|
| ||||
| ||||
|
žehnáním. Z výtěžku těchto produkcí duchovní hudby byly po dvakráte opraveny var-hany v jilemnickém kostele.
Živou sbormistrovskou činnost vyvíjel Stanislav Mach v pěveckém spolku »Branislav« od r. 1929. Za osm let zreorganisoval živořící do té doby spolek, vychoval mladé adepty hudebního umění a ve třech letech postavil spolek na zcela nový základ. Na-cvičil a se spolkem provedl Blodkovu operu »V studni«, Dvořákovy »Tvrdé palice«, Bendlova »Starého ženicha«, svoji »Šípkovou Růženku« a hlavně — Smetanovu »Pro-danou nevěstu«, kterou dirigoval třiadvacetkráte. Se svým repertoirem prošli celé po-hraničí a posilovali tak v ohrožené době českého ducha. Poslední provedení »Prodané nevěsty« bylo dne 28. října 1937 ve Vrchlabí u příležitosti otevření Národního domu; za rok nato byl tento dům předsedou spolku odevzdán pro účely »Hitlerjugend«. Přišel neslavný protektorát a válka. Na Jilemnicko počaly dopadati těžké rány osudu. Zábor postihl 15.000 českých občanů, ztracen okres, uzavřeno gymnasium, hudební život byl podvázán, kultura dušena. Proto s radostí uvítal Stanislav Mach příležitost v r. 1942 přenésti svoji činnost do Čáslavi, kde se uprázdnilo v té době místo ředitele kůru. Ujal se nového kůru s toutéž láskou, s jakou pracoval v Jilemnici. ZŤmrtím prof. Gustava Náhlovského uprázdnilo se v Čáslavi místo ředitele hudební školy, a kdo byl pro ně vhodnějším kandidátem — než Stanislav Mach. Kromě toho stal se i zde sbor-mistrem pěveckého spolku »Hlahol«. Nyní nutno však poohlédnouti se po jeho skladatelské činnosti, o niž se pokoušel již ad raného mládí. Jeho práce na kůru, jeho činnost ábormistrovská a zejména jeho činnost učitelská nutily ho přímo, aby také komponoval. Varhany — jeho oblíbený nástroj — byly příčinou jeho pokusů skladebných. A tak zvolna krok za krokem propracovává se Stanislav Mach v komposici a vydává své skladby od nejlehčích klavírních dětských skladbiček až po homofonní mše a liturgické skladby. V oboru pedagogickém to byla snaha nahraditi cizí, zejména německé autory v instruktivních skladbách. Nakladatel Ladislav Hnyk v Hradci Králové prvý umožňuje Machovi pokus v tomto oboru a záhy se ukázalo, že »Deset koncertin« pině nahradí dosavadní Hubery, Seitze a j. t. zv. »oblíbené« autory. Vydání těchto houslových skladeb mělo ale význam i po stránce hospodářské: zaměstnal se zdejší průmysl a naše valuta nešla za hranice, byli jsme v tom směru soběstačni. Pokusil jsem se zachytiti a podati čtenářstvu skladby Stanislava Macha. Pokud jsou označeny opusovým číslem, uvodím je, jakož i nakladatele. Nebudou-li uvedena všechna opusová čísla, vysvětli si to čtenář laskavě tím, že některé skladby byly z mladších let a autor sám nepokládá za vhodné v té formě předložiti je dnes hudební veřejnosti. Dá-li Pán Bůh a podaří-1i se mi psáti k Machově padesátce, pak uvedu všechna díla podrobně, chronologicky, a uvedu pak i dobu jejich vzniku. Dnes pro krátkost doby a nedostatek potřebného materiálu nebylo tak možné učiniti. A. Skladby církevní — liturgické. 1. Missa solemnis in D op. 23, pro smíšený sbor s prňvodem varhan a orchestru. Komp. r. 1931 k primici dp. Tomíška — rukopis. 2. Missa in E op. 29, pro smíšený sbor s prňvodem varhan. Komp. r. 1933, vydána v Editio Cyril. 3. Missa brevis et facilis in B op. 35, pro smíšený sbor s prňvodem varhan a orchestru. Komp. r. 1934, vydal Ot. Pokoj v Brně. 4. Missa in honorem seti ti en.cesla'i in F op. 64, pro smíšený sbor a varhany. Poctěna pochvalným uznáním v soutěži v Olomouci. Vydal Lad. Hnyk v Hradci Král. Komp. r. 1939. 5. Missa in honorem seti Joannis Nepomuceni op. 88, pro mužský sbor s práv. varhan. Komp. r. 1943, v tisku nakladatelstvf »Velehrad«, Olomouc. 6. Missa Adventus et Quadragesimae op. 102 (sine Gloria). Smíšený sbor a capella, komp. r. 1944, v tisku »Velehrad«. 7. Requiem in stylo facili pro smíšený sbor s prňvodem varhan, op. 111. Komponováno r. 1946, v tisku nakl. »Velehrad«. 8. Graduale a Offertorium na neděli X. po sv. Duchu op. 105, pro smíšený sbor a capella, v tisku »Velehrad«. 9. Vexilla regis a Ecce quomodo moritur op. 75, pro smíšený sbor a capella — rukopis. 10. Regina caeli laetare op. 82, pro smfšený obor s prňv. varhan, rukopis. 108 | ||||
|