|
| ||||
| ||||
|
Dr Cyrill Sychra: Umělecké dílo a jak je chápati.
(Pokus o užití estetických zásad prof. Dra Mukařovského se zřetelem k duchovní a církevní hudbě.) Když mne v roce 1942 vyzval Dr Boleslav Vomáčka, abych mu portrétoval pro sbírku profilů českých hudebníků prof. Karla Steckera, vypracoval jsem si nejdříve podrobný plán pra pracovní postup a hleděl si nalézti nejprve základnu pro monografii: u nás nejvíce užívaný spoj život a dílo mi v ovzduší církevní hudby nevyhovoval.. Vizte, proč: Jestliže u skladatele profánní hudby vlastní život může znamenati bohatý pramen pro vznikání tvůrčího rozmachu, není tomu tak v prostředí hudby církevní; skladatel musí se přímo vymanit ze všeho zemského a celé svoje myšlení upnout směrem do oblastí, jež jsou sídlištěm všeho božského podle představ, jak je podává Církev. U církevního skladatele možno nanejvýše sledovat, jak snad nabýval zkušeností v chrámovém pro-středí, v četbě, mající vztah k duchovnímu světu, jak. se o tom podávají zprávy, po případě doklady v korespondenci, ve spisech skladatelových a pod.; přesto přese všechno bylo by tu ze života skladatelova dost mála a hlavně ne v přímém vztahu k jeho dílu; tak pramenem bádání zůstalo právě - dílo samotné. Ve Steckrově případu dělilo se mi dílo v podstatě do dvou částí : bylo tu dílo spisovatelské a dílo skladebné. U prvého jsem vybral, srovnal a zhodnótil jeho základní složky a zahleděl se na ně s hlediska soustřeďujícího. Pak skladebné dílo; u toho jsem určil pro pracovní postup nejprve rozbor technických předpokladů skladebných podle doby vzniku, vyšetřoval, jakou měly jednotlivé prvky úlohu v dílech, snažil se vypodobnit pojmové znaky skladatelova slohu, vyložit způsob, jakým bylo v dílech zpodobováno slovo, a dospěl nakonec k tomu, abych z děl Steckerových vytušil i duchovou základnu aspoň v hlavních rysech - tak vyplynula mi z jeho díla idea tří božských osob, Boha Otce, Boha Syna a Ducha Svatého i podstat Madony. Dále jsem se rozhodl, že podrobně vylíčím, v jakém vztahu bylo skladebné dílo S'teckerovo k naší minulosti, k tradici naší církevní hudby, dále k vlastní době skladatelově a pak k následujícímu postupu, jímž se ubíral vývoj naší církevní hudby po smrti skladatelově. Pak jsem se rozhodl vylíčit, jak se dílo skladatelovo uplatňovalo v životě a hlavně, jaká stanoviska zaujímala k tomuto dílu naše hudební veřejnost, zejména prostředí kritiků. K těmto postupům vedlo mne vedle snahy vypodobnit dílo Steckerovo a zasadit je do vývojového prostředí v církevní hudbě i praktické hledisko, ježto dosavadní způsob historické práce právě v církevní hudbě přehlížel nutnost zpodobovati prostředí, čímž vlastní podobizna skladatelova nebyla dosti ostře podávána, ježto jí scházelo náležitě prokreslené pozadí. V tom směru vycházel jsem částečně ve svých monografiích o Fr. Hruškovi, F. Z. Skuherském a J. B. Foerstrovi. Když jsem dílo dopsal, začal jsem se zabývati duševědnou estetikou, u nás rozebranou výstižně prof. J. V. Sedlákem (»0 díle básnickém«); podrobně jsem se poučil o rozdílu mezi technickým rozborem (práce mozku) a myšlenkovým vy"kladem (projev srdce). Zjasňovaly se mi představy motivu, látky, zážitku, prožitku a uspokojovalo mne hlavně, že klíč k pochopení díla je v prvé řadě v samotném díle; vadilo mi, že ve výkladu prožitku nedostávalo se konečného soustředění, ujednocení. Odtud jsem se dostal k studiu estetiky prof. Mukařovského, jeho spolupracovníků z »Pražského literárního kroužku« i jeho posuzovatelů. V tomto prostředí nalezl jsem zejména to, čeho jsem postrádal v duševědné estetice, onoho myšlenkového soustředění, vedoucího k pevnějšímu výsledku pracovnímu, jež jsem našel u prof. Mukařovského v semantickém (významovém, myšlenkovém) gestu, onom novém klíči k poznání a dokonalému vy- 26 | ||||
|