|
| ||||
| ||||
|
»Praha«. Dětský dorost zazpfval Křič kovu »PL seň o dobrém knížeti Václavovi«. Pro večerní adoraci o svatováclavském dnu mládeže m. r. byl nacvičen smíšený sbor Martinú »Venceslae Sancte«. — Výbor zvolený na rak 1947: Předseda: P. K. Válka; místopředseda a sbormistr: Josef Groulfk; jednatel: František Dufek; po-
Karel Stecker: »Missa pro defunetis« pro smíšený sbor a varhany (op. 21). Nákladem edice »Velehrad« v iOlamouci (č. 10.) 1946. Partitura 120 Kčs. — Requiem P. Křižkovského, tři Requiem Josefa Foerstera st. op. 33., 34. a 37., Requiem J. Nešverovo, 8 Requiem J. C. Sychrových, I.—III. Requiem N. Kubáta, Requiem J. Wintra, Ferd. Vacha, V. Píhovského, E. Bezesného, St. Otruby, K. Vedrala na latinský text, česká Requiem B. Mikody a dr. J. Plavce znamenají jistě práce závažné, dokládající, jak bohatou ve směrech svého vývoje a zároveň jak hodnotnou je naše církevní hudba. Requiem zemřelého prof. Karla Steckra je vedle Requiem VIII. Syehrova (podivuhodně stručného) zatím naší největší skladbou této formy a neváhám napsati, že i — nejhodnotnější. Requiem bylo složeno dva roky před smrti skladatelovou — v oné době, kdy Stecker, těžce churav, soustřédil se po druhé v životě na skládání; po prvé 'to bylo dva roky po absolutoriu pražské varhanické školy v Praze — tenkráte složil svou velkou mši »solemnis«. Requiem je onou skladbou, která se vzacně vyjímá v onom období Steckravy skladatelské práce, jež je dáno motetty, psanými bez prúvodu, pak jeho skladbou »Te Deum« pro smíšený sbor — je to doba po roku 1910 — doba, kdy Stecker ve svých církevních skladbách šel po stopách, jak je určoval vývoj hudby profánní, a současně se ve svých koinposieích zahloubával ještě hlouběji do promyslu textú. Tak vyrústá ve svém významu, v celé myšlenkové základně, ve struktuře technických předpokladú zrovna jako prožitkú, další vývoj Steckrovy hudby církevní, který byl •dán jeho mší »Solemnis« (1884) a prvými třemi sbírkami motet. Toto významové prohloubení je velmi dúležité pro umělecký vývoj skladatelúv: projevové prostředky se v duchu nové doby uvo]ňují a duch ze skladby ply. noué1 nám zjevuje nová zpodobení velkých pravd i představ, jak jim učí Církev. Tak právěkladník: Josef Brychta; členové výboru: P. Jan Máchal, F. J. Rybář, Vlasta Papelková; revisoři účtú: František Dobiáš a Richard Zavadil — Vzpomínám vděčně všech, obětí a práce členú, zvláště jejich vedoucích, a do další činností přeji požehnání Boží a mnoho zdaru. — František Dufek, jednatel. Hudebniny v tomto Requiem. Výklad smrti, jak jej sděluje katolicismus: nejprve těžký stín, jímž prorážejí rozryvné akordy mezi drženým tónem »d« ve sledu, který je jakoby cestou k smrti— hluboký smutek, bolestný, ale ne tragično, nebot odtud nese se po několika taktech hudba truchlivá sice, ale přitom sycená útěšnými nadějemi — tak vyznívá prvá úpěnlivá modlitba, stoupající do výšek a současně nesoucí uklidnění, jež se chvěje v tónech prosebných. Připojené po »In troitu« »Kyrie« vydává modlitbu úpěnlivou s doufáním v soucit, který je ve vúli Boží. Pak proměnlivé části ve smuteční mši: graduale, tractus a offertorium; právě v nich je tento hudební myšlenkový postup dúsledné a s pinou přesvědčivostí prováděn; smrt člověka uskutečňuje se v bolesti, která je však zmírňována nadějí ve velké milosrdenství Boží — pomůže jisté láska velkého Slitovníka, krále slávy, Ježíše Krista, za niž se prosí vroucí modlitbou (offertoriwn). »Sanctus« je napiněno velebnou hudbou, v níž je ztajena nejen oslava velikosti Baží, ale i lásky k Bohu a naděje v Boží slito-vání. Ony dva slavnostní závěry v »Offertoriu«, pak závěr v »Sanctus«, identické, to vypovídají. Zvroucnělé »Benedictus« o lásce Kristově k lidstvu se zdá hovořiti. »Agnus« s »Communiem« tvoří myšlenkově sourodý protějšek k »Introitu« a »Kyrie«. — Paralelně se slučuje toto »Requiem« se svými časovými blíženci: mší »dominicalis« i sbírkou motett: »Gradualia et offertoria in Dominicis Adventus et Quadragesimae« op. 23 a 24. — Je tu sloh,'který tvoří přechod k oné éře ve vývoji naší církevní hudby, již zahajuje J. B. Foerster. Steckrovo »Requiem«: dílo dnešku blízké, zapomenuté, dosud neznámé, nikým neprovedené, doufam, " že pomúže svými hodnotami dotvářeti význam osobnosti, jejíž dílo vcelku vydobude si význam jednoho z pilířú, na nichž spočívá mohutná stavba české církevní hudby, ve své velikosti dosud nepoznaná. C. S. Literatura Dr Vratislav Vycpálek: Jan Malát. Nakladatel- Málokomu je známo, že Jan Malát komponoval saví Orbis, Praha XII. Stran 260, cena 70 Kčs. také církevní skladby. Pét latinských mší, Te — Podrobná studie o životé a práci českého hu- Deum, Pange lingua, rúzné sólové vložky, sbodebního pedagoga a skladatele vychází vlastně ry, a nejvíce jej proslavila sbírka vánočních kov druhém vydáni. Nejen životopis se suchými led a písni »Posvátný čas vánoční«, z něhož daty, ale úpiná bibliografie jeho životního díla. zpracoval K. Stecker svou »Koledu«. Ze světské 23 | ||||
|