|
| ||||
| ||||
|
Missae gwinque 4 ac 5 vocibus concinatus... liber VI. (P. XV.). Vyšly r. 1594 u Coattina v Římě a jsou věnovány kardinálu Petrovi Aldobrandinimu, synovci papeže Klimenta VIII. V pozdějším vydání přistoupila pětihlasá »Ave Maria«. Missa sine nomine je thematicky totožná s »Je suis deshéritée«.6)
Missae quinque 4 ac 5 vocibus... liber VII. (P. XVI.) Vydání posmrtné: uspořádal však ještě sám Palestrina, vydal již syn Iginio - jediný Palestrinúv dědic - r. 1594 v Římě u Coattina. Iginio ji věnoval papeži Klementu VIII., při čemž v předmluvě poukazuje na další publikační možnosti; na to papež vyjednává s Iginiem o koupi celé pozústalosti, ale Iginio byl spekulativní typ a raději se spojil s nakladateli. Papež však na jeho žádost (též v předmluvě k této knize mší) mu uděluje podporu 100 skudú. Sedmá kniha obsahuje 5 mší: 3 čtyřhlasé (»Ave Maria«) a 2 pětihlasé (»Sacerdos et Pontifex«, »Tu es Pastor ovium«). Mše užívají většinou chorálních themat, zpracovaných již předtím v motettech. Osmá a devátá kniha mší (P. XVII. a P. XVIII.). Iginio se spojil s nakladateli Tiberiem a Andreem Argentim, jejichž pomocí vydal osmou až třináctou knihu mší. - Tyto dvě knihy vyšly r. 1599 a obsahují po šesti mších (»Quem dicunt homines«, »O admirabile commercium«, »Dum complerentur«. - »Ave, regina coelorum«, »Veni, sponsa Christi«, »Sine nomine«, »Te Deum laudamus«). Desátá a jedenáctá kniha mší (P. XIX. a P. XX.). Obě vyšly tamtéž r. 1600. Desátá obsahuje šest mší (vGiá fu chi m'ebbe cara«, »Quinti toni«, »Illumina oculos meos«) a jedenáctá pět mší (»Regina coeli«, »Octavi toni«, »Alma Redemptoris Mater«). Dvanáctá a třináctá kniha mší (P. XXI. a P. XXII.). Vyšly r. 1601 a jimi ukončil Iginio vydá-vání otcovy pozústalosti. V těchto posledních šesti knihách jsou některé mše duplikované, t. j. převzaté z dřívějších sbírek, třebas jen se změněným názvem! - Dvanáctá kniha obsahuje šest mší (»Regina coeli«, »Tu es Petrus«, »Viri Galilaei«) a třináctá čtyři mše (»Laudate Dominum«, »Hodie Christus natus est«, »Confitebor«). V souborném vydání Palestrinových děl přibyly nové dvě knihy mší - P. XXIII. a P. XXIV. - které byly nalezeny v rukopisech po rúzných italských archivech a v dodatcích č. 1. (P. XXX.) je přiřaděna čtyřhlasá úprava marcellské mše z r. 1590. - Díla pochybná a apokryfy sem nezařad'uji. (Pokračování.) Dr Antonín Cala: Církevní předpisy o hře na varhany. Podle církevních předpisů se může hrát na varhany: o všech nedělích a zasvěcených svátcích (Caer. Ep. 1. 1, c. 28, 1) při mši sv., při nešporách a slavném matutinu (tamže, č. 5 a 6) ; při slavnostním příchodu biskupa nebo jiného církevního hodnostáře (tamže, č.3a4). Je zakázáno hrát na varhany: a) v adventě a v postě, vyjma neděle » Gaudete« a »Laetare« při mši sv. (tamže č. 2) a při nešporách (2245) ; každý opačný zvyk má být odstraněn (2965 ad I.). Biskupský ceremoniál však dovoluje užívat varhan o svát-cích a slavných feriích, jež připadnou na tato období pokání. Toto dovolení se může rozšířit také na případy, kdy officium musí být z nějakého důvodu slavné,l) na př. při votivních mších P. Marie v soboty adventní a postní tam, kde je to zvykem (2424 ad IV.), při mších s prvním sv. přijímáním (3448, dub. XI.). - b) Varhany nemají hrát při votivní mši de Passione, která se někde' obyčejně sloužívá v pátek ve fialové barvě (3922, IV, n. 2.). - c) Při mších a hodinkách za zemřelé (4243 ad V., a Caer. Ep. 1. 1, c. 28, č. 13). Tato omezení nezakazují varhanní doprovod zpěvu, nýbrž jen preludia v době, kdy kůr nezpívá (243 ad V.). Je tedy vždy dovoleno doprovázet na varhany neb na harmonium zpěv gregoriánský nebo polyfonní (4265, 4287), jen když nynější liturgické předpisy nežádají opak. Jediná výjimka je v nich vyjádřena, totiž: doprovod gregorián- 6) M. Brenet, Palestrina, Paříž 1926. 1) S. R. C. 14. dubna 1758. 40 | ||||
|