|
| ||||
| ||||
|
— 58 —
CItorál čisto 19. Vydání Lehuerovo jej podává v následující podobě Což jest Bůh u ložil a tě k tomu zvolil, počneš Jezu Krista, porodíš jsouc Panna čistá, Syna Boha Otce nebeského, Jemužto Pán Bůh dá stolici Davida, králo-vati bude, žádný s ním nebu - de, kdož ho nade všecko nerci-luje. Z rukopisu kapitolniho podáváme opis té částky zcela přesný jak v nápěvu tak i v textu: H-H I Ac-cede nune-ci-a dic a-ve co-minus dic plena graci-a dic tecum do-mi - nus et - u — — ~KH—H H-- --HnHn-L-Fi—O- —~-7~ dic ne ti - me-as. Vir - go sus-ci - pi-as de - i de-po - si-tum in quo per-fi- ci- as H - QH~—~--H castum propo- si - tum et votum te - ne-as. Také zde týž nápěv se opakuje na slova bVirgo suscipias atd". Proto na začátku u slova „nuncia” zpívati se má d - b - c (nikoli d-h-c?, nejinak než u slova „suscipias”, ač v rukopise ') jen na druhém místě připsáno jest, na prvním pak schází. Že také na všech ostatních místech má se zpívati) (nikoliv h), to ukazuji jiné prameny, na př. kancionál bratrský z r. 1598 (str. 7.), vydání Schlechtovo (Gaschichte der Kirchenmusik pag. 233). ~kroup ve svém vydáni (str. 13.) položil na několika místech h, kterému starší prameny nenasvědčuji ; i v jiných věcech od staršího nápěvu se odchýlil, klada sekundu d-e (naslova „a tě” ,stolici,1), kde všecky prameny jiné mají malou tercii d- f. — Tónina jest v té částce júnieká, o kvintu niž transponovaná. Začneme-li tónem c, zmizl všecka ~ a nápěv objeví se v náležité své poloze. Tónina lydická musela by na počátku nápěvu hájiti nezbytně tón h, jenž jest charakteristikou její; tím tónem zajisté liší se od tóniny jonické, i musí se všude kromě tritonu držeti tónu h. 0 částce textu Abaelardova netřeba šířiti slov; jesti snadno srozumitelný a obsahuje hlavně slova Gabrielova k Marii Panně. Cominus (com - mauus) značí „blízko”, „4 anb geateiu” . Chorál č. 20. V Rorátech nedělních zní nápěv i test následovně : Jakož u-lo-2i-la, Panuou aby vžd}cky byla, zacho-vána budeš, nebo ten plod ve- zmeš z divné-ho ří-ze•ní Ducha Svatého. Jest záhodno, aby se v úvahu pojal zároveň chorál č. 21., který v Porátech má útvar následující v I)rvid své části Andčl řeč dukouav, tehdy Mar!-a, drahá Panna, po-dá se pokorně, řkouc: ,AE se to při | ||||
|