážnou hrou na varhany. Že prostředky tuto uvedené jistě k cíli vedou, ze své zkušenosti mohl jsem potvrditi. Na počátku r. 1879. vzdal se na osadě naší řídící p. učitel regenschorství, a to z té příčiny, že ho ani kostel, který záduší nemá, nehonoruje a že osadníci s dobrovolnými sbírkami na něho po jednotlivých ob-cích dost rychle nechvátali. Varhany tedy od té doby umlkly a poněvadž nijakým způsobem nebylo možno docíliti remunerace pro regenschoriho, zůstal tedy p. učitel při své resignaci. Zpěv kostelní v řeči mateřské se ale rozezvučet vzdor tomu tak krásně a velebně, že nebyl lecjakým kvikotem varhan přerušován Lidu našemu bylo snadno dobře zpfva!i, poněvadž dřívéjší pan učitel D., jenž zde 45 let působil a 2 generace dobře odchoval, zpěv lidu velmi pěstoval, a lid tedy ve zpěvu dobře byl vycvičil ; však i toho sluší připomenouti, že mnou sestavený pěvecký sbor, a nímž už po Slet liturgický zpěv na chóru jsem prováděl, v úkol ten se zavázal, zpěv lidu v pravé výšce, v pravém tempu a v pravé deklamaci udržovati Bez průvodu varhan při pouhém zpěvu přece jsme dlouho zůstati nemohli, nebol zdálo se nám při mši sv. pokaždé, že obřadům velkopátečným obcujeme. Na vybídnutí vdp. vikáře Maska ustanovil jsem se na tom, že si varhaníka vypěstuji. Sotva že jsem se pro- | ||||
|