|
| ||||
| ||||
|
»Missa Iubilaei solemnis«), celá Steckerova škola, Picka, Tregler, Vendler; Fr. Jirásek jako spisovatel může tu býti příkladem. A dnes? Baroko se těší docela zvláštní oblibě, celá období jeho vlivu se probádávají s největším úsilím a objevují se právě v církevní hudbě nové, až překvapivé hodnoty, dovozující češství církevní hudby a předstihující i vývoj hudby jinonárodní. A názor na tuto věc v doslovném postřehu estetiky prof. Mukařovského? Uspokojení nad tím, že se dobově vytvářely nové a nové názory, že se projevovala dynamičnost ve vývoji chápání uměleckých děl, což je potěšujícím zjevem, neboť tu jde o životnost, působivost uměleckých výtvorů. V tomto směru strukturalismus znamená badatelský postup až překvapivý. To vše se nám daleko ostřeji projeví, zadíváme-li se na nedávné spory v hudbě světské, na tak zvané boje o Smetanu, Dvořáka, Fibicha, Nováka, Janáčka atd. U nás v církevní hudbě byl svého času Jirásek-Picka hotovou idylou. Dříve se vykládaly tyto spory jako spory o pravdu, jako vyslovené omyly, nebot se hledala jediná správná cesta; dnes podle prof. Mukařovského v tom spatřujeme jenom dynamický vývoj ve vytváření posudků o hodnotě díla.
Trochu jsem (ale myslím, že nutně) vybočil. Všimněme si, jak dále rozvíjí estetika prof. Mukařovského úkoly estetikovy, zejména ve směru historické práce. Prof. Mukařovský vede nás k tomu, abychom zjišťovali, jak se uplatňuje umělecké dílo v životě, a zejména také, jak toto dílo se v různém postřehu hodnotí. V tom směru poukazuje prof. Mukařovský a jeho žáci a spolupracovníci (Dr Vodička: »Literární historie. Její problémy a úkoly«), zejména k tomu, aby nejprve byla zjišťována pravidla pro posuzování, která se ustalují zvykem, nebo přímo estetickým vyjádřením, po případě i vyjádřením v uměleckém díle; dále nás vede Dr Mukařovský k tomu, abychom si zjišťovali podobným způsobem i požadavky, jak je klade na umělecké dílo doba; v prvém případě normy, ve druhém případě postuláty. Je úkolem uměleckého historika, aby také zjišťoval, jak podle těchto norem a postulátů vyznívalo v jednotlivých dobách hoc)nocení uměleckých děl u kritiků, pak u historiků. Tak se dospívá k dobovému chápání uměleckého díla, pro které se už dříve užívalo pojmenování konkretisace. Tímto zpusobem se nám vytvoří umělecký vývoj v jeho piné zajímavosti; jednotlivá údobí, vykazují různost názorovou, která je dána tím, že jednou více se hodnotí jedna složka, aby příště byla zase zdůrazňována jiná - vizme u nás v církevní hudbě zdůrazňování polyfonie, pak zase odklon od polyfonie k monodii, homofonii a podobně. Pokud se týče souborných forem historických prací o umění, vychází strukturalismus z monografie, které ovšem dává se daleko širší rozsah, nežli tomu bylo dříve, jak si už můj čtenář sám domyslí. Pro rozlehlejší historické práce uvažuje se se zvláštní pečlivostí o podmínkách, jak určiti období; odpadá vůbec způsob určovati období shora, to jest bez vnitřního odůvodnění, které se podává ze samotného díla. Nebudeme tedy tvořiti období podle nějakých všeobecných idejí, podle všeobecných, duchovních, společenských a jiných zřetelů - musíme se zase zabývati vnitřní podstatou ústrojenství uměleckých děl, zjišťovati jejich složky a podle nich dospívati ke skladebným typům, které určují povahu období a tím jeho existenci; nebo jak bych napsal sám: sledujeme vývojový tok skladeb, a když v něm vystoupí nápadně změna, po níž skladatelovo dílo se bere samostatnější cestou, tenkrát nalezli jsme si časový mezník, který určuje nám období. Hleděl jsem aspoň v několika náznacích upozornit na nový estetický základ a jeho pracovní methodu. Strukturalistická estetika, majíc svá vlastní hlediska, využitkovává také dosavadních výsledků jiné estetické práce a sestavuje je se svými hledisky v jed-notný systém. Tak se nám podávají možnosti široké a vyčerpávající, jichž využitkovati můžeme i u nás v duchovní a církevní hudbě. Sám jsem použil nové methody ve své práci o dějinách českého moteta (od r. 1874) a po cestě tohoto pracovního způsobu 28 | ||||
|