|
| ||||
| ||||
|
čínání jest přece nerozumné a nedůsledné. Má tak skvělou příležitost ukázat svůj smysl pro práci s motivickým materiálem písně, a hlavně své variační a tím i tvůrčí schopnosti. A konečně, co má společného mešní píseň s alterací a s polythematikou?
Duchovní píseň je pevný logický celek a proto vede k přemýšlení, a to k velmi důslednému přemýšlení. A možná, že nás svým obsahem zastaví na naší chvatné cestě za mnohými objevy hudby soudobé, abychom pak snadněji rozeznali jádro od slupky, poctivou práci od povrchnosti. Kromě toho jsou zde ještě i jiné požadavky, rovněž estetické. Tak na př. církevní rok. Přizpůsobíme-li thematickou i harmonickou náplň svých improvisací duchu mešní písně, pak jsme zavázáni mít ohled i na liturgickou dobu. A tím už vlastně jsme také na půdě našeho druhého stanoviska, totiž hlediska duchovního. Tento požadavek od nás žádá žít s Církví. Jsem-li proniknut duchovní nápiní přítomného údobí církevního roku, zračí se to i v mé improvisaci. Střízlivost a kajícnost fialové doby adventní nebo, postní, jsem-li věřící a důsledně žijící křesťanský umělec, zanechá v mé duši jistě hluboké dojmy, které pak naleznou svůj život v mém projevu. (Sem spadá i jiná okolnost, jako rozdíl mezi mší svatou příslušného svátku a mezi mší svatou zádušní.) Jedině takto jsem spinil svou povinnost jako umělec i jako věřící katolík. Uplatnil jsem svůj vyvinutý cit estetický a dokázal jsem, že posvátnost obřadu mše svaté jest mi nade vše drahou, že uznávám její nesmírnou hodnotu, a proto také chci vydat všechny své umělecké síly k uctění Oběti tak vznešené. Hudba sice probíhá v čase nezaznamenána, ale nezapomínejme, že zanechává v nitru věřících takřka nesmazatelné dojmy. Do městských chrámů nechodí jen hluché babičky, ale hlavně naše katolická inteligence s dobrým a vypěstovaným estetickým vkusem v srdci. A jako se nám nelíbí v kostelích neslohové, umělecky bezcenné a nic ne-říkající sošky a oltáříčky, tak se nám tam nemůže ubit ani hudba vykrajovaná a slepovaná ze všech možných stylů, tvořící nechutný a mnohdy až trapný dojem. Tím jsme však nevyčerpali vše, co souvisí s druhým naším bodem. Improvisace jest projev tvůrčí. Vyžaduje proto určité rozpoložení vnitřní, aby mělo nějaký věcný základ. Inspirační zdroie jsou různé. V našem případě již sama thematická obsažnost duchovních písní, zvláště mešních, by postačila jako plodná inspirační základna. O tom později. Nyní bych chtěl podtrhnout zvláště jiný inspirační zdroj, a to jsou vznešená tajemství našeho svatého náboženství. Tato tajemství byla, jsou a budou vždy základem k nesmrtelným dílům. Zahleďme se jen do dějin hudby, zvláště soudobé.'(J. Křička, J. B. Foerster, z neinovějších Američan Olivier Messiaen ve svých dílech se obírá tajemstvími o konci času, skvělosti oslavených těl, o Boží všudypřítomnosti, o nevystihlosti slova »Amen«, tajemství Vtělení, Nejsv. Trojice atd.) Odvažuji se tvrdit, že neexistují na světě hojněiší zřídla inspirace, než právě tato svatá tajemství a pravdy. A co více, mše svatá, o jejíž hudební dopinění se nám jedná, jest nejen vrcholným spojením těchto nejvyšších a nejzákladnějších pravd, ale jest zpřítomněním posvátného tajemství Boží přítomnosti mezi námi a v nás. Mše svatá, na níž jsme přítomni, a jejíž krásu a vrcholnou cenu máme svou hudbou podtrhnout a věřícím ještě krásnější a užitečnější učinit! Jsou slabé mé síly, abych dostatečně zdůraznil tuto zásadní pravdu. Zde musí každy" svobodně se rozhodnout k úsilí o proniknutí k těmto životodárným zdrojům nejen štastného života, ale i dokonalého umění. Četba příslušné literatury (Schaller, Foltynovský, Msgre Kupka, Dr Ant. Čala — informuite se u svých duchovních pastýřů) jest zde nejlepším prostředkem, jak položit široké základy k opravdu pevnému přesvědčení o pravdivosti zmíněných předpokladů k tvoření hodnotné varhanní improvisace při mši svaté. Jedině to, co jsme poznali jako vznešené a krásné, dokáže nás nadchnout k hodnotné práci. Četba zmíněných liturgických příruček a výkladu mše svaté otevře nám nesmírné poklady. Jak hluboký jest význam liturgických symbolů a jaké krasy se skrývají v textech mešních částí ! Pravé umění vyrůstá z modlitby, meditace a přemýšlení. 11 | ||||
|