|
| ||||
| ||||
|
Kotelíka vynikala zvláště v hudební výchově. Sám císař Ferdinand III. vyžádal si vlastnoručním listem z 22. března 1642, adresovaným Kotelíkovi, jednoho z jeho žáků, Alexandra Halu, za zpěváka pro svou dvorní kapli. Probošt si nadaného Matouše Ferdinanda velmi oblíbil, vyučoval jej hudbě i soukromě, a když chlapec vychodil rajhradskou školu, doporučil jej opatu Janu Bennovi v Broumově za vokalistu. Tam vystudoval Sobek gymnasium. Na filosofii odešel do Olomouce, kde se na studiích udržoval jako výkonný hudebník: působil po dobu svých filosofských studií jako regenschori premonstrátského chrámu v Hradisku u Olomouce.
Obě svatoivanské písně Sobkovy, po stránce slovesné i hudební vynikající, zpívaly se zajisté v době, kdy jejich skvělý autor byl opatem kláštera u sv. Ivana pod Skalou, v tamním chrámu klášterním při slavných poutích, které nabyly takové proslulosti, že se o nich zmiňuje í Pavel Stránský v svém propagačním spise o našem státě »Respublica Bojema«, vydaném v nizozemské Lejdě právě před třemi sty lety. Zpívaly se v svatoivanském chrámě starém i novém, který Matouš Ferdinand dobudoval již jako první biskup hradecký, a zpívaly se tu zajisté ještě i tehdy, když někdejší opat Sobek se stal knížetem arcibiskupem pražským. Není pochyby, že Sobkovy svatoivanské písně založily u sv. Ivana pod Skalou tradici. A mně dnes není pochyby, že ony tři písně o sv. Ivanovi, o nichž jsem se v prvním svém článku domníval, že jsou ojedinělé, nejsou nic jiného, než ohlasem písní Sobkových a náhradou za ně při poutních slavnostech. Není vyloučeno, že autorem některé z nich byl P. Eugenius Prudík, který byl sto let po Sobkovi jeho nástupcem v hodnosti opatské. Otiskuji tu obě písně po prvé v čtyřhlasé úpravě podle skladatelova zápisu melodie a nečíslovaného basu.*) 1. Ví - tej - te, pu - sti - ny, v nichžto sám je di - ný 5' - ~- "~ a I bu - du pře - bý - va - ti, Bo - hu dě - ko - va - ti! I 2. *) Za cenné pokyny děkuji Dr Emilu Troldovi, nejlepšímu znalci naši barokní hudby. 17 | ||||
|