|
| ||||
| ||||
|
slávy bývalého založení. Kostel i klášter stavěny, jak se dá mysliti při takové velikosti, jen pomalu, ježto ani klášter ani kostel nedostal zakládací listinou zvláštního jmění, nýbrž jako založení žebravého řádu by1 odkázán na dary a almužny.
Nejdříve byl, jak se zdá, postaven jen provisorní kostelík a klášter ze dřeva, darovaného z korunovačních slavností. Pak teprve bylo stavěno obojí z kamene. Teprve roku 1397, jak o tom hlásá záznam v krakovském graduálu,Y) podařilo se tehdejšímu převorovi karmelitánskému, Fr. Heřmanovi z Tachova, dostavěti nový velkolepý chór se střechou a velkými varhanami.2) Tímto novým chórem s velkými varhanami jest vlastně celý nynější kostel Panny Marie, jen ovšem s tou výjimkou, že byl původně ještě daleko vyšší a snad i delší. Odtud zaznívaly nádherné zpěvy chórové modlitby i jiné liturgické bohoslužby z úst velikého počtu karmelitánských ctitelů Panny Marie.3) Zpěvy ty již dávno umlkly. Veliký konvent karmelitánský rozmetala lítice bouří a válek husitských. Ale ohlasy bohatých a nádherných zpěvů nacházíme ve vzácném velikém kodexu, psaném v oněch slavných dobách, kdy kodex ten byl zpěvní knihou, spočívající nikoli v archivu, nýbrž na pulpitu chórovém. O kodexu tom psal již v roce 1911 P. Arnošt Vykoukal O. S. B. v ČČM, roč. LXXXV, str. 61-67. Zvláštní náhodou jsem otevřel tento ročník ČČM, v němž jsem hledal docela něco jiného, na stránky onoho článku s nadpisem: Vánoční návštěva na Slovanech. Návštěvou tou byl tento vzácný kodex Českého musea, označený signaturou XII A 1, aby z něho bylo použito krásného nápěvu evangelia o vánoční noci, jež se zpívá podle benediktinského breviáře jakožto závěrek po matutinu o Hodu Božím vánočním. Jest to pergamenový rukopis ve velkém foliu rozměrů 54x41 cm a čítá celkem 236 listů. Popis rukopisu toho je podán ve zmíněném již článku ČČM r. 1911. Psán byl, jak na jednotlivých oddílech jeho zjištěno, asi pěti různými písaři. Největší část rukopisu psali dva nejstarší písaři; jeden, poznačený v popise zmíněného článku rukou A, psal fol. 18-112v; druhý, poznačený rukou B, psal fol. 5- 7v a 113-220. Obsah kodexu dělí se na dvě hlavní části. První jest jakési Ordinarium a Commune a obsahuje fol. 5-112v, druhá jest zase jakési Proprium de tempore a Proprium Panny Marie. Jak v první tak i v druhé části největší počet listů obsahuje zpěvy na oslavu Panny Marie, takže právem vyslovil P. A. Vykoukal myšlenku, že možno knihu nazvati »graduálem mariánským«. Z obsahu je zřejmo, že byl psán v Čechách a pro Čechy, a to v obou částech. O tom svědčí svátky svatých patronů českých: Sv. Víta, Václava, Přenesení sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, Ludmily (úmrtí i přenesení), všech svatých Patronů českých a dokonce 1) »Anno... millesimo trecentesimo nonagesimo septimo... completus est hic liber per manus fratris Leonis ex ordinatione reverendi patris prioris provincialis illustris Henrici de Gravenberg... et sub regimine fratris Hartmani de Tachovia protunc prioris pragensis, anno officii sui XVIIIo. Hic edificavit novum chorum et complevit tectum una cum magnis organis eodem anno...« Feliks Kopera: Dzieje malarstwa w Polsce. V Krakowie. Drukarnia narodowa 1925, str. 53 a Denkstein: Stavební historie klášterního kostela Panny Marie Sněžné v Praze, v Ročence kruhu pro pěstování dějin umění za r. 1931, Praha 1932, str. 29 a násl. 2) Zprávu o tomto zápise podal první J. Beckovský, který prý jej nalezl ve staré knize pergamenové v krakovském klášteře karmelitském a uveřejnil jeho poněkud chybný překlad v Poselkyni II, 1, str. 109. Srovn. Denkstein 1. c. 35. 3) Jak uvádí Fr. Ekert v Posvátných místech král. hl. m. Prahy II, 48, podle starých, ale přece již pozdních kronikářských zpráv, žilo v klášteře tom před husitsky'mi válkami přes 60 doktorů bohosloví a přes 20 ostatních bratří. Počet doktorú, myslím, bude jistě přehnaný. Beckovský nám vypravuje, že vynikali karmelitáni u Panny Marie Sněžné učeností, takže Hus z Kostnice ještě na-pomínal své přívržence, aby se karmelitánů u P. Marie Sněžné varovali, častěji říkaje: »Vzdalujte se, jak nejvíce můžete Karmelitánův a žádného rozmlouvání ani žádné schůzky s nimi ne-mějte; nebot: oni jsou velmi učení muži...« (Beckovský: Poselkyně II. 1, str. 109.) 30 | ||||
|