|
| ||||
| ||||
|
chovních církve československé« v úpravě F. Pokorného. Na stránce 86 vidím oblíbenou katolickou píseň »Ejhle, oltář Hospodinův« s přidaným závěrem, aby Bůh odpustil svatému Cyrilu i Metoději jejich vinu, že nás převedli do římského jha. Přídavek velmi originální !
Chudák svatý Cyril s Metodějem! Dostali to jak se patří a po zásluze. Je to také od nich troufalost, že převedli český národ do římského jha a nikoliv přímo do lůna církve československé. Ted' je na Pánu Bohu, aby to srovnal. At jen udělá, co se mu líbí, nerad se míchám do Božích úradků, jen bych do toho zpěvníku přidal ještě sloku, aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil! Co na tom, bude-li míti píseň ještě jednu přidělanou záplatu! A panu upravovateli, jenž velkomyslně vzal katolickou píseň pod ochranu, bych doporučil ještě změnit název té ochráněné písně. Což takhle: Ejhle, český nevkus! I z téhle ukázky knižního nevkusu, který citeině zasahuje do oblasti kostelního zpěvu, vidíme, jak rušivě působí vliv světských zájmů na pravé poslání duchovní hudby. Její melodii a slova zrodila žízeň po poznání Boha a touha přiblížiti se mu podle slabých lidských sil. Proto duchovní hudba povznáší duši člověkovu nad pozemský rmut a bědný suchopár. Co zradil světský živel a jeho sobecké zájmy, věčně se bude potáceti jen při zemi a země zůstane údělem takovému snažení. Nelze slučovati nebe a zemi, protože není možné současně sloužiti dvěma pánům. Známe-li jako katolíci tuto zásadu, snažme se vypuditi ze svých chrámů všeliký ne-vkus! Na kůru bud' každý z nás liturgickým člověkem, a čím více kdo umí, at to s láskou a pokorou dává do služeb liturgického zpěvu! Chraňme katolickou církevní hudbu a nedejme ji vyháněti,ze svých svatyň hudbou světskou, i když má znaky nejvyššího umění! Ponechme ji světu a z katolických chrámů učiňme osvobozené místo, kde církevní hudba bude Tvůrce veškeré krásy velebiti svou vlastní řečí a vlastními prostředky! Je k tomu třeba jen více lásky a — více vkusu. Dr František Tichý: K písním o sv. Ivanovi. V Cyrilu LXIX. (1943) uveřejnil jsem na str. 34—39 článek »Neznámé barokní písně o sv. Ivanovi«, kde se v úvodě děje zmínka o nejpěknějším plodu barokní literatury svatoivanské, Bridelově »Životě sv. Ivana« z r. 1657. Zabýval jsem se potom celou otázkou svatoivanskou podrobněji a dospěl jsem k přesvědčení, že tento spis není od Bedřicha Bridela, nýbrž od Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka (1618—1675), který byl v té době opatem kláštera u sv. Ivana pod Skalau. O důkaz pokusil jsem se v článku »Nové básnické jméno z českého baroka« v časopise »Věda a život« X. (1944) na str. 448—453. Sobek vložil do svého »Života sv. Ivana« také dvě písně, jichž je sám autorem. První, »Vítejte pustiny«, má jedenačtyřicet slok; otiskl ji prof. Josef Vašica v svém záslužném vydání »Života sv. Ivana« (nákladem Benediktinského opatství v Břevnově 1936) na str. 41—49 a Vilém Bitnar v anthologii »Zrození barokového básníka« (Praha 1940) na str. 437—442. Druhá píseň Sobkova se začíná verši »Ó nejjasnější králi, ne-přemožený císaři« a má šedesát sedm slok; otiskl ji Vašica na str. 58—71 i Bitnar na str. 443—452. Sobek otiskl před textem každé z obou písní melodii k ní a zároveň generální bas; Vašica tyto melodie i generální basy otiskuje v poznámkách na str. 122 a 124. Na str. 122 podotýká, že obě písně jsou »notovány patrně samotným Bridelem«. Není pochyby, že prof. Vašica má zcela pravdu: autor veršů je nepochybně také autorem notace obou písní. Byl tedy geniální autor »Života sv. Ivana« Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka nejen vynikajícím trojjazyčným básníkem (českýfn, latinským a němec-kým), nýbrž i hudebním skladatelem. Tento notový zápis v literárním, nehudebním díle v své době ojedinělý, je jedním z důkazů, že autorem »Života sv. Ivana« není Bridel., nýbrž Sobek. Kdežto totiž o Bridelovi nevíme, že by byl býval hudebníkem (v žádném z jeho četných spisů nesetkáme se s nejmenší stopou muzikálnosti), máme o Sobkovi bezpečně zjištěno, že se mu dostalo vynikajícího hudebního vzdělání, a že sám byl vynikajícím výkonným hudebníkem. Matouš Ferdinand Sobek, rodák rajhradský, chodil do klášterní školy v svém rodišti, která tehdy za vedení probošta Vojtěcha 16 | ||||
|