|
| ||||
| ||||
|
- CO -
druhé částky č. 21. v Rorá,'cch i v kapitol-nim rukopise jen jednou se nalezá, kdežto nápěvy předcházející vesměs dvakrát v této sekvenci se objevuj[ ; na každý nápěv zpívají se dvě strofy textu, na poslední nápěv při-padá jen strrofa jedna. Proto jsme první část čís. 21. táhli k chorálu čís. 20 , an týž nápěv se tu opakuje. Bratrský kancionál z r. 1598 (str. 7.) se úpině v tom srovnává s Roráty i rukopisem kapitolním, klada nápěv druhé částky čís. 21. jen jedenkrát s textem „Hned v svém čistém těle atd.” Má tedy sekvence Abaelardova v rukopise kapitolním jedenáct slok testu a šest rozličných nápěvů; nejinak v Rorátech. V latinském textu vždy dvě strofy zakončdny jsou týmž rýmem 1—2: hominis - virginis. 3—4: medio - prelio. 5--6: imperii - nuncii. 7—8: timeas - teneas. 9—10: admirabilem - stabilem. Poslední strofa 11, jsouc osamělá nemá na slovo ,siderum" žádného společného rýmu v sekvenci. Z té příčiny Mono (Lat. Hymnen des Mittelalters II. Band pag. 32.) uznává jen deset strof a jedenáctou zamítá, řka :,Dio lctzta (S:ropbe, t. j. jedenáctá) muss auch als nn~eht wegbleiben, denn ihr Schlussvers hat keinen Reim, weíl keine Yarallelstropho vorausgeht, wie im iibrigen Texte. Das ganze Lied hat also nur 10 Strophen und 50 Verse (každá sloka má pět řádek), welche den 5 Abtheilungen und den 50 Ave Maria des Rosenkranzes entsprechen. Je ein Strophenpaar konnte daher zu den Abtheiluugen des Rosenkranzes gesungen werden." K těmto slovům dokládáme: a) Strofa jedenáctá jistě nalezá se už v 14, století, čehož dokladem jest kapitolni rukopis sekvenci. b) Abaelard zemřel r. 1142. Modlitba růžence dle obecného míněni pochází v podobě nynějšf od sv. Dominika asi kolem roku 1207. Nebylo tedy úmyslem Abaelardovým, aby sekvenci skládal k modlitbě růžence; spíše dlužno říci, že byla složena ku mši sv. Elucidatorium ecclesiasticum (Parisiis 1548), jehož jsme už dřfv několikráte se do-volávali, obsahuje dokonce 14 strof; naše jedenáctá jest zde čtrnáctou. Třináctá strofa končí slovem rector supernm", což se rýmuje s posledním slovem sloky 14, „siderum.” Chorál č. 22. v Rorátech zni následovně : Budiž po-chválen Bůh Otec, Syn i Svatý Duch Amen. Přesný opis té částky z rukopisu kapitolniho má v nápěvu dvě malé odchylky. a—n-- A men. Tím krátkým nápěvem se slovem „Amen” konči se Abaelardova sekvence. Ceský text v Rorátech jest na místě tomto šíře rozveden, tak že každá nota téměř obdržela vlastní svou slabiku. To rozváděni, opisováni, interpolováni textu nazývalo se tropus. 0 tropech takových promluvíme později obšírněji. K nápěvu rukopisu kapitolniho dokládáme ještě, že dvě neb tři stejné noty vedle sebe označují notu dlouhou a vysloví se jen jednou. (Viz počáteční f a předposlední g.) V kancionále bratrském r. 1598 jest chorál č. 22. také závěrkem sekvence ,Stabat Mater" (str. 118.) ; officielnf Gradual má tam nápěv jiný. Chorál č. 16. o tercii výše transponovaný přijat za píseň do kaucionálu Svato-Janského v I. dílu str. 10. č. 13. Roráty obsahuji nápěvy sekvence Abaelardt,vy kromě nedělo ještě třikrát, totižv úterý (vydání Škroupovo str. 50. a násl.), ve Čtvrtek (Škroup str. 93. a násl.), konečně na Štědrý den (Škroup str. 155. a, násl.). Text jest pokaždé jiný; na Štědrý den ještě nejvíce podobá se latin. textu Abaelardovu. Ve zpěvech rorátních objevuje se na každý den jedna sekvence. Seznam jich podle dni zde klademe: 1. V Neděli : sekvence Mittit ad Virginem", o niž jsme právě obšírně pojedna'i. 2. V Pondělí : sekvence svatodušní „Veni Sancte Spiritus et emitte coelitus” s textem ovšem jiným. (Škroup str. 31., kapitolni rukopis z r. 1363. fol. 61 ) 3. V Učerý : sekvence Abaelardova ,Mittit ad Virginem" (Škroup str. 50 ) 4. Ve Středu: sekvence Velikonoční „Mane prima sabbati surgens Dei filius nostra spas et gloria.” (Škroup str. 70. a nás1.; kapitolni rukopis fol. 42. seq., bratrský kan- | ||||
|