|
| ||||
| ||||
|
— 63 --•
Dnes konečně přednesl sbor odrostlých zpěváků ještě jednu nově nastudovanou mši Wittovu „in honorem s. Fraucisci Yaveri” (upr. pro smíš. hlasy), jež byla, pro mužské hl. upravena, cenou poctěna. „Vereinskatalog” strana 6. řadí toto opus VIII. k díliim pro slabší sbory; však měl říci, že pro prostřední. Neb jednak vyskytují se sem tam poněkud těžší intonace, jednak vyžaduje tato v g-mol psaná skladba jemně vybroušeného sluchu, aby zpěváci nedetonovali, což pro časté střídání tónin snadno přihoditi se může, obzvláště v ne-akustické místnosti. I nám bylo na zkouškách od. klízeti blavně detonaci. Jinak jest tato vzorná mše s obligátním průvodem varhan pina dojemné vroucnosti, jež několikráte sti•ídá se i se vznešeným, nebes]cým pathosem a andělsky čistou radostí, ano i se zbožným plesem a nadšením duše. Plno ryzé zbožnosti jest nade vše ,Beucdictus", jež nám zní docela, jakoby bylo prací Palestrinovon. Při posledních třech mších zpívalo se „Graduale” vždy, jednou i „offertorium” (od studují-cích) chorálně dle liturgického předpisu a k po-žehnání Palestriuovo (z Musica sacra Witt 1872 st, 36.) vděčné „Pange lingual, volným rythmem deklamačným bez taktu. Starší sbor zpíval liturg. offertoria jedno- a čtyřhlasné, „Veritas mea” (od Witta), 2. „Perfice gressus m.” (od téhož) dvouhlasně z Wittových ,Stinimhel'Ce zu den Offertor. des gz. Jahres,” Toto dvouhlasé čistě immitačné(pro Alt a Bass s varban.) jest velmi zajímavě a živě provedeno i vděčné k zpíváni.*) Obě mše po. slední budou se ještě opakovati. 0 svátku „Navštívení Panny Marie” zpívati bude sbor dívčí školy Křížkovského loretan. litanie, Vámi českým textem vydaná. Zůstanou stále na programu našem. Přehlížím-lí na konec činnost naši ,eyrillské jednoty" na sklonku minulého roku školního, po. znávám, že pomocí „jednoty” mnohem více lze vy-konati, i rychleji a bezpečněji ku předu kráčeti, než-li bylo dříve možno bez ní. Proto vřele přejeme všem „jednotám cyrillským” srdečné „Zdař Bůh!” — Dne 3. srpna 1880. Doztišt;a. Zdárný výsledek mše Schmidtovy po druhé provozované mne nesklamal. Sbor zpěváků, ač bez sopránu, čítal na 40 hlav a skladba pečlivě byvši nastudována získala o „Te Deum” vítězství a obrátila nejednoho posluchače. Rovněž tak i druhý sbor do krásy Wittovy „Preismesse” hlouběji vnikl po druhé. Škoda jen, že nám od-padla na čas hlavní podpora jednoty, vp. P. Mrštík, jenž byl povolán za administrátora, tak že celé břímě nové práce spočívá opět ua jedněch bedrách. Sv. Cyrill sfliž nás i Vás k další záslužné práci ! *) Viz je v »Offertor.-Stimmeuhefte« od Wittn vyd:ívaoých v 1, sešitu. ID opi--i y. Arcidiecése Pražská. - Vikariát ť3ystřický. Z Netvořiti, dne 7, července 1880 Bylo to pro nine smutné loučení se Starou Boleslavou. Zpěvácký spolek nově zařízen, Sychra tam, chorál v rozpuku a já měl jíti pryč. Do smrti nezapomenu na jeden večer, asi dva mísíce před mým odchodem. Seděli jsme se Sychrou a vedli rady, jak bychom zvelebili chór. Při chóru jsou fundovaní vokalisté a do těch padlo první zrnko mé naděje. Zželelo se mi jich, že bylo jim zpívati Fiihrerovku na krátko přistřiženou po celý rok a po roce zas. I jářku tedy onoho večera: „Josefe Cyrille Sychro! vezměte hlavu dohromady a cdélejte pro ty hocby jednoduchou nějakou mši, abych tou jednotvárností nepozbyl myšlenek a chutě k další práci.” Cyrillek tu noc nespal. Vzal hlavu dohromady, zažloutlý notový papír a brk a psal. Psal skoro do rána. Ráno jdu do kostela. Cyrillek již na mne čekal a pozdravil mne slovy: „Už ji mám !” a ukázal mi manuskript. Pamatuji se, když jsem jednou byl u Vás, p. redaktore, a Vy jste mi ukazoval Wittily manuskript, jak mi všecky vlasy vstaly udivením, kterak můžete ty kliky háky sesumírovat dohromady. Nad Cyrillovým manuskriptem mi vlasy vstaly jettě více. Bylo to něco, černé na bílém, vlastně zrzavé na žlutém, ale přečí-t jsem toho nemohl. Odpoledne měli jsme pokdy a Sychra mi svou práci hrál. Byl jsem unešen tou jednoduchostí a krásou. Nedal jsem mu pokgje, až mi slíbil, že ji pošle Vám. Později poslal a letošní ,Cyrill" už ji přinesl. Ted znáte genesi té mše. Na chór jsem ji šCastně dostal a když jsem se s Boleslaví loučil, Cyrillek mi ji posledně za-hrál a nově zřízený zpěvácký spolek zazpíval. — Přišel jsem do Netvořit — jest tomu právě něco přes rok. První moje inšpekce Lvla v kostele, druhá na chóru. Zkusím varhany a -- sv. Cecilie! — mně bylo do pláče. Měly devět rejstříků a v některém hrálo pět, v některém osm, v ně-kterém tři klávesy. Chtělo-li se hrát, musely se vytáhnouti rejstříky všechny a to byla muzika. Kámeu jako balvan se na mne svalil a já vzpomínal na krásné stroje Boleslavské. Také na svého drahého přítele Cyrilika jsem si vzpomněl, kterak slyše rozviklané varhany Brandýsské vylítl odtamtud' jako divý. Kam by byl asi letěl, kdyby byl slyšel ten náš netvořický flašinetl! Šel jsem navštívit pana učitele. Jest to sta-roušek s bílou hlavou a zlatým srdcem. Hned jsme si rozuměli. Jářku: „Člověče dobrý, jak na to můžete hrát?” a on: „však játaké zkusím, než tu mši sv. přečkám 1” „A jak už dlouho se s tím moříte?” Sklopil hlavu a dí: ,Dvacet let!" Ubohý pan učitel! T neustal jsem, až přišel vys. důst. pan kanovník Tersch, aby se přesvědčil o miserii našich varhan. Chtěl vzíti pár akordů, alt to, co se ozvalo, to bylo něco strašlivého, to znělo po cikánsku. | ||||
|