|
| ||||
| ||||
|
litaniích držeti se řádu svaté římské církve. Znova připomíná starou řádovou zásadu, že chór chvály Boží nesmí se nikdy opominouti, a to ani při kázáních a zpovídání, ani při studiích nebo přednáškách a duchovních poradách, které se udílí osobám řeholním nebo světským. Vše to nesmí řeholníka nikdy tak zaměstnávat, aby proto opominul Boží povinnost při modlitbách v chóru .l2)
Těmito konstitucemi jsem začal historii církevního zpěvu a hudby této větve františkánské, jež slula dříve »Observanti« a nyní lidově se jmenuje »Františkáni«. Řád přestává býti řádem jednotným, rozděluje se na dva samostatné řády, z nichž každý jde již svým zvláštním chodem řádových dějin, každý má své zvláštní konstituce, své zvláštní tradice a observance, takže nelze jich sledovati zároveň. Omezím se zde proto jen na větev observantskou čili v lidovém smyslu františkánskou, a to tím spíše, poněvadž od této doby budeme míti příležitost sledovati nejen obecné děje františkánského zpěvu, nýbrž se nám budou čím dál tím více vynořovati bohaté pro-jevy liturgického života a jmenovitě církevního zpěvu a hudby františkánské v našich vlastech, čili v české řádové provincii sv. Václava. (Pokrač.) P o z n á m k y. 1) Dreves G. M. Analecta hymnica medii aevi I. Cantiones bohemicae, Leipzig 1886, str. 5. — 2) O rukopise pojednal P. Arn. Vykoukal v čl. »Vánoční návštěva na Slovanech« v WM. 1911, str. 61-67. Tropus česky zní asi takto: »Obou (t. j. Otce i Syna) Duchu svatý, pojítko a lásko (obou)..., vycházející zápale života, prameni nás očištující... Očištovateli viny, pře-dobrý udělovateli milosti... zahlaď hříchy, naplň nás svatým darem... životodárný duchu... ó Těšiteli, zastiňující tělo Marie..., jenž jsi vytvořil v dústojný stánek nitro Mariino, jenž povyšuješ ducha Mariina nad nebesa, učiň, abychom tvou silou za ní vystupovali.« Fol. 5 r - 6 r. — 3) Konrád, Dějiny posv. zpěvu staroč. I, 195. — ^) Dreves 1. e. str. 7, pozn. 5: »...Item quod runteli vel cantilenae dissolutae in missis et tropi in jubilis per clericos in organis minime vel etiam in aliis instrumentis decantentur...« C. HSfler: Concilia Pragensia, Prag, 1862, str. 13. — 5) Konrád, Dějiny I, 194. — 6) FRB. II, 293: »Organa nova facta sunt in ecelesia Pragensi, quae constiterunt 26 marcas argenti, sed perfecta lunt futuro anno tempore quadragesimae.« — ') FRB. IV. (Kron. Františka Pr.), str. 363, Nej(-,dlý, Dějiny předhusit. zpěvu v. Č. 33. -- S) Tomek: Děj. Prahy V, str. 136, 191, 218, Nejedlý 34. — 9) J. Strnad: Listář m. Plzně II, 158-159, č. 180, Nejedlý 43, pozn. 7. — 10) Konrád 1. c. 92. — 11)Constitutiones Martini V. v Chronica historico-legalis I, str. 93, Neapoli 1550: »...Hoe addito, quod circa cantum in locis, ubi pauci sunt Fratres, qui non sufficerent ad cantandum, vel alia rationabili causa, praelati possint dispensare, cum viderint expedire.« — 12) Ordinationes Ioannis de Capistrano, tamt. str. 104-105: »circa tertium capitulum dico et dispono, quod Fratres debeant se conformare in divinis officiis ordini, qui pro tempore servatur in capella apostolica De reliquis autem circa divinum officium servetur constitutio Benedicti, quam maxime, ut gestus leves et cantus dissolutos et fractos in divinis officiis et missarum solemniis Fratres omnino declinent et vitent... Circa quintum capitulum dico et ordino..., ut neque in praedicationibus, neque in confessionibus, neque in studiis sive lectionibus vel etiam spiritualibus consiliis personis regularibus vel saecularibus exhibendis adeo se occupent, quod divinas laudes et ordinarium officium praetermittant ... « Jaromír Uhlíř: Více vkusu. Nevkus je dítě nevědomosti, a z nevědomosti pochází valná část zla na tomto světě. Nevkus je velký, malý a hodně malý, ale ve všech formách působí stejně trapně, ba odpudivě. Je cosi ďábelského v rozrůstání nevkusu i v otupělosti, s jakou je přijímán. Jdete ulicí a čtete nápis: Restaurace »U Ježíška«, »Dům dobrého vína u 12 apoštolů« a pod. To je nevkus, který ztratil ostří, protože jsme mu zvykli, nebot jméno Boží bereme nadarmo i při jiných příležitostech. Co má jméno dětství Ježíšova společného s restaurací, byt i výtečné pověsti, jak přijdou svatí apoštolové ke cti, aby jejich jménem byl označován obchod vínem, nesporně vzácným a ušlechtilým darem Božím? Zaslechnete-li při náhodné procházce něžné zavolání: »Petře, Péto, copak to děláš?« jistě se ohlédnete a jako příslovečně zvědavý Pražan hledáte nezbedného Petra, Petříčka, Pétu, ale uvidíte — psa. Psovi tedy patřilo jméno velikého apoštola, jméno každému kulturnímu člověku posvátné! Nevkus, řeknete si a jdete dál. Z otevřených oken kavárny zaslechnete houslové sólo s doprovodem orchestru. Sluch neklame. Houslista lkavě přednáší Gounodovo »Ave Maria:..«. Prcháte před nevkusem světa do kostela, ale marně. I zde vás přivítá nevkus, tím horší, že se zahnízdil při svatebním obřadu v domě Božím. Varhaník tu přehrává »Rozmysli si, Mařenko,« »Věrné milování«, »Už mou milou« a ještě nějaké doplňky podle 14 | ||||
|