|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Československé republice ROČNfK LXXII 1947 ČESLO 5-6 Dr Cyrill Sychra: Ferdinand Vach, církevní skladatel. (Skizza ke stati „Moravanství v naší církevní hudbě".) 1. Pod vlivem cyrilské tradice. Do sféry naší církevní hudby zasáhl Ferdinand Vach velmi významně. (K výstihu díla vystačíme výběrem skladeb.) Známa je tu jeho »Missa in hon. scti Joannis Nepomucenri« pro smíšený sbor s průvodem varhan. Jednotlivé části mše pěkně k sobě lnou: Kyrie stavěno podle vzorce »a b a«. V Gloria najde se hned v úvodu reprisa tře-tího »Kyrie«, »Domine Deus«, »Domine Fili« se s ním opětovně setká, rovněž Benedictus — tektonicky dobře vybavená skladba. Má také krásně vyznívající církevní tón, piný ryzí objektivity výrazové; vyniká zpěvností. Přes svou spořeji rozvinutou vnější for-mu je to skladba, vábící k sobě prožitkem skladatelovým, který unáší vnimatele do výšin nebeských; je věrným a při tom jemně odstiňovaným projevem skladatelovy umělecké vůle, vykazující zřejmě, jak vážně a z přesvědčení chápe i vlastní funkci mešní formy, jejíž náplň je zhudebňována s uvědoměním, že přiléhajíc dokonale ke slovu dociluje spinění své nejvlastnější funkce: býti doprovoditelem, vyjasňovatelem oltářního dění a po případě i jednotlivých úkonů při něm. Skl.adatel vedle varhanního doprovodu složil i průvod žestového souboru: dvě trubky F, dva lesní rohy F, tři pozouny a tuba; průvod ten je velmi pečlivě propracován a prochází celou skladbou. Tímto doprovodem může skladba jenom získati. Vedle mše zapadá do počátečního údobí skladatelské činnosti F. Vacha jeho »R~equiem« C-moll (1892) pro smíšený sbor a varhany, které však není prokomponováno celé. Je tu úvod — introitus — podán velmi přiléhavě k textu. Kyrie schází ; není pra komponován graduál — teprve Tractus »Absolve Domine« je skládán v homofonní formě, trochu jednodušší. Zdařile vyznívá of fertorium: nálada vážná, hudba tu navazuje na tractus. Sanctus: upoutává hlavně pro svou ryze vokální barvu; první věta svěřena mužskému sboru, který vyzpívává svoje »Sanctus« v nádherném stupňování do forte; »Plen sunt coeli« zpívá smíšený sbor, který se tu může uplatniti v pěkné polyfonii. Benedictus vyzvedá meditativní lyričnost textu. Agnus navazuje na introitus, parafrasuje průvod z této části a neúpině sbor (dvojhlas místo čtyřhlasu) ; druhé »Agnus« je svěřeno sólovému basu (stručný, ale účinný projev) ; třetí »Agnus« zpívá v homofanii smíšený sbor — totéž platí o communio. »Requiem« je skládáno téměř zásadně homofonním slohem ; polyfonních míst je poskrovnu. Prožitek textu je tu hlubší, hudba se spájí dokonale se slovní základnou. »Te Deum« pro mužské hlasy s průvodem varhan z r. 1896. Skladba vychází z trojí vnější formy církevní komposice : z chorálu (je to z Graduale Romanum č. 2 — modus simplex), z falsobordonu a z volně prokomponovaných částí. Chorál je veden jedno- 49 | ||||
|