|
| ||||
| ||||
|
ského zpěvu je zakázán po Gloria na Zelený čtvrtek (3515 ad IV.; 3537 ad VII.), a před Gloria na Bílou sobotu (4265 ad II.).
Zákaz doprovázet varhanami na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu, se vztahuje při temných hodinkách pouze na zpěv lamentací, responsorií a žalmu Miserere; ale ani v té době není zakázáno doprovázet moteta, která se zpívají při adoraci Nejsv. Svátosti na Zelený čtvrtek po officiu a na Velký pátek před offíciem (3804 ad II., 4111 a 4156). V českých zemích je zvykem od nepaměti, že se hraje na varhany při liturgických úkonech po celý rok, vyjma poslední tři dny Sv. týdne, nejen doprovod zpěvu, ale i preludie. Přesto však v ty dny, kdy všeobecné církevní předpisy zakazují hrát mezihry, má se toho dbát i v našich zemích alespoň v tom smyslu, že se k předehrám, preludiím a dohrám použije slabších a ztlumených rejstříků, aby byl zachován kající ráz té doby. Jak se má hrát na varhany: Až do konce 16. století v Italii varhany nikdy nedoprovázely žádné zpěvy. TJkol varhaníkův záležel v tom, že preludoval před zpěvem a vy-plňoval mezery, když se nezpívalo. Tím je vysvětleno, proč biskupský ceremoniál ne-mluví o doprovázení zpěvu, nýbrž jen o střídání zpěvu a varhan. O preludování samém nebyly vydány podrobné předpisy. Papežská nařízení tu jen opakují doporučení sněmu tridentského, aby se na varhany nehrálo nic světského nebo smyslného. Motu proprio Pia X. v č. 17 pak předpisuje: »Není dovoleno předesílat zpěvu dlouhé předehry nebo přerušovat jej kusy mezihrr.« A dále v č. 18 se praví: »Hra na varhany při doprovodech zpěvu, v předehrách, mezihrách a podobně, má se řídit nejen vlastním rázem tohoto nástroje, nýbrž má obsahovat všechny vlastnosti, jež má pravá posvátná hudba a jež byly shora uvedeny.« Biskupský ceremoniál doporučuje zahrát úvodní předehru a závěrečnou dohru o velkých slavnostech, když přijde vyšší církevní hodnostář (Caer. Ep. 1. 1, c. 28, č. 3 a 4). Biskupský ceremoniál dovoluje též při pozdvihování hrát na varhany, ale ve vážném slohu a jemně - »graviori et dulciori sono« (Caer. Ep. tamže č. 9 a 1. 2, c. 8, 70). M. A. Gastoué k tomu poznamenává, že toto je jediná chvíle, kdy je v starších liturgických knihách při mši sv. předepsána hra na varhany. Mnohé diecése bu(T předpisují anebo zvykově zachovávají při pozdvihování úpiné ticho. Ztichnutí varhan při pozdvihování je však zvyk novější.2) Varhany mají též preludovat po každém žalmu při slavných nešporách; v tercii pak i mezi žalmy, když se tato hodinka zpívá slavně před pontifikální mší, zatím co se biskup obléká (Caer. Ep. 1. 2, c. 8, 8). Poněvadž úkolem varhan je vypinit mezery, v nichž se nezpívá, varhaník musí dbát, aby celebrující kněz nikdy nemusel u oltáře čekat na skončení jeho preludování (823,11.). Varhanní doprovod: Pius X. v Motu proprio (č. 16) o něm předpisuje: »Ježto (v liturgické hudbě) zpěv má vždycky převládat, proto varhany nebo jiné nástroje jej mají prostě podpírat a nikdy ho nepotlačovat.« I varhanní doprovod má mít všechny vlast 2) Gastoué: Vie mxisicale de l'Ěglise, str, 46. - K tomu potvrzení z praxe v Italii: Když jsem pf•ed několika lety cestoval v Italii, zastavil jsem se v Bologni v jednom kostele na mši svatou. Lid se při ní modlil hlasitě rtižcnec. Po každém desátku si věřící zazpívali bez varhan kratinkou sloku písně. Když se přiblížila chvíle proměňování, lid zmlkl; ale ihned se ozvaly varhany a hrály přes celé pozdvihování. Po pozdvihování věřící pokračovali v modlitbě rúžence, ale varhany se už neozvaly až do konce mše sv. Týž zvyk je nejen v Italii, ale i v jiných románských zemích. - Podobně při papežské mši, která je vždy bez hry jakéhokoli nástroje, ale je-li u sv. Petra, při po-zdvihování vždycky se hraje na stříbrné trubky. - Zdá se, že podobná praxe byla také v našich českých zemích; nebot týnský varhaník Baltazar Janovka v »Clavis ad thesaurum magnae artis musicae« (1907), na str. 92 píše: »Tempore elevationis Sanctissimi aut alio simili tempore devoto suaviter sit ludendum.« 41 | ||||
|