|
| ||||
| ||||
|
v druhé části dva staročeské chorály: Svatý Václave a Hospodine, pomiluj ny. Dále je zřejmo, že byl psán pro některý pražský kostel, jak správně soudil Vykoukal z rubrik fol. 14: »...quaedam canuntur in ecciesia Pragensi« a ve fol. 210v: »...cantilenae de beata Virgine Maria non secundum chorum Pragensem.«
Poněvadž dále mluví rubriky rukopisu výrazy, užívanými jen tam, kde je církevní officium v chóru, jako: »missa summa« (fol. 5 a 12), »missa nona« (fol. 6), což ne-značí nic jiného nežli mši, zpívanou nebo slouženou »post nonam«, a o křížových dnech při litaniích je přímo zmínka o chóru: »chorus versum repetit; tunc duo incipiunt... chorus prosequitur.... « lze z toho souditi právem, že to byl kostel kolegiátní nebo klášterní, kde se konaly chórové bohoslužby. Mimo to rubrika: »cantilenae de beata Virgine Maria non secundum chorum Pragensem, sed ad beneplacitum cantandae« (fol. 210v) napovídá, že to byl kostel pražský, který měl jakýsi zvláštní bohoslužebný pořádek, který se lišil v liturgii od ostatních kostelů. Než ještě dále mluví různá místa textu pro klášterní kostel. Na několika místech užívá přirovnání, ukazujících na řeholníka. Tak oslavuje Pannu Marii (f. 50r) : »Ergo maris stella Verbi Dei cella,« dále f. 55v: »cella custos unguentorum,« »cella pigmentaria,« »coeli claustra« (f. 189) a ke konci druhého dílu dokonce modlí se ve verši o požehnání pro bratry slovy: »Et Fratres pangentes benedic Deus sed eos quidem dantes mellis verba plurima pauca manus.« A celý graduál, svým obsahem konečně ukazuje na klášterní rodinu, jež se věnovala zvláštní úctě Panny Marie. - Od fol. 28v-81 jsou výhradně officia a prosy mariánské a od fol. 173-194 jsou zase mše, výhradně svátků mariánských, k nimž připojil jiný pisatel, poznačený rukou D, závěr kodexu 229v-237. A konečně, jak praví správně P. Arnošt Vykoukal, se tažený kruh tak zúžil, že možno ukázati takřka prstem, že je to kostel a klášter mariánský u P. Marie Sněžné v Praze na Novém Městě. Když čteme na fol. 183v rubriku, uvádějící slavnostně Patronku kláštera i kostela slovy: »In festo sanctissimae virginis Mariae Nivis, Dominae nostrae ad vesperas, ad maturas, ad horas diurnas,« tak máme určitě zpěvník z dávných slavných dob chóru P. Marie Sněžné, kdy strážcem svatyně byl řád výslovně mariánský, jehož klášter i kostel založeny druhého dne po korunovaci Karlem IV. dne 3. září r. 1347: »(Jrdo B. Mariae Virginis de monte Carmelo« -řád Karmelitány. Byl to vlastně řád východní, který přišel teprve začátkem 13. století na západ. A možno na četných místech hymnů a pros pozorovati zbytky názvů východních, řéckých. Jak často se na příklad opakuje název pro třetí božskou osobu: »Pneuma« nebo místo »essentia« řecké »usia« (f. 6v, 9r), »sophia« místo sapiéntia (f. 167v). K nám přichází tento řád v době, kdy úcta mariánská je na vrcholu nejvyššího vypětí, v době, kdy zbožný král Karel IV. volá do Prahy zvláště řády mariánské, Servity ke kostelu Panny Marie na Slupi, Karmelitány k P. Marii Sněžné, podle vzoru svého děda Václava R., jenž ve vroucí úctě a lásce mariánské prohlašuje, že by tak rozkošné místo, jako bylo na Zbraslavi, nedal nikomu - ani Kristu Pánu - nýbrž jen Panně Marii. R. 1397 byl dokončen velkolepý kůr, z něhož zaznívaly nadšené chvály mariánské. Ale bohužel zpěvy tyto umlkají a zaměňují se již r. 1419 za vášnivé a přímo paličské řeči fanatického vůdce husitského Jana Želivského. Když dozněla nejhorší válečná vřava, vrací se r. 1435 pod ochranou krále Zikmunda malá hrstka rozprchlých Karmelitánů a žije tu až do dob krále Vladislava II., kdy r. 1483 byla nucena i tato hrstka opustiti klášter a kostel, a uprchnouti při nastalých nových bouřích, a vrací se opět po 13 letech. Jest to asi ona hrstka bratří »pauca manus«, která s pisatelem veršů ke konci druhého dílu vrací se asi r. 1473 znovu k P. Marii Sněžné. Než ani tehdy se ne- 31 | ||||
|