|
| ||||
| ||||
|
Proto WC by se měla postarat nejen o to, aby takové doplňování hudebního vzdělání bylo venkovským varhaníkům umožněno, nýbrž aby se stalo povinným, tak aby se potom každý venkovský varhaník mohl prokázat aspoň absolvovaným varhanic-kým kursem.
3. Neméně důležité je pro povznesení chrámové hudby, aby zároveň s duchovní obnovou a se zlepšením hudebního vzdělání varhaníků byla provedena také úprava 4?arhanických platů. WC vypracovala přede dvěma lety návrh na takovou spravedlivou úpravu a za-čala o té věci jednat se všemi českými a moravskými Ordinariáty. Jednání však ne-mělo úspěchu. V téže době se této věci chopilo také MŠANO. Jemu pak WC pře-dala svůj propracovaný návrh. V červnu 1946 MŠANO ujišEovalo, že během jednoho měsíce bude celá ta věc rozřešena ve prospěch varhaníků. Ale dosud se tak nestalo. Varhaníci se dosud z velké části marně dovolávají spravedlivého zvýšení svého platu. Bylo by tedy záhodno, aby se WC postarala o brzké kladné vyřízení celé této záležitosti. 4. Dále musí WC věnovat nemenší pozornost duchovním správcům kostela. Mnozí varhaníci, kteří mají výborné hudební školení, a kteří jsou ochotni co nejlépe pinit svůj varhanický úkol, trpce a zklamaně si stěžují, že jim to všelijak znemožňuje jejich duchovní správce, nebo že od nich žádá to, co odporuje církevním předpisům. Velmi mnozí duchovní správcové tak jednají, bohužel, z nevědomosti. Neznají církevních předpisů o liturgické hudbě; nevědí, co mohou nebo mají žádat od svého varhaníka (ředitele kúru). Nelze však nevědomostí omluvit jednání těch duchovních správců, kteří chybují proti spravedlnosti, kteří nevyplácejí varhaníkovi spravedlivý plat za jeho varhanickou službu a kterým ani nenapadlo zvýšit varhaníkovi jeho plat, ačkoli všechno ostatní se zdražilo aspoň trojnásobně. WC by se tedy měla postarat o to, aby duchovní správcové byli náležitě poučeni o svých povinnostech k církevní hudbě i k varhaníkovi. Myslím, že nejvhodnější příležitost k takovému poučení by byla při pastorálních konferencích, které se konávají pravidelně v každém děkanátě (vikariátě). Takové instrukce by tam mohl dávat některý hudbymilovný kněz. WC by tedy měla bud' požádat všechny Ordinariáty o uskutečnění takových ~nstrukcí, anebo ještě lépe: měla by uložit každé DC jednotě, aby ve své diecési obstarala takové instrukce (ovšem se svolením Ordinariátu) aspoň jednou do roka. 5. Další velmi důležitý úkol WC bude : postarat se o to, aby každoročně byl uskutečněn dohled ve všech farnostech nad prováděním chrámové hudby a zpěvu, nařízený v Motu proprio Pia X. z r. 1903, pod č. 24- Tento předpis není spiněn tím, že WC nebo WC censuruje vydávané církevní sklad-by. Uvedené Motu proprio totiž předpisuje dohled »nad prováděním církevní hudby v jednotlivých chrámech celé diecése«, a nikoli jenom nad vydáváním hudebnin. Tento předpis není spiněn ani tím, že by konsistoří byl farnímu úřadu zaslán k vy-pinění dotazník o provádění církevní hudby ve farnosti, ani tím, že by takový dotazník vyplňoval děkan při visitaci ve farnosti. Pius X. totiž předpisuje, že tento dohled má být vykonáván »zvláštní h u d e b n í k o m i s í z osob opravdu povolaných pro věci posvátné hudby«. O visitátorovi ani o duchovním správci však nelze říci, že je hudební komisí; a kromě toho žádný z nich pravidelně nebývá školeným odborníkem církevní hudby, jak vyžaduje Motu proprio. Je tedy třeba, aby tento předepsaný dohled byl svěřen hudební komisi, kterou zří-dí konsistoř. A o to se musí postarat OJC, aby v každé diecési - pokud se tak ještě 54 | ||||
|