|
| ||||
| ||||
|
teráně. Finanční zlepšení znamenala r. 1561 výměna kapelnického místa lateránského za kapelnictví u Santa Maria Maggiore. R. 1563 byl ukončen papežem Piem IV. (1559-65) dlouhotrvající, několikrát přerušený koncil tridentský, jehož reformní zásady se prakticky ihned začaly provádět; sem patří i ona proslulá »záchrana vícehlasé hudby v kostele« Palestrinovou marcelskou mší. R. 1564 - od července do srpna - se stává Palestrina koncertním mistrem na dvoře kardinála Hippolyta d'Este z Ferrary a r. 1566 přijímá dt 1e2ité a odpovědné místo učitelské na kněžském jesuitském (řád byl .založen r. 1540) semináři v Římě. V srpnu 1567 se znovu vrací do služeb ferrarského kardinála, kde ptixsobf až do smrti papežského kapelníka G. Animucciho (1571), kdy se opět ujímá kapelnictví v Cappella Giulia u sv. Petra, kde púsobí až do své smrti. V sedmdesátých letech XVI. století ho stíhá rána za ranou: 1572 smrt syna Rudolfa, 1573 umírá bratr Silla, 1575 umírá další syn Angelo a 1580 manželka Lucrezia Gori. Manželčina smrt zptisobila okamžitou duševní depresi, že prosí papeže o přijetí do duchovního stavu, což papež dovoluje. Ale brzy svňj úmysl ruší pro výhodný sňatek (1581) s bohatou vdovou po papežském obchodníku s kožišinami Virginií Dormuli. Posléze r. 1586 je jmenován »Compositore della Cappella Apostolica«. Své postavení se snaží stále zlepšovati, proto rúzná svá díla věnuje vlivným domácím i zahraničním osobnostem duchovním i světským, avšak marně. Umírá po krátkém onemocnění 2. února 1594 a je pohřben jako »Kníže hudby« u sv. Petra před oltářem sv. apoštolů Šimona a Judy.
Přehled díla. Mohutné je Palestrinovo dílo, zrovna tak jako mohutná byla jeho duše, obestřená hlubokým náboženským citem a harmonující s církevní kultovostí až do nejmenších detailů, neboť z dojmu každé dobré produkce jeho proslavených děl vysvítá, že náboženská sensibilita mocně podpírá jeho tvůrčího ducha a vede ho přímo ke geniálně koncipované, polyfonicky protkané větě, v níž vykvétá ono velké bohatství vnitřního dynamismu. Palestrinův vnitřní dynamismus tvůrčí práce je to, v čem spočívá jeho životnost; posloucháme-li jeho melodické fráze, vzbuzují v nás přes svou formotvornou vy-váženost a téměř absolutní zkloubenost pocit jistého vnitřního dramatismu, který dává vzlet a harmonickou zladěnost jeho hudební myšlence a smyslu slova. To vždy překvapovalo, neboť již současníci o něm říkali, že je »velkým napodobitelem přírody«, což nesmíme bráti v jiném smyslu, než v tom, že psal hudbu přirozenou, to jest takovou, jež má moc v posluchači vzbudit obdobnou náladu, jakou mistr skladbou vyjádřil. A to Palestrinova hudba zcela mimořádně piní. Obšírný počet jeho skladeb dělíme na církevní a světské. K světským patří různé madrigaly, mezi nimiž vynikají ony na slova Petrarkova; všechny se projevují ryt- mickou živelností. Církevní skladby tvoří největší a nejdůležitější část jeho díla; dělíme je podle stylového zaměření do dvou velkých kategorií: a) na skladby, komponované v duchu nizozemské vokální polyfonie. Sem patří většina děl z jeho mládí i pozdějších, neboť mistr se střídavě k tomuto slohu uchyloval - jako by si chtěl odpočinouti v horečné tvůrčí práci - než se zpina probojoval k b) vlastnímu t. zv. palestrinovskérrru styla,c, jak je ve vědecké literatuře nazýván, jenž je vrcholným v římské škole vokální polyfonie, a který má svůj původ bezprostředně v předchozím slohu nizozemské polyfonie, ovlivněné lokálními prvky francouzské a španělské polyfonické koncepce, ale i východními byzantskými, snad i slovanskými prvky.4) V tomto pravém, oslňujícím, vznešeném, vpravdě vrcholně duchovním stylu je psána většina mistrovských děl. Vyniká přesně vyváženou složkou melodickou, harmonickou i obsahovou. Přirozeně že původ tohoto stylu musíme hledat před Palestrinou (Arcadelt, Jacobus Clemens non Papa), ale Palestrina mu dal vlastní sílu, a to tak živelnou, že byl po něm nazván; a tu opět to byl koncil tridentský, jehož kladná usnesení podpořila netušený rozvoj církevní hudby, a dal tak Palestrinovi do rukou 4) Výsledky přinesu až po důsledném zpracování materiálu, který je příliš obšírný a komplikovaný. 38 | ||||
|