|
| ||||
| ||||
|
nosti posvátné hudby (MP, č. 18). Varhany mohou doprovázet všechny zpěvy, vyjma jen ty nápěvy, které jsou vyhrazeny knězi a jeho přisluhovatelům (MP. č. 12; 4009).
Varhany nesmějí doprovázet kněze při zpěvu pre f ace nebo při zpěvu Pater noster (4009). Pius XI. v apoštolské konstituci »Divini cultus« nestanovil ohledně hry na varhany nic nového. Jen připomíná (v § 8) dvojí úkol varhaníka: doprovázení a preludování; varuje pak před světským duchem, který někde proniká i do varhanní hry i do způsobu stavby varhan. Praví : »Církev má svůj vlastní hudební nástroj od předků zděděný, totiž varhany, který pro svou velkolepost a velebnost byl uznán hodným, aby se připojoval k liturgickým úkonům, bud' aby doprovázel zpěv, anebo, mlčí-li sbor, aby podle předpisů vyluzoval příjemné harmonie. Ale přitom je třeba míti se na pozoru, aby se k posvátnosti nepři-mísila světskost,- což může míti svou příčinu jednak v stavitelích varhan, jednak ve varhanících, kteří si libují v podivnostech nejnovější hudby; a vedlo by to k tomu, že by se tento podivuhodný nástroj uchýlil od účelu, k němuž je určen. Přejeme si sice, aby podle předpisů liturgie, cokoli se týče varhan, stále se zdokonalovalo; ale nemůžeme si nestěžovat na to, že jako druhdy jinými způsoby hudby, které Církev právem zapověděla, tak dnes nejnovějšími způsoby se pokouší světský duch vloudit se do chrámu; kdyby se tyto způsoby začaly vzmáhat, Církev by nemohla jinak, než je zavrhnout. Af zaznívá v chrámech jen taková hra varhan, která svědčí o velebnosti místa a vyjadřuje posvátnost bohoslužebných úkonů. Tímto způsobem totiž bude vzkvétat umění jak stavitelů varhan, tak hudebníků, kteří na ně hrají, k skutečnému prospěchu posvátné liturgie.« (Ukázka z autorovy knihy »Duchovní hudba.«) Cinnost cyrilská PhDr Romuald Perlík zemřel. Obavy cyrilistů z úporné nemoci dřívějšího redaktora časopisu »Cyril« se ukázaly pravdivými: Redakce obdržela úmrtní oznámení, že Dr Romuald Perlík, řeholní kanovník, archivář a farář strahovský, dotrpěl na pondělí svatodušní o půl 7. h. večer, zcela odevzdán do vůle Boží a zaopatřen svatý-mi svátostmi. Dr Perlík narodil se 11. března 1882 v Mýtě; do řádu premonstrátského vstoupil r. 1900, slavnou profes složil roku 1905 a byl téhož roku na sv. Petra a Pavla vysvěcen na kněze u sv. Víta. Působil pak na řádových farách v Praze na Andělce, v Žatci, v Milevsku a v Jihlavě. Po návratu z první světové války, kdy byl polním duchovním správcem, stal se kantorem a archivářem strahovské kanonie a učitelem náboženství na pražských školách, při čemž konal další studia filosofická, jež zakončil r. 1923 doktorátem filosofie. V roce 1929 byl jmenován docentem dějin církevního zpěvu a hudby na české bohoslovecké fakultě v Praze. Mezitím byl v letech 1932-34 administrátorem farnosti nebušické a v r. 1937 stal se duchovním správcem fary strahovské. Tělo zesnulého bylo po slavném requiem ve strahovském chrámu 29. května pochováno na svatém poli v Nebušicích. - Dr Perlík vedl jako odborník na slovo vzatý náš časopis po zesnulém kanovníku Václavu Miillerovi od roku 1932 do roku 1936. Ocenění jeho literární činnosti cyrilské přineseme v příštím čísle. - Vivas in Christo! -r. Obecná Jednota Cyrilská : III. výborová schůze O, J. C. konána 16. dubna 1947 v Křestanské akademii. - 1. Předseda Msgre Boháč z a h á j i l schůzi, uvítav pří- tomné (15), zvláště J. M. ndp. preláta Msgra Wiinsche a ndp, biskupa ThDr A. Eltschknera. - 2. Zápis z poslední schůze čten a schválen. - Došlo a vyřízeno. Za zaslané ceeilské sbírky poděkováno kapitulní konsistoři 42 | ||||
|