|
| ||||
| ||||
|
Dr Jan Vyskočil: K dějinám františkánského církevního zpěvu a hudby.
(Část další.) Pravděpodobnost o nařízeních řádových ve františkánské provincii české ve XIV. století jest tím bezpečnější, poněvadž v té době u nás se obecně pěstuje nový způsob zpěvu a hudby ve větší míře než v ostatních zemích, jak správně podotýká Dreves;l) tyto nové písně mají charakter více mimoliturgický. Jsou to různé druhy leichů, skládaných na způsob liturgických sekvencí, a písně různého druhu duchovního i světského, jmenovitě tak zvané r u n t e 11 i čili cantilenae dissolutae, jež se do-stávaly do církevního zpěvu v podobě různých vložek. Klasické příklady jsem našel v graduálu, pergamenovém to rukopise knihovny Národního musea v Praze (XII A 1), jenž nám poskytne ještě mnoho jiných zajímavostí, poněvadž skoro s určitostí možno tvrdit, že patřil a byl také psán pro kostel a klášter Panny Marie Sněžné v Praze, ovšem tehdy ještě řádu karmelitánského. Tak jest tam na příklad hned na začátku zpěv Kyrieleyson, Christeleyson, Kyrieleyson, Kyrieleyson a pak hned tropus: »Amborum sacrum spiramen, nexus amorque - eley - Purgator culpe, venie largitor optime - eleyson. - Offensas dele, sacro nos munere reple - eleyson. - Spiritus alme-e. Kyrie. O Paraclite obumbrans corpus Marie - eley - Qui dignum facis thalamum pectus Marie - e. Qui super čelos spiritum levas Marie. Fac nos post ipsam scandere tua virtute - eley - Spiritus.«z) A rubrika připojená praví, že se tak zpívá na den Ducha svatého, na sv. Václava a Všech svatých, na Zjevení Páně, kdežto na Boží tělo a na sv. Vojtěcha a sv. Jana Křitele se vynechává tropus. A takových pří-kladů je tam spousta, mezi nimiž jest ještě zvláštní zajímavost pro kostel Panny Marie Sněžné, o níž později více. To se netýká přímo řádu františkánského, čili jak se tehdy říkalo jednotnému ještě řádu, minoritského, ale další doklady nás poučují, že tak bylo ve všech skoro pražských klášteřích. Vždyt zákaz v synodálních stanovách z roku 1366, vztahující se na chrámový zpěv a hudbu, týká se všech kostelů farních i klášterních po celé Praze. Stanovy zřejmě si stěžují, že se k bohoslužbě přidávají zpěvy a hudební nástroje (housle, citera, psalteria a jiné), které nejen že nepodporují pobožnost, nýbrž ji ruší, ba dokonce při takových produkcích vznikají tělesné, nedovolené žádosti, bují marnivost a stávají se mnohá pohoršeni. Přitom připomínají se výslovně kláštery, vyňaté z pravomoci arcibiskupské, a to byly v prvé řadě tehdy řády mendikantské (minoritě, dominikáni, karmelitáni), které arcibiskup prosí a zapřísahá »per viscera Jesu Christi«, aby od takových produkcí ustali.3) Tento zákaz a napomenutí pro exemptní řády přichází znova skoro doslova í v roce 1371. Z toho je vidět, že zápovědi těchto novot nepřinášely mnoho výsledku. Podobně se opakuje zákaz o rondelích, písničkách uvolněných, ne-li rozpustilých, jak vlastně latinské slovo »dissolutae« napovídá, o tropech a rozličných slavnostních projevech, zpívaných kleriky nejen za průvodu varhan, nýbrž i jiných hudebních nástrojů.^ ) Hudebních nástrojů a zvláště varhan bylo po pražských kostelích ve XIV. stol. již hojnost. Konrád uvádí zajímavou zprávu francouzského sekretáře krále Jana Lucemburského Machauta, jenž provázel svého pána do Prahy. Ve své rýmované kro-nice o dějinách království Cyperského praví o cestě cyperského krále Petra ke dvoru císaře Karla IV. v Praze asi takto: -,I byly tu všecky hudební nástroje, a aby mi ni-kdo neřekl: „Lžeš,” povím vám všecka jejich vlastní jména, aspoň těch, jež znám.« — I jmenuje ted' sedm nástrojů smyčcových, čtyři, na něž se drnkalo prsty, dva druhy dud, dva druhy bubnů, pět druhů trub, rohů a »orgues«, asi varhany, a tři jiné nástroje... »a všecky zvony zvonily (na uvítanou krále Petra) a tak veliký souzvuk působily, že to byl div veliký. Král velice se tomu divil a pravil, že nikdy za svého života neslyšel tak veliké melodie...« Tak dokládá Machaud. A Petr právě tehdy, již zcestoval téměř všecky dvory evropské.) První varhany se v Praze připomínají ovšem v katedrále u sv. Víta. Ale tyto byly již roku 1255—56 nahrazeny novými, které dal poříditi děkan Víta) Ale jistě v téže době byly pořízeny již varhany i v kostelích řádů mendikantských, poněvadž řády přinášely již bohatě rozvinutý liturgický zpěv, jmenovitě to platí o řádu minorit- 12 | ||||
|