|
| ||||
| ||||
|
hudby, jako »Hospodine, pomiluj ny« nebo »Šbatý Václave«, který s takovou pečlivostí opisoval a iluminoval tolik kancionálů, který měl tolik tištěných zpěvníků, který i na vesnických kůrech zpíval v neděli figurálky početným sborem obyčejně i s průvodem orchestru. Červotoči rozhlodali kůrové basy a violy, ztrouchnivěla kůže na tympánech a na bohatých chrámových archivech pochutnávají si myšky. Tam dospěl národ zpěváků a muzikantů, zejména v zemi České.
Nevěšme však hlavy! Nepřízeň dějin tolikrát již srazila nás k zemi a přece jsme ne-zahynuli. A věřme, že k větší cti a chvále Boží vzkřísíme i chrámový zpěv! Jak na to? Ne-li přímo od kolébky, tož aspoň od mládeže školou povinné. Jistě krásným dopiněním hodiny náboženství by byla píseň duchovní, neboť děti přes všechny hlasy škarohlídů si rády zazpívají, dovede-li je vedoucí pro zpěv nadchnout. Stálo by za úvahu, neměla-li by se tímto směrem rozšířit a prohloubit hudební výchova našich bohoslovců. A dále: což kdyby jednoty cyrilské zřídily (na jazyku mne svrbí »povinně«) také dětské odbory, kde by mládež nejen učily zpívat, ale i v ní vychovávaly si příští dorost pro chrámový sbor. Na počátku roku církevního zkuste je naučit našim krásným koledám, ty jim pro začátek budou jistě nejbližší a nejmilejší, pak přejděte k obecným písním mešním, pak zejména mariánské — pro májové pobožnosti — se jim budou líbit, do roka bude možno s nimi zpívat i staročeské písně rorátní (čímž přiblížíte jim i staré tóniny církevní a připravíte je pro pozdější gregoriánský chorál). A chcete-li mít i tady dvouletku, doplňte další rok jejich výcvik umělou písní jednohlasou (Dvořákovy Biblické se znamenitě hodí), po případě i dvoj-, tříhlasou. Potíž bude ovšem s vyhledáním osoby, jež by se dětí ujala. V úvahu padá především osoba duchovního — katechety, který má nejsnáze ve škole k dětem přístup. Doufejmež však, že v dohledné době vyřídí se i uspokojivě otázky životního zabezpečení ředitelů kůrů, kteří by tu byli jistě osobami nejpovolanějšími. Zatím však bude nutno využít obětavosti amatérů, kteří z lásky k věci mohli by velmi mnoho dokázati. A mnozí jistě by uvítali i krátkodobé kursy, pořádané občas v Praze nebo větších střediscích ústředím cyrilských jednot. Ožehavou otázkou je ovšem notový materiál. Chystá se vydání Českého kancionálu, který však vzhledem k svému kodifikačnímu poslání nemůže vyjít v nejkratší době. Máme však dnes možnosti obstarati si dokonalé noty nejen ryté nebo litografované, nýbrž i cyklostylované. O jejich odběr netřeba se tuším ani příliš starat, potřeba ještě dlouho bude převyšovat nabídku, ale právě proto by snad neškodilo uvažovati již dnes o jakýchsi »vzorných archivech«, které by povinně měly všechny jednoty cyrilské, nebo lépe všechny chrámové kůry. Zachytíme-li mládež, obsadíme-li místa ředitelů kůrů, bude-li dostatek varhaníků (v chystané reformě hudebního školství jest i na to pamatováno), zřídíme-li u každého kůru cyrilskou jednotu, nebudeme přece ještě u cíle. Je nutno, abychom nejen zpívali, ale dobře zpívali. Co byste řekli soutěžím cyrilských jednot a co soutěžím v lidovém chrámovém zpěvu? Zejména poslední při vzájemných návštěvách jednotlivých farností, nebo i jen přítomnost »bodovací poroty« mohly by mít na lidový zpěv blahodárný vliv. A ještě jedny soutěže měly by se pravidelně vypisovat: soutěže na nové skladby církevní, které by byly dokladem, že nevyžíváme se jen v komposicích starších, ale že náboženské cítění je v nás stále živé. Budou-li cyrilské jednoty na výši, po případě budou-li mít kromě dětských odborů i — snad trochu smělý sen — odbor orchestrální, bude pak možno i jmenovitě k soutěži vyzvat naše skladatele prominentní. A pak v piném chrámu zazpíváme Hospodinu píseň novou! Vojtěch Říhovský: Obrázky z kůru. XLI. (Dokončeni.) Kdysi jsem četl následující článek o sv. Ambroži, a opsal jsem si jej do svého zápisníku. Podávám jej zde, protože bude jistě církevní hudebníky zajímati. — Velký biskup sv. Ambrož z Milána (340—397) byl velkým příznivcem a pěstitelem církevní 19 | ||||
|